Krása vyřčeného čili Úryvky z knih
Přítele získáme jedině tak, že jím sami budeme.
R. W. Emerson - Spřízněné duše
" Co třeba svézt se na ruském kole? "
" Tak tam mě nedostanete! "
" Bojíte se? Proč se ženy takových věcí tolik bojí ? "
" To není pravda. Ženy se nebojí. Akorát musíme v životě překonávat opravdické strachy, ne pitomé strachy, které si vymysleli muži. "
Skleněný pokoj, Simon Mawer
" Pane jo, tady to teda zašlo. Teď to tu vypadá jak v závodní kantýně. Asi to tak má vypadat. Závodní kantýna v ráji pracujících. Když jsme si teď všichni rovni, na co honosné kavárny. To je ten problém s rovností. Že je to srovnání na nejnižším společném jmenovateli."
Skleněný pokoj, Simon Mawer
Text příspěvku byl upraven 04.06.18 v 14:57
Neztrácejte čas s vysvětlováním. Lidé stejně slyší jen to, co chtějí slyšet.
(Paulo Coelho)
Všiml jsem si, že lidé, kteří tvrdí, že je vše předurčeno a my na tom nic nemůžeme změnit, se rozhlíží před tím, než přejdou silnici.
Stephen Hawking
Hvězdy se zračí mezi lekníny.
Cožpak tě nevábí svou nebetyčnou krásou ?
Ticho užaslých duší se rozprostírá vůkol.
Překročit vody : Sylvia Plath
//Pomalu denně tady žasnu na některými komentáři ke knihám o holocaustu, které mnozí čtenáři a čtenářky posuzují dle napínavosti, akčnosti, případně toho, jak je "vtáhly do děje", a vůbec - přistupují k nim jak k zábavné literatuře, kterou poměřují atributy zábavné literatury. I v diskuzích by někteří některých chtěli vyhladit - vůbec se tím netají.
Včera jsem narazila na slova, dokládající, že nejsem sama, kdo si toho všiml a koho to trápí. Tak se s vámi o ně podělím.//
"Asi bych nikdy nepsala o holocaustu a hrůzách války. Tyto knihy jsou u nás ve veliké oblibě, ale z čtenářských diskuzí mám dojem, že se z nich místo obrovského varování stává zábava ke kávě a zákusku. To je signál, že na cestě mezi autorem a čtenářem něco nefunguje. Kdybych takovou knihu napsala, chtěla bych, aby díky ní lidé každý den mysleli na to, co žijeme, jak vzácná je svoboda, demokracie a tolerance. A aby se skutečně o tyto hodnoty báli a pěstovali je. Holocaust je nejděsivějším projevem toho, čeho je člověk schopen. A nikdy nás nesmí příběhy o něm 'jen bavit'."
(spisovatelka Petra Dvořáková v rozhovoru pro časopis Knižní novinky 12/2018)
Viki9, snad mi to odpustíte, ale...
Koka, děkuji, děkuji za tvůj příspěvek. Číst komentáře, psané jak uvádíš, je opravdu velmi smutné. Bohužel, tato neschopnost rozlišit beletrii od literatury faktu, vyprávění literární od osobních vzpomínek, patří k tomu nejtristnějšímu, co tu můžeme číst. Omlouvám se za ten expresivnější výraz. Dávám to, podruhé bohužel, za vinu i některým autorům beletrie, kteří se v poslední době vracejí k válečným letům a poválečným. Ač by se mohlo zdát, že je to vhodná forma, jak k těmto historickým událostem obrátit pozornost i těch, kteří se o historii nezajímají, při čtení zmíněných komentářů, si říkám, že je to spíše služba medvědí.
Viki9, ještě jednou se omlouvám a už nechávám vlákno zase jen k tomu, k čemu je určené...
Text příspěvku byl upraven 13.06.18 v 19:07
Pane, ochraň mne před naivní vírou v to, že všechno v životě musí probíhat snadno.
Dej mi střízlivost v poznání, že obtíže, porážky, neúspěchy a zvraty jsou samozřejmými doplňky života, kterými rosteme.
