adriane9 komentáře u knih

"Když je někdo zlej neznamená to hned, že je skrz naskrz špatnej"
...Tak nejdřív negativa, absolutně strašný zpracování českého vydání, to se nedalo rvalo to oči uši mozek, ale stálo za to tu knihu číst, odpustit uboze sprostou první kapitolu a prožít ten šílenej příběh na maximum. Frazier je nejen sympoška krásnýho vzhledu ale navíc skvěle píše to, co vesměs málokdo umí - eroťarna, kde mi nebylo trapně, mělo to smysl příběh i spád i když to někdy hraničilo s hororem kde holka přežije ránu sekerou do hlavy. Shrnu to - bylo to skvělý a King by se moh' stavit někdy na panáka :-).

7 16.07.2019

Do háje. Jestli je to dobou nevím, ale nepamatuju kdy jsem něco tak šíleně obrečela a skončilo to panákem vodky. Anotace není vůbec dobrá, ta mě vlastně nezaujala ani ta sladká romantická obálka knihy. Ale samotný příběh vás sejme mnohem víc, než čekáte a jo jsem zase máslo, je to úžasný a znovu číst to už nedokážu...

7 22.11.2018

Krásný příběh o strašné době s velkým kusem umění, které miluju. Přečetla jsem na dva zátahy a doporučuji.

7 10.02.2018

Nebylo to tak drastické jak jsem čekala (po mnou přečtené sérii knih o koncetračníh táborech atd), ale i zde je to o zlomení těla i duše a každopádně doporučuji přečíst. "Padlé ženy" a příběh, který stojí za zmínku včetně doslovu autora.

7 31.01.2018

"Máma je nostalgická, chápeš, jakoby se bála, že když se něčeho zbaví, tak na to navěky zapomene. A kdyby už na něco někdy nepomyslela, tak je to vlastně bezcenné.".
Knížka, co má pro mě zvláštní hodnotu. Lorrie byla krásný blázen podobný Forrestu Gumpovi- to vyjádření a jednoduchost jejich vysvětlení vás dostane. Přiznám se, že poslední spletitost vztahů už možná byla trochu moc, ale ono se může opravdu stát cokoliv a příběh rodiny Birdových jsem prožívala na maximum. Kniha leží nadále na dně mého srdce, už proto, že mám sama tři děti, že máme svůj krásný domov, že jedni jsou dvojčata a ze jeden je také tak trochu kouzelný a všem naslouchám jak jen je to možné.

7 21.04.2017

Bukowski je pro mě a promiňte že to takto napíšu " Prasáckej král v literatuře". Znám od něj všechny knihy a tuhle sbírku mám nejraději, protože jo - Láska je pes a někdy se prostě musíš vychcat do umyvadla :).

7 08.01.2016

U Petry to je sázka na jistotu.. bohužel u spousty knih se mi stane, že to čtení vzdám jen proto, že jsem matka a nedokážu se od tohoto odpoutat. Jenže tady děj plynul tak nenásilně, že otáčíš stránky, zaujatě čteš a pak.. je konec.
Je to skvělá kniha, doporučuji ..

6 22.10.2022

Obecně mě urbex dost baví, vzhledem k času jen pasivně, takže sleduju stránky, fota a vše kolem. Úžasný je nejen Česko, ale svět urbexu celkově. Tahle kniha o pražských tichých domech je skvělá, u každé stavby je chronologicky uveden vývoj s fotkama co mluví svůj příběh přímo k vám. Doporučuju a těším se na pokračování :-).

6 24.01.2021

Je to asi rok zpátky kdy jsem v jednom městečku zastavila na čerpačce a paní mi říká "tyjo vy jste úplně jak Monyová" ..No mám akorát černý vlasy a výrazný obličej, přesto mi to nedalo a i když jsem od Simony znala jen Tchýně a uzený, mrkla jsem na pár jiných knih a nakonec dnes na tuhle. Sedím tu v tichu a ptám se kolik takových Simon mezi námi je kolik lidí trpí na úkor jiných, nebo prostě jen miluje psychopata a nejde s tím v srdci hnout. Mrzí mě to Sim...

6 06.05.2020

Já umřu. Jestli mi tenhle příběh neseždíme duši, tak už nikdy nic. Je mi jedno kdo má nebo nemá Jaye rád, je mi jedno, co byla je nebo ještě bude fikce, mě prostě sejmulo to, jak on dokáže cítit jak přemejšlí, jak miluje a jak prostě je a nebo někdy není. Svět umění, naděje a barevný lásky a taky svět smutku, bolesti i temnýho ublížení věrně znám. Nepsal to pro mě, ale psal to podobným existencím jako my a proto chápu, že to mnoha lidem nesedí. A je to tak správně.

6 05.04.2020

O knize vím už léta, ale až kniha Milion malých střípků mě ke knize přivedla blíž. A nelituju, některé verše mi mluví z duše, některé mi mluví do duše přesně tak jak bylo zamýšleno. Za mě malá bible, ke které se budu vracet už navždycky ..

