Nechtěné
Emily Gunnis
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383482/bmid_nechtene-dzF-383482.jpg
4
148
58
Dopis, který nachází novinářka Samantha v domě své babičky, otevře Pandořinu skříňku tajemství a lží a dotkne se její vlastní rodiny těsněji, než by kdy čekala. Nezletilá těhotná Ivy je v zimě roku 1956 odeslána do Domova svaté Markéty, útočiště svobodných matek na jihu Anglie provozovaného řádovými sestrami, aby zde porodila. Její dcerka je hned po narození předána k adopci. Ivy však Domov nikdy neopustí. O šedesát let později narazí novinářka Sam na svazek dopisů, v nichž Ivy žádá svého milence, aby jí pomohl uniknout ze svaté Markéty dřív, než bude pozdě. S tím, jak Sam postupně z útržků skládá dohromady tragický příběh Ivy, vyplouvají na povrch strašlivá tajemství z minulosti Domova svaté Markéty. Co se stalo s Ivy, její dcerkou a stovkami dalších zde narozených dětí? Co spojuje množství tajemných náhlých úmrtí v oblasti? A proč ti, kdo v Domově pracovali, mají nemalý zájem na tom, aby pravda nikdy nespatřila světlo světa? Sam odhaluje hrozivé lži, které jako pavučina obklopují Domov svaté Markéty, a během svého pátrání překvapivě nahlédne i hluboko do vlastní rodinné historie a je postavena před nepříjemnou pravdu o sobě. Emily Gunnisová jako rozená vypravěčka buduje příběh, jehož neuvěřitelnou zápletku založenou na historické skutečnosti i svižně ubíhající děj ocení především čtenáři románů Kate Mortonové.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , MetaforaOriginální název:
The Girl in the Letter , 2018
více info...
Přidat komentář
Pokud bylo chování personálu v klášteře byť jen z části pravda jak se píše v knize, tak je neskutečně smutné, že něco takového bylo možné ještě v 60. letech 20. století. Smutný osud. Zbytek knihy a vyšetřovací linka knihy mi přišly jako omáčka, která měla natáhnout počet stran a dávkovat příběh pomaleji. Ale jinak, za mě dávám knihu klidně do kategorie literatura faktu.
Z prvotního "wau" se od zhruba půlky knihy stalo "achjo, proč?!?"...
O Magdaleniných prádelnách jsem četla jen samé hrůzy a nutno říci, že pokud byla jen malá část z knihy o šílenostech v prádelnách pravdivá, je to srdcervoucí, jaké utrpení musely nebohé ženy a ještě zranitelnější děti a miminka protrpět. Pro nás v dnešní době naprosto nepředstavitelná muka.
Kniha s tak zajímavým tématem nepotřebovala tolik zbytečných postav, překombinované dějové linky, které celou knihu udělaly rázem zmatenou, zamotanou, zároveň ale předvídatelnou, pro mě prostě trošku utrápenou...
Taková škoda,nevím, proč měla autorka potřebu tak moc vše zdramatizovat, když by téma samo o sobě bylo jistě čtivé a šokující, za mě osobně nebylo třeba vecpat několik zbytečných událostí.
Celkově ale kniha nebyla tak zlá a jako mámě pětiměsíčního trpaslíka se mi chvílemi nečetla vůbec snadno, vehnala mi i slzy do očí. Nikdy nepochopím, jak může člověk na člověku natož miminku spáchat taková zvěrstva.
*recenze byla psaná začátkem r. 2021, uprostřed covidu*
Korona je období, které nás všechny přimělo zamyslet se nad vlastním životem a udržitelností myšlenek i činů. Knihovny jsou zavřené, já dočítám všechny knihy, které jsem ještě měla odložené a nedočtené či nepřečtené doma v knihovničce. Po pátrání po tom, co si opět konečně přečíst, jsem došla až k této velice tragické knížce. Jedná se o reálné události, které autorka publicistka a spisovatelka buduje na pozadí domyšleného příběhu hrdinky Sam(anthy) Harperové, která nám postupně odhaluje celou nekonečně řadu utrpení v Domově svaté Markéty, jímž si musely projít ženy 80, 70, 60leté po celé generace. Člověk by řekl, že něco tak hrůzného se snad odehrávalo v 19. století, ale skutečnost nás hodně krutě a tvrdě vyvede z našeho dětinsky naivního omylu. Tato hrůzyplná pouť utrpení mladičkých žen a dívek se odehrává ještě i dokonce ke konci MINULÉHO, 20. STOLETÍ. To je na tom to nejhorší. Kruté jeptišky, ježibaby, čarodějnice, které mučily a trýznily, trápily tyto nevinné dívky, jež si tuto krutost ani v nejmenším nezasloužily. Nechť je tohle ponaučení pro všechno, kteří se kdy budou přiklánět ke křesťanství, jeptiškám a katolíkům. Nedejbože kteří ještě v dnešní době trvají na... sexu..... až po svatbě a bláhové naivní "neposkrvněnosti" ženy a podobných sračkám. Nechť je tohle výstrahou pro všechny podobné, kterým by se na základě podobných malicherností zachtělo soudit nevinné lidi, ženy a matky a odkládat je do podobných trýznících institucí za hranicí samotné lidskosti. Nechť se z toho VŠICHNI lidé snad poučí a už se taková zvěrstva nemusí v budoucnosti a v našem budoucím světě a životě opakovat.
