Jodi Picoult citáty

americká, 1966

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (162)

„Příběhy vždycky přežívají své autory.“

„Příroda má úžasný způsob, jak vás přimět přijmout skutečnost. Pokud chcete, můžete sedět a plakat, ale nejspíš vás někdo zabije, protože jakmile se začnete ztrácet ve svém smutku, přestanete být ostražití. (Vlk samotář, s. 409)“

„Rodičovství znamenalo, že jste se probudili s mýdlovou bublinou v dlani a řekli vám, že ji máte držet, když skáčete padákem z omamující výšky, šplháte na nejvyšší hory a stojíte v první bojové linii v bitvě. A vy jste tu bublinu chtěli jenom někam pečlivě schovat, do bezpečí před přírodními katastrofami, násilnostmi, předsudky a sarkasmem, ale neměli jste na vybranou. Žili jste den za dnem ve strachu, že vám před očima praskne, nebo že ji rozbijete vy sami. A věděl, že ve chvíli, kdy se ztratí ta bublina, ztratí se i on...(Záblesk života)“

„Rovnoprávnost znamená chovat se ke každému stejně. Rovnost znamená brát v potaz odlišnosti, aby všichni měli šanci uspět. To první zní fér, to druhé fér je. Jako když dáte stejný vytištěný test dvěma dětem. Ale pokud je jedno z nich slepé a druhé vidí, už to rovné není. (Velké maličkosti)“

„Sloní matky ty lidské strčí s přehledem do kapsy.“

„Slyším za sebou vodu ve fontánce a myslím na tok vod, jak se zvedá jako pára, promění se laškovně v mrak a vrátí se jako déšť. Řekli byste, že padá? Nebo se jenom vrací domů? (Velké maličkosti)“

„Snaha uchvátit moc, pomstít se nebo získat lásku - to všechno byly jen různé formy hladu. Čím větší je ta prázdnota ve vás, tím zoufaleji se ji snažíte zaplnit. (Vypravěčka)“

„Ta otázka ve skutečnosti nezní, jak jsem mohl opustit tenhle svět a vydat se do lesa. Je to celé o tom, jak jsem se přiměl vrátit zpátky.“

„Ten vzdech, který se vám vzdouvá v hrudi, ten oheň v žaludku, když se vám milovaný muž zlehka otře o paži, zvuk jeho hlasu hladící po duši - nemohly by i takové věci spojit muže a ženu navždy?“

„To je paradox ztráty: Jak je možné, že něco, co je pryč, nás dokáže tak strašně tížit? -Vypravěčka“

„Toužila se dostat k Jamesovi co nejblíž, až pod jeho kůži, stát se jeho součástí, aby se tak zbavila vlastních myšlenek a starostí.“

„Trošku s překvapením jsem si uvědomila, že po všech těch letech, po té dlouhé době, ho pořád znám - morseovku našich polibků, místo na zádech u pasu, kam doputuje rukama, jaké to je prohrábnout se mu vlasy.“

„Ukázalo se, že peklo není v tom, když sledujete, jak lidem, které milujete, někdo ubližuje; peklo přichází až ve druhém jednání, když je příliš pozdě něco zastavit (Desátý kruh).“

„Uklidněte se, normální matky. Už to, že si děláte starosti, jestli jste dostatečně dobré matky, znamená, že jimi jste. (Nejsem jako vy)“

„Uprostřed nejhlubší noci mi říkala, že mě bude milovat, dokud měsíc nespadne z nebe.“

„V divočině by mládě mladší dvou let bez matky nepřežilo. V divočině je matčiným úkolem naučit svou dceru vše, co potřebuje, aby sama mohla být matkou. V divočině matka s dcerou zůstávají spolu, dokud jedna z nich nezemře.“

„V jednu chvíli si uvědomíte, že můžete plánovat sebelépe, organizovat sebepečlivěji, ale pořád jste vydaní na milost chaosu.“

„V našem světě, nebudou žádné středníky. Ať je to tečka nebo čárka, ale ať se rozhodne.(Vypravěčka)“

„V nebi i v pekle sedí lidé u stolu plných lahodných jídel, ale nikdo nedokáže ohnout ruce v lokti. Takže všichni v pekle hladoví, protože se nemohou najíst. V nebi jsou ale všichni syti, protože na to, aby se nakrmili navzájem, ruce ohýbat nepotřebují. (Vypravěčka)“

„V sedmnácti člověk prožívá i malé krize nesmírně silně a je strašně důležité, aby mu někdo projevoval pochopení. Kdežto rodiče nad takovými věcmi jen obrátí oči v sloup, ušklíbnou se a prohlásí něco v tom smyslu, že to pomine, je to jen náladovost daná věkem - jako by tenhle věk byl nemoc nebo obtíž, která časem sama zmizí.“

„V tom je myslím podstata lásky. Že toho druhého člověka dobře znáte, a přesto byste na něm nechtěli vůbec nic měnit.“

„V životě jsem neviděla lepší matku, než je slonice. Možná kdybychom i my ženy nosily dítě v břiše dva roky, byla by to pro nás dostatečná investice, abychom všechny byly lepšími matkami.“

„Ve světě vlků panuje čest a přímost, které jsou osvobozující. Není tam žádná diplomacie ani zachování dekora. Svému nepříteli sdělíte, že ho nenávidíte, obdiv vyjádříte sdělením pravdy. Taková přímost ale mezi lidmi nefunguje, ti jsou mistři lstí a úskoků. Nevypadám v těch šatech moc tlustá? Stýskalo se ti po mně? Když se nějaký člověk na tohle vyptává, nechce znát skutečnou odpověď. Chce slyšet lež. Po dvou letech života s vlky jsem zapomněl, kolik lží je potřeba, aby si člověk vybudoval vztah. Vzpomněl jsem si na obrovského vlka v beta v Québeku, o kterém jsem věděl, že by bojoval na smrt, aby mě ochránil. Věřil jsem mu, protože on věřil mně. Ale tady mezi lidmi bylo tolik polopravd a milosrdných lží, že bylo těžké rozpoznat, co je skutečné a co nikoli.“

„Věřím v peklo...Ale to je tady na zemi.Zavrtí hlavou.Dobří líde a špatní lidě.Jako kdyby to bylo tak jednoduché.V každém z nás se skývá obojí.Nemyslíte si,že jedno vždycky nad druhým převařuje?To mi řekněte vy.(Vypravěčka)“

„Vidím sama sebe teď. A vidím sama sebe, jaká bych chtěla být za deset let. Nevím ale, jak se dostanu ze své nynější situace do té budoucí.“

„Víš, jaké to je, když věnuješ celý svůj život a svoje srdce druhému člověku, až ti už vůbec nezůstane, co bys mu ještě mohla dát - a pak si uvědomíš, že to pořád není to, co od tebe chce?“

„Vlci vědí, kdy je ta správná chvíle přestat hledat to, o co přišli, a soustředit se na to, co přijde. (Vlk samotář)“

„Všechno se nějak vyřeší, když věcem necháte volný průběh.“

„Všichni jsme schopní věcí, které jsme si ani nepředstavovali.“

„Všichni máme něco, co nás straší. A někteří z nás to vidí jasněji než jiní.“