6 16.03.2020

Příběh Marýny naprosto silný zážitek, četlo se to samo stejně tak Růženka, máme to my ženský teď prostě mnohem snazší, díky bohu. Co už mě nezaujalo tak Josefka a Fany to bylo snad psáno někým jiným, žádný extra zvrat nic co by se me dotklo srdce jako u prvních dvou žen. I tak kniha skvěle napsaná a doporučím.

6 25.07.2019

Skvěle napsaný příběh, tolik rozumím té touze se předvést a za něco stát u cizích závistivců :-) . Mě příběh dojal a jediné,co mě mrzí, tak chování Anděly k dětem. Je důležité respektovat i ty, jejichž chování je pro nás naprosto nelogické, natož když je to vlastní dítě. Doporučuji k přečtení.

6 10.07.2019

Jsem v tichu... Kniha doznívá a já děkuju, že jsem svobodná, vidím slunce, cítím lásku a prostě jsem. Silný zážitek a doporučuji k přečtení

6 08.06.2019

"Ach, což ta láska mateřská, přes časy, přes hrob hoří, neuhasíš ji na horách, neumrazíš ji v moři."
Pro mě strhující román, který nelze k ničemu přirovnat. Naprosto mě to pohltilo, natolik, že jsem jela na místo kde se kniha odehrává, lesy tam jsou nádherné a vím, že je to autorčina představivost, přesto jsem Emílii na místě cítila. Byla tam. Příběh žen, které byly zlomené a zároveň bojovaly, příběh, který se čte sám a přitom tolik bolí. Díky za tuhle knihu..

6 12.03.2019

Mě to nebavilo. Nutno říci, že je to napsáno čtivě, ale mě tahle klackovitost strašně vadí - Jaruna, Petruna, a moje stará, a že má buben - toto se se mnou absolutně minulo. Knihu věnuji své babičce a jsem si téměř jistá, že to je ten správný čtenář této knihy :-).

6 04.07.2018

Všechny ty komentáře zde jsou fajn nebo až přímo krásný, ale mě kniha vůbec nechytla za srdce, nebavilo mě číst, nehledě na to jak mě rušil styl psaní. Až mě to fakt poprvé u knihy mrzí, když čtu tu chválu a u mě? Nic.

6 26.02.2018

Těžko si uspořádat myšlenky po tak silném zážitku z knihy. Mám za sebou pár knih o tomto tématu (včetně Deníku Anny F., Nemám žádné jméno..), ale žádná z knih a ani příběh mě tak hluboce nezasáhl jako příběh těchto tří žen. Navíc nejde jen o ně, zde se dozvíte kompletní cestu člověka vším zlem o kterém se člověku nemůže ani zdát. Jsem ročník 87 a ani ve škole, ani doma či v jiných knihách jsem se nedozvěděla tolik jako zde. Zasáhlo mě to jako ženu, matku i člověka, u knihy jsem si nedovolila pozřít jediné sousto, nevnímala jsem okolí a jen četla a semtam tiše polkla. Dostalo mě to natolik, že kniha bude součástí mojí knihovny pro mě i moje děti.

6 14.11.2016

Velmi silný knižní zážitek od výborného spisovatele. Nemohu se stále vzpamatovat z osobnosti oné soudkyně její vnitřní boj i sílu to vše přijímat v rámci profese. Kniha je čtivá, velmi mne pohltila dějem postavami i filozofickým výkladem. Všichni jsme lidé, všichni máme vnitřní souboje ačkoli některé profese vyžadují odstup a chlad. Jsem potěšena a doporučuji.

6 09.07.2016

Tuhle útlou knížku jsem přečetla v den jejího zakoupení a stále nemám co říct. Je mi smutno a zároveň hezky. Že tu pan Sacks byl. Byl tu i tak trochu pro mě, protože mě naučil chápat neurologii tak jak nikdo jiný na světě. Knížka o čtyřech srdcervoucích esejích, o jeho soukromí i životě a postupném smutnění a vyrovnání se se smrtí, když jste s ní tváří v tvář. Někdo by to mohl napsat na pár A4, ale pro mě má tahle 48stránková knížka obrovskou duševní hodnotu a bude se vyjímat v mojí knihovně napořád hned vedle všech knih od tohoto autora. Není to jen zpověď jednoho na smrt nemocného výborného neurologa, je to i čistý přístup ke konci života, být lidsky smutný, ale vděčný a smířený.
Kdyby to bylo možné je to on, ten s kterým bych se chtěla ze slavných lidí nahoře potkat nejdříve.
úryvek:
"Až umřeme už tu nebude nikdo jako my. Lidé ale nikdy nejsou stejní- když odejdou nelze je nahradit. Zůstane po nich prázdné místo, které není možné zaplnit, neboť osudem lidské bytosti- osudem genů i nervové soustavy- je být jedinečný, nalést si svou cestu, žít svůj život, umřít svou smrtí."

6 12.04.2016