Knihu jsem narozdíl od ostatních nedávno i za celý rok 2020 přečtených knih zvládla za pouhý jeden týden, velmi mne pohltila a nedokázala jsem ji téměř odložit. Vyprávění má jiskru, napětí, spád, emoce, smutek, hrůzu a poučení snad pro budoucí generace a všechny lidi. Občas byla kniha možná až příliš stručná a úsečná, na úkor svých pouhých 279 stran, ale jednalo se o velice napínavé čtení, které člověka doopravdy pohltí od začátku až do konce a nebudete chtít knihu odložit. Budete se chtít dozvědět, co čeká na konci.....
Přečetla jsem,ale jak se říká méně je někdy více. Příliš prekombinovane a přeplácané .Bylo to dobré téma a ,kdyby to chytlo i nějakou logickou nitku, tak se to mohlo povest.
Knížka co taky ukazuje na "něco" co se stále děje jen v jiné zemi, v jiném rozměru.
Stojí za přečtení.
Kniha mě zaujala svým názvem. Četla se mi dobře, je napsána na zajímavé téma. Čekala jsem více popisu, co se v Magdaleninych prádelnách dělo. Je těžké si pro mě představit, kolik krutosti se v nich ukrývalo.
Očekávala jsem náhled do historie založený na pravdivém příběhu, ale spíš mi to přišlo jako překombinovaná detektivka.
Kniha se četla velmi dobře, téma bylo opravdu zajímavé. Jen nečekejte nějaký náhled do historie "prádelen".
Určitě nečekejte historický román. Ani jako román pro ženy bych to neoznačila. Nejblíž to má k detektivce hrající si na thriller. Já bych to ale nejpřesněji označila za "slátaninu", která se snaží nalákat na atraktivní téma Magdaleniných prádelen. Prostě jak z "blbýho americkýho filmu". Nelze než souhlasit s uživatelkou kiraou.
Nečetlo se to špatně, mělo to spád, ale asi jsem čekala něco jiného. Kniha mě zklamala, čekala jsem víc historického pozadí a faktů, ne za vlasy přitažený thriller.
Zajímavé ... člověk jen vzdáleně tuší, co zvěrstev se dokáže ve světě dít. Zvlášť, když jsou v tom zapleteny i děti. Dalo mi to podnět mrknout na Magdaleniny prádelny obecně, není občas špatné si rozšířit obzory.
Já jsem z knihy byla celkem zklamaná. Ke konci jsem dokonce přeskakovala stránky. Myslím si, že méně je někdy více a kdyby autorka zůstala u příběhu Ivy a domova svaté Markéty bez té omáčky okolo a chutí udělat ještě větěí drama, tak by kniha měla na čtenáře mnohem věčí vliv.
(SPOILER) Kdysi dávno jsem četla příběh o Magdaleniných prádelnách, který byl drsný a smutný. Tahle knížka v anotaci slibovala něco podobného, ale bohužel, přišlo zklamání. Námět sám o sobě byl fajn. Mladá dívka Ivy, která je těhotná a rodina se ji rozhodne zavřít do domova sv. Markéty, kde má porodit a dítě jí má být odebráno. O šest desetiletí později najde novinářka Sam svazek dopisů, které jí odhalují, jak moc byla Ivy nešťastná, zlomená a prosila nejen rodinu, ale i otce dítěte, aby ji z domova sv. Markéty odvezl. Sam je zděšená a netuší, jakým způsobem se dopisy dostaly do bytu její babičky a jelikož je novinářka a po každém případu jde jako chrt, tak je odhodlaná přijít všemu na kloub. A tady nastává zlom. Sam se změnila ve vyšetřovatelku, novinářku, soudkyni a to vše ve dvou dnech. Sama, naprosto sama s minimální pomocí kolegy dokázala vše vyřídit, ale závěr byl tak překombinovaný a podivně poskládaný, že mi to vadilo. Jako od poloviny jsem tušila, kam se závěr ubírá, ale že to Emily tak překombinuje....škoda, mohla to být perfektní příběh. Takhle, za mě, slabý průměr.
