Jodi Picoult citáty

americká, 1966

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (162)

„Nemiluješ někoho proto, že je dokonalý, miluješ ho i přes to, že není.“

„Nemusíte být vzhůru, abyste mohli plakat.“

„Neřekl, že ji miluje, ale na tom nezáleželo. Šlo o to, jak se choval, jak se choval k ní, to bylo mnohem významnější než sebekrásnější slova. City se dokazovaly skutky, ne dvěma slovy, která nic neznamenají.“

„Nevěřím v boha. Věřím v lidi, v jejich sílu a pomoc, kterou jsou schopni poskytnout jeden druhému, v lidi, kteří touží spolupracovat, ne se hašteřit. Věřím, že výjimečné věci vždycky překryjí ty obyčejné. Věřím, že pokud má člověk v co doufat - i kdyby to byl jen lepší zítřek -, je to ta nejsilnější droga na této planetě.“

„Nevím, co ti ten člověk udělal. Vlastně si nejsem jistá, jestli to vědět chci. Ale odpuštění neděláš kvůli někomu jinému. Je to něco, co děláš kvůli sobě. Říká se, že žádný člověk není tak důležitý, aby měl nad námi moc. Říká se ale také, že není dobré se nechat uvěznit v minulosti, protože každý si zaslouží budoucnost.“

„Nezáleží na letech ve vašem životě, ale na životě ve vašich letech.“

„Nezáleží na tom, jestli to je nešťastná náhoda. Pořád se cítíte vinni.“

„Nikdy se nepřestanete úplně podceňovat.“

„Občas slova nejsou dost velká, aby dokázala obsáhnout všechny pocity, které se do ně člověk snaží vložit.“

„Občas slova nejsou dost velká, aby dokázala obsáhnout všechny pocity, které se do nich člověk snaží vložit. (Vypravěčka)“

„Objal ji o něco pevněji a Emily zaplavil starý známý pocit, že je oblečená do Chrisovy kůže jako do teplého pláště, že jí Chris poskytuje ochrannou hráz proti celému světu, a možná je jejím druhým já.“

„Opravdu čekáte, že uvěříme, že stačí jen vyrůstat uprostřed Amišů, a člověk je pak neschopen nějakých myšlenek na násilí nebo pomstu nebo zradu?“

„Osud je jako hlína, která se dá v každém okamžiku na kruhu přeformovat. Ale předělat můžete jenom vlastní osud, ne už osud někoho jiného, a některým lidem to nepřipadá dost dobré.“

„Patřili jeden k druhému natolik, že bez něj dokonce ani nedokázala odejít ze života.“

„Po dvou letech života s vlky jsem zapomněl, kolik lží je potřeba, aby si člověk vybudoval vztah.“

„Poklad dělá pokladem to, jak těžké je danou věc najít, když ji nejvíc potřebuješ. (Láska mezi řádky)“

„Pokrčil rameny. "Myslím, že truchlení je jako takový ošklivý gauč. Nikdy se ho nezbavíte. Můžete ho nazdobit, můžete na něj hodit přehoz, můžete ho odstrčit do rohu pokoje - a nakonec se s ním prostě naučíte žít." Sloni to posunuli ještě o krok dál, napadlo mě. Netrhnou sebou, kdykoliv do toho pokoje vejdou a gauč uvidí. Řeknou si: Pamatuješ co dobrého jsme spolu prožili? A na chvilku se na něj posadí, než si zase půjdou po svém./Čas odejít/“

„Pokud s někým prožijete nějakou zkušenost na hranici smrti, výsledkem je zdravá dávka vzájemné úcty.“

„Pokud vás mučí jen kvůli vaší víře, může být potom ještě náboženství světlem, za nímž se dá jít?“

„Pokud zemřeš, bude to kulkou do srdce, ne do hlavy. Slibuju.“

„Polovina mého srdce žije s divokými vlky, druhá s mojí rodinou. Kdybyste měli problém si to spočítat: nikdo nedokáže přežít s polovinou srdce.“

„Položí dlaň na jeho hlavičku a jsme jako elektrický obvod, který dokonale uzavřeli. Jako bychom mohli svou energií napojit celý svět.“

„Pravda je daleko horší než příběh. Někteří z těch co přežili, jsou schopní hovořit jen o tom, co se tehdy stalo.Chodí do škol, muzeí a chrámů a vyprávějí. Myslím, že je to způsob, jak chtějí najít nějaký smysl.Pár z nich jsme slyšela tvrdit, že to vnímají jako svoji odpovědnost, možná i důvod, proč žít.....Zbraně, které má autor v tomto případě k dispozici, nefungují. Některá slova jako by přílišným užíváním ztratila tvar. Třeba láska.Mohu napsat slovo tisíckrát a pro každého bude představovat něco jiného. Proč se snažit vypsat na papír pocity, ketré jsou příliš propletené, obrovské a ohromující, než aby se se daly spoutat abecedou?Láska není jediné slovo, které selhává.Stejné je to i s nenávistí. Válkou.A nadějí.Ano, nadějí.. Proto jsem svůj příběh nikdy nevyprávěla. Když člověk něco takového prožije, je mu jasné, že neexistují slova, která by to dokázala aspoň přibližně popsat. A i kdybych to udělala, ostatní nemohou nikdy porozumět.“

„Proč máš dojem, že musíš mluvit, abys něco řekla?“

„Proč se lidi tak bojí umírání? To je snadné. Je pro nás totiž hrozně těžké představit si svět bez nás.“ — Kniha dvou cest

„Proč se snažit vypsat na papír pocity, které jsou příliš propletené, obrovské a ohromující, než aby se daly spoutat abecedou? Když člověk něco takového prožije, je mu jasné, že neexistují slova, která by to dokázala alespoň přibližně popsat. A i kdybych to udělala, ostatní nemohou nikdy porozumět.“

„Prosím. Je to přání umírajícího člověka, dožaduje se. Nebo možná přání člověka, který chce zemřít. V tom žádný rozdíl není. “ — Vypravěčka

„Přátelé se k tobě můžou otočit zády. Ale víš, co je nejlepší, když máš ségru? Ta je navždycky. (Velké maličkosti)“

„Přesně takhle jsem se cítila. Jako bych byla v malé loďce unášené uprostřed velkého, širého oceánu. Bez motoru a bez vesel.“ — Kéž bys tu byl

„Při pohledu na ni jsem pochopila, proč matka dokáže hladovět, aby dítě nakrmila, proč si pro něj vždycky najde čas a má pro něj v náruči místo, proč dokáže být tak měkounká, aby posloužila jako polštář, a zároveň tak silná, aby pohnula nebem i zemí.“