Jodi Picoult citáty

americká, 1966

Citáty (162)

Když někoho držíte až moc pevně, nebývá to jenom proto, že ho chcete ochránit - někdy tím chráníte sami sebe.


Když nevíte, kam směřujete, najdete místa, kam by nikoho ani nenapadlo se vydat.


Když provedeme své dítě peklem, dá se to nazývat drsnou láskou?


Když žijete v pekle, představujete si smrt jako nebe.


Knihovníci v něčem připomínají boha - kdo jiný by znal odpovědi na tolik otázek?


Který rodič dává přednost jednomu dítěti na úkor ostatních?


Láska přece nespočívá v tom, že se podíváte do očí nějakému chlapci a svět se s vámi roztočí, že vidíte v jeho duši všechno, co chybí v té vaší. Láska přichází pozvolna, klidně a tvoří ji přátelství a úcta. Amiška se nezamiluje, neprobere se a nezjistí, že někomu sedla na lep. Pozná, že miluje, když se za deset let ohlédne zpátky a uvidí vedle sebe stát téhož mladého muže, který ji drží kolem pasu.


Láska se neřídí žádnými pravidly, nic není tak cenné jako to, co mít nemůžete.


Léto je jako kolektivní bezvědomí...


Lidská schopnost nést břímě je bambus - jste mnohem flexibilnější, než jste si původně mysleli.


Máme sirotky a vdovy a vdovce, ale nemáme slovo pro rodiče, který ztratil dítě.


Měla bych radši jiné dítě, které nemusí tak tvrdě bojovat o své místo na slunci a snáz proplouvá životem?


Mít moc neznamená dělat hrozné věci těm, kdo jsou slabší než ty. Znamená to mít sílu něco takového udělat, ale rozhodnout se, že ne.


Mohlo by to být tak prosté? Mohla by láska nespočívat ve velkolepých gestech nebo prázdných slibech, příslibech, které se stejně poruší, ale mohla by být jen cestičkou z odpouštění? Drobečky, které jsou tvořeny vzpomínkami a dovedou vás zpátky k člověku, co na vás čeká?


Moje babička by předčila i Stephena Kinga.


Morálka a etika nemusejí jít nutně ruku v ruce.


Mozek zamilovaného člověka nevypadá jako mozek někoho, koho zasáhl hluboký cit. Vypadá jako mozek osoby, která šňupá koks. (Nejsem jako vy)


Můžeš mít radost, že má ten druhý štěstí, ale na vlastní neštěstí nezapomeneš.


Myslela jsem na smutek slonů, na to, jak ztráta nemusí být vždy jen synonymem pro smrt.


Na této boží zemi nebylo nic, co by dokázalo zastavit ženu, jež nechce být těhotná.


Napadá mě, jak dlouho bude trvat, než přírodu přemůže výchova.


Napadá mě, že rodinu nedělá rodinou to, že se všichni pořád chovají správně, ale naopak to, že dáte druhou šanci lidem, kteří něco pokazí, a vy