Antoine de Saint - Exupéry
Například Empedoklés praví, že duše se skládá ze všech prvků, z nichž však také každý je duší, a vyjadřuje se takto:
Zemi totiž zříme zemí, vodu vodou,
božský vzduch zas vzduchem, žíravý oheň jen ohněm,
lásku láskou a zhoubný svár vždy opět jen svárem.
(Aristoteles - O duši, Kniha první, Kapitola druhá)
"... rozhodl ses správně."
"Jo ... ale přece. Uděláš někdy správnou věc a víš, že je správná, a pak se stejně cítíš hrozně?"
"Zrovna jsi popsal většinu dní mého života."
Prastarý meč - Magnum Chase a bohové Ásgardu 1. - Rick Riordan
„….Ale doba, v níž jsme žili, odpoutala všechno zlo z řetězu a otevřela klece v duších lidí. Povýšila závist do rytířského stavu, takže závist se stala třídním bojem. Vysvětlila lidem neschopným řídit a organizovat svůj život, že oni, právě oni mají talent vzít otěže státu do rukou a obrátit směr dějin...Krev, řev, mučírny a šibenice jsou skryté za mohutnou zdí, odkud nepronikne ani hlásek, a venku jezdí vesele autobusy s turisty a noviny jsou plné článků o surovostech a bezpráví kapitalismu, a my jsme šťastni, že se podílíme na nové době…“
(Dagmar Šimková: Byli jsme tam taky - https://www.databazeknih.cz/knihy/byly-jsme-tam-taky-177879)
2. Zmatek
Ješte než jsem stačil rozbalit dárek k narozeninám , začala uvnitř balíčku vyzvánet melodie, a tak jsem uhod , že je to mobil . Vzal jsem ho a uslyšel ,jak mi má žena se smíchem z telefonu v ložnici přeje vše nejlepší . Tu noc chtěla, abychom mluvili o živote: o společně prožitých létech a tak podobně . Ale vzala si do hlavy ,že to musí být po telefonu, odešla do ložnice a odtamtud mě zavolala do obývacího pokoje , kde jsem čekal s mobilem položeným na břiše. Když jsme náš rozhovor skončili , šel jsem do ložnice a uvidel ji zamyšleně sedět na posteli. Řekla mi , že právě telefonovala se svým mužem a že si není jistá , zda se k němu má vrátit . Z našeho vztahu má výčitky svědomí. A protože jejím jediným mužem jsem já , vyvodil jsem si z toho , že jde o sexuální provokaci , a pomilovali jsme sa jako dva nešťastní cizoložníci .
Druhý den jsem seděl v kanceláři a svačil, když tu zazvonil mobil. Byla to ona , no jasně. Řekla , že by sa mi chtěla svěřit , že má milence . Přistoupil jsem na hru , protože se mi zdálo , že nám oběma prospěje , a tak jsem jií odpovědel, ať si nedelá starosti: vyřešili jsme jiné krize , proč bychom nevyřešili i tuhle . V noci jsme zase mluvili po telefonu jako predešlého dne ,oznámila mi , že se za chvilku uvidí se svým milencem . Hodně mě to vzrušilo a proto jsem okamžite zavěsil a šel do ložnice, kde jsme se milovali až do rozednění .
Takhle se to opakovalo celý týden. V sobotu, když jsem se po naši obvyklé telefonické rozmluvě sešli v ložnici, mi nakonec řekla , že mě miluje , ale že to se mnou musí skončit, protože její manžel jí potřebuje víc než já . Jakmile to vyslovila , otevřela dveře a odešla, od té doby múj mobil nezazvonil . Jsem zmatený .
