Krása vyřčeného čili Úryvky z knih

Přitom si něčeho všiml. Nesouhlasně zavrtěl hlavou: „Ale Bastiane, ty už jsi zase šel na koňak!“
„Jenom doušek. Byl jsem trochu rozrušený.“
„Nech toho! Stane-li se něco lidského, budu potřebovat tvou jasnou hlavu. Sotva se ti podaří pana ředitele zmlátit, když budeš pod párou.“
„Toho tlusťocha si beru na starost, i kdybych měl třeba delirium tremens!“
„Klid! Znamení zvonkem jsou ti jasná?“
„Ano.“
„Opakuj.“
„Jedno zvonění: přinesu další chod. Dvě zvonění: přinesu fotokopie. Tři zvonění: přijdu s pytlíkem písku.“
„Byl bych ti vděčen,“ dodal Thomas Lieven při pilování nehtů, „kdybys to laskavě nepopletl.“
:-)
Johannes Mario Simmel - Nemusí být vždycky kaviár

Vážní pánové naložili Thomase do nákladního auta. Když se chtěl podívat ven, zjistil, že celty zakrývající úložnou plochu jsou pevně zašněrovány a utěsněny.
Po pěti hodinách ho bolela každá kost. Když náklaďák konečně zastavil a pánové mu dovolili vystoupit, viděl Thomas kolem sebe mimořádně smutnou krajinu. Pahorkatý terén plný kamenů byl obehnán vysokými ploty z ostnatého drátu. V pozadí, před pochmurným lesíkem, zahlédl opršelou, šedou budovu. U vstupní brány stál voják v plné výzbroji.
Oba špatně oblečení pánové šli k nepřátelsky hledícímu strážnému a předkládali nesčíslné množství průkazů, které voják vážně studoval.
Mezitím přicházel po cestě starý sedlák s vozíkem naloženým dřívím.
„Máš to ještě daleko, dědečku?“ zeptal se ho Thomas.
„Čert aby to vzal. Síly docházejí a já musím jít ještě dobré tři kilometry až do Saint Nicolas!“
„Kdepak to je?“
„No tady dole. Přímo před Nancy.“
„Aha,“ řekl Thomas Lieven.
Oba jeho průvodci se vrátili. Jeden mu vysvětloval: „Musíte prominout, že jsme vás v náklaďáku zavřeli. Přísný rozkaz. Jinak byste možná poznal krajinu. A vy v žádném případě nesmíte vědět, kde jste.“
„Aha,“ tvářil se chápavě Thomas.
:-)
J. M. Simmel - Nemusí být vždycky kaviár

Ale kdosi z těch, co šli před námi, vytušil, jak zbavit oficiální kryptu neosobního chladu a oživit ji. Položil prostě na kamennou římsu docela obyčejný kaštan, protože v něm - jakkoliv je nepatrný a předznamenává podzim - dřímá naděje a zeleň budoucího stromu.


*

Jindřiška Smetanová - Domovní důvěrnosti

https://www.databazeknih.cz/knihy/domovni-duvernosti-34237

Teď jsi však tady, nastal onen okamžik zrození, raději sfoukni světlo voskovice a utíkej z příšeří, prchej na slunce, pokud nějaké svítí, tvoje zrníčko právě vzešlo, jdi tedy -- ale kam? V krajinách dětství se zprvu nabízí nespočet cest a říček, každá bude teprve probádána, květy teprve žloutnou k začátku léta. Ta krajina dětství bude jediným spolehlivým průvodcem po křivých labyrintech dospělosti -- svět se teprve otevírá a vidina dětství se ukládá do vědomí jak oblázek na dno šťastné říčky, stále víc omílaný a unášený tokem času, pohlcován pískem světa. Tolik cest se v něm zdálo otevřených a nakonec zbývá vždy ta nejtěžší --


Vladimír Körner - Lékař umírajícího času

Zkusila to i na cestě, s větrem ve tváři a nebezpečně rychle, zároveň zděšená i okouzlená tím pocitem prázdna a světa ubíhajícího pod nohama.

(Amabile Giusti - Den je krásný)

„To je tak důležité se něčím stát? Musíme se nutně identifikovat s nějakým plánem, profesí, místem? Nemůžeme prostě jen být tím, kým jsme? Lidmi, kteří žíjí den za dnem, nevrhají stíny, nepočítají."

(Amabile Giusti - Den je krásný)

Starý pán vypadal moudře, a to mě povzbudilo.
Nejde o mne, pane, povídám mu. Lámu si hlavu tím, co se stane s nádobou, která je hozena do vody určitou rychlostí a navíc malinko rotuje. Myslíte, že klesne okamžitě ke dnu, nebo ještě kus pluje po proudu?
Nejsem fyzik ani psychiatr, paní, ale na vašem místě bych se modlil, odpověděl pán dotčeně a odešel.

*

Jindřiška Smetanová - Ustláno na růžích a pod nebesy

https://www.databazeknih.cz/knihy/ustlano-na-ruzich-a-pod-nebesy-34240

„Ashton říká, že velká láska je jako písek na poušti, když ho zvedne a promíchá vítr. Když znovu spadne, vypadá stejně, ale vůbec to tak není. Za tím zdáním jsou milióny zrnek písku, která se rozbila, poškodila, polámala, skončila úplně jinde, než byla předtím, a už nikdy nejsou stejná jako dřív.“

(Amabile Giusti - Den je krásný)

"Bydlíš na jednom toku Jang-c', já na druhém.
Myslím na tebe den co den, lásko,
i když se nikdy nesetkáme.
Pijeme z téže řeky."

/Vzpomínka na Zemi - Liou Cch'-sin/

Text příspěvku byl upraven 03.05.24 v 20:52

"... slyšíte dobře, během pěti minut jsme na všeobecné schůzi drtivou většinou přijali základní teze totalitní společnosti..."

/Vzpomínka na Zemi - Liou Cch'-sin/