Vražda o stříbrné svatbě přehled

17.06.2023

Milí čtenáři, máte také nějakého autora nebo třeba sérii knih, jež vás vždycky rozčilují a při jejichž četbě nadáváte, ale i tak se k nim s další knihou vrátíte s nadějí, že tentokrát to určitě bude lepší - a ono většinou není a zase nadáváte a zase si říkáte, že to je naposledy? Pro mě tuto funkci zastávají třeba knihy Aleny Jakoubkové nebo právě tato série deteltivek s bývalou jeptiškou Chris.
Mně totiž hrozně vadí, jak policisté Christine sdělují každý pokrok ve vyšetřování, každý výsledek - ale ona nic podobného nedělá, vždy si nechává před policií náskok. Přitom zrovna v tomto díle by si rozhodně zasloužila obvinění z maření vyšetřování nebo dokonce zatajování informací. A když je to jí a jisté osobě vytknuto, hned se ohání právníkem, rozčílená až na půdu. (Mimochodem, policie byla jednoznačně v právu, vždyť ani při výslechu dotyčná neřekla vše!)

(!!!!!) A protože si nemám s kým o knížce povídat a potřebuju to ze sebe dostat, uchýlím se k SPOILEROVÁNÍ. (!!!!!) Přístup Christine a Ariany mi totiž přišel totálně pokroucený a mimo. Žena se nemůže starat o své dítě, a proto je svěří své sestře a švagrovi, kteří jsou na tom ekonomicky lépe. Po čase chce své dítě zpět, ale manželé se před ní dvacet let skrývají, stěhují se, používají falešná jména a dceři zatají skutečnost, že není jejich vlastní dítě; zatají jí i samu existenci tety. A když pravda vyjde najevo, je pravá matka, která celý život trpěla, protože neměla své dítě nablízku, hodna jen opovržení, zatímco rodiče zůstávají v srdci jako ti jediní a milující. Jsem jediná, komu je té ženy spíš líto a samozvané pěstouny považuje za zločince? (!!!!!) KONEC SPOILERU A KONEC KOMENTÁŘE. (!!!!!)

19.04.2023

Jsem spokojen ,že se do rukou dostala tato spisovatelka