(Juan José Millas : Povídky o zmatených záletnících
https://www.databazeknih.cz/knihy/povidky-o-zmatenych-zaletnicich-138322 )
„Vážím si lidí, kteří dovedou zpívat,“ vyprávěl kdosi. „Moje žena neumí. Nemá hudební sluch. To je jistě spíš vada než přednost. Je si toho vědoma a stydí se zpívat. Jen jednou jsem ji zaslechl, jak si v kuchyni tlumeným hláskem prozpěvovala. Bylo to tak mile falešné a mne zaplavila vlna náhlé něhy. Cítil jsem, jak ji mám hrozně rád, a šel jsem ji políbit.“
Zdeněk Jirotka - Muž se psem
https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/muz-se-psem-232905
krása, elfos
- jen škoda, že tady si to skoro nikdo nepřečte (šoupla bych to do komentáře, vždyť víš...:))
Tak já jsem toto vlákno začala díky příspěvku od elfos od teď sledovat ;-). Já bych úryvek nechala tady v tom vlákně a přidala ho i do komentáře ke knize. Tak se může inspirovat víc čtenářů :-). Nevím jak ostatní, ale já se do takovýchto vláken chodím pobavit a inspirovat zároveň. ;-)
Text příspěvku byl upraven 17.06.18 v 11:22
Vím, kní, ale mně to tak nějak sedí sem, že pak při pročítání svých oblíbených kousíčků knih nemusím poskakovat od knížky ke knížce, a ještě navíc je tu na jednom místě spousta dalších krásných vypsání chvilek a obrazů z dalších knih, které číst je potěšení. Tedy, ty ukázky číst, i když knihy jsem nečetla ;-) .. A věřím, že ten, kdo bude chtít, si tohle místo najde - nebo ono si najde jeho.
Ano, hannah, to je přesně ono: často předestřít úryvek z knihy, báseň z útlé sbírky nebo zajímavost ke knize se vážící velmi inspiruje a zláká k přečtení celé knihy. Aspoň teda elfos už byla nádherně zlákána mockrát. :-)
"aby se svět zastavil, válčiti přestal, a učinil místo knížeti míru, Kristu! Neboť jest nutno, aby tak veliké hrůzy, řeky násilností, podvodů a záhub byly již jednou v pokolení lidském zastaveny."
- to v květnu 1667 odjel, ač churavý, do města Breda, kde probíhala mírová jednání o ukončení anglo-nizozemské války, a odevzdal tam vyjednavačům pamflet Anděl míru (Angelus Pacis) - kdo? - Jan Amos Komenský. Čtu o tom právě v knize Sýrové pivo.
https://www.databazeknih.cz/knihy/syrove-pivo-194218
Soupeřící strany se pokoušely ukořistit nebo potopit co nejvíce obchodních a válečných lodí protivníka, což vedlo ke značným ztrátám na životech a majetku, ale také k působivým obrazům nizozemských malířů, které dodnes krášlí sály světových muzeí.
(opět již výše zmíněné Sýrové pivo)
"Volnost je jen jiné slovo pro to, když nemáš co ztratit."
(Láska po francouzsku - Fiona Valpy)
Text příspěvku byl upraven 19.06.18 v 16:55
"... Jak ví každý, kdo někdy trpěl nespavostí, s nocí vždy přichází určitý druh šílenství. Spoje, které v denním světle mozku umožňují fungovat docela rozumně, se potmě nějak zpřehází.
To, co bylo nemyslitelné, se zdá naprosto pravděpodobné a někdy dokonce jisté. Pochybnosti a strachy, vykázané za dne do temných koutů, se začnou rozlézat a zatlačí veškeré rozumné myšlenky do jakési bezedné propasti.
Dnes jsem měla spoustu důvodů k přemýšlení, protože veškeré pomyšlení na spánek mně vyletělo střešními okny nad hlavou, stejnou cestou, jakou dovnitř pronikala bílá měsíční záře. ..."
https://www.databazeknih.cz/knihy/laska-po-francouzsku-297467
Text příspěvku byl upraven 19.06.18 v 17:10
Jedna z věcí, které řekl, byla: "Proklel jsem Ima, protože On dal zvířatům a ptákům dar vycítit velké vlny, ale nedal ten dar inteligentním bytostem, jako jsme my. Ale teď si uvědomuji, že nám ho dal. Dal nám inteligenci. Je jen na nás, jak ji dokážeme využít!" Vzpomenu si na to pokaždé, když zapípá seismograf.
Terry Pratchett - Národ
https://www.databazeknih.cz/knihy/narod-17196
"Nejde ani o to , ako koho milujeme , ale kým sme , keď sme s ním "
(Maxim E. Matkin Polnočný denník
https://www.databazeknih.cz/knihy/pulnocni-denik-39466 )
Žít, to je nejvzácnější věc na světě, neboť většina lidí jenom existuje.
Oscar Wilde
Vložit příspěvek