Příběh, který se inspiroval ve skutečných událostech. Je neuvěřitelné, co všechno se dělo v klášterech, co vše musely ženy i naivní dívky vytrpět. Vše schováno za zástěrkou Boží nápravy. Je neskutečné, že poslední Magdalenina prádelna byla zavřená až v roce 1996.
Čtivá kniha, děj hezky plyne, prolíná se vyprávění ze současnosti s minulostí a čtenáři se tak postupně rozplétá celý příběh ubohé Ivy a její dcery, stejně tak i příběh malé Elvíry. Pro mě bylo zajímavé prostředí Domova sv. Markéty a Magdaléniných prádelen, co za hrůzy se dělo za zavřenými dveřmi, čeho byla schopná církev. Tehdy to dívky coby svobodné matky měly opravdu hodně těžké, byly zavržené společností i rodinou a jedinou útěchu hledaly u jeptišek, kde je ale čekalo peklo... Velice dobrá kniha, kterou lze rozhodně doporučit k přečtení.
Úžasná kniha, přečetla jsem ji jedním dechem :-) neustále mě nutila se ke čtení vracet. Příběh je smutná pravda o šílených skutečnostech, kterým může člověk jen těžko uvěřit! Přiměje člověka vcítit se do pocitu osob, kteří v knize figurují. Určitě se chystám na další knihy autorky Emily Gunnisové
Dítě nenarozené v manželství = hřích, trestání žen i nelidské zacházení s dětmi. Šokující vyprávění podle skutečných událostí. Kniha mě velmi zasáhla, ten pocit bezmoci, hnusu a odporu ve mně zůstal, možná i proto, že jsem sama matka. Podobný námět i v knize "Pomněnčino dítě". Nelíbilo se mi, že na závěr knihy autorka vykresluje velmi mnoho postav, každá postava vypráví o své smrti, tím rozkrývá skutečnosti, které vedou k rozuzlení. Někdy to bylo až moc překombinované.
Moc se mi líbila, i když si nejsem jistá, že slovo líbit je v tomto případě správně. Přiznám se, že jsem netušila, že to až takhle chodilo, takže mě to pak stálo hezkých pár chvilek googlování abych se dověděla více a dokonce jsem shlédla i dva filmy. Knihu rozhodně mohu doporučit k přečtení každému, koho podobná témata zajímají.
"Někdy se dívám do tváří jeptišek, zkroucených nenávistí, které bijí mladé, vyhublé dívky. Přemýšlím, jak zoufale nešťastné asi musejí být, že se takto chovají. Ale ve skutečnosti je mi jich líto. Jsou oběťmi stejně jako my, jaké strašlivé utrpení musí tolerovat. Jsou tváří této instituce, ale nejsou těmi, kdo nás sem zavřeli. To byli naši milenci, rodiče, lékaři, kněží a všichni, kdo by se o nás měli starat. Ti všichni nás opustili.“
Další z knih s tématem Magdaleniných prádelen, na rozdíl od „Dívek od svaté Magdaleny“ však tento příběh nevychází ze skutečných událostí, je to příběh fiktivní, je pouze do tohoto prostředí zasazen.
Základní a šokující skutečnosti tzn. drsné a téměř nelidsky surové životní podmínky veskrze nedobrovolných obyvatelek Domova svaté Markéty zde zůstaly zachovány, celý příběh je ale podaný spíš formou thrilleru podloženého pátráním po ukrytých tajemstvích za zdmi Domova.
Je to další z velice čtivých, ale z druhého pohledu také tematicky těžkých knih,
příběh mě stejně jako „Dívky od svaté Magdalény“ hodně zasáhl.
Nechtěné
Bylo to šílené, stejně jako pomyšlení, že takováto zvěrstva páchali lidé, kteří hlásali lásku k bližnímu svému. Člověku hlava nebere, jak někdo může tak ubližovat malým, nevinným dětem. A že takové ústavy existovaly ještě v 60. letech minulého století. Jak se říká v Otčenáši... odpusť nám naše viny...jsou věci, které, při nejlepší vůli,odpustit nejdou. Celý příběh měl pro mě překvapivě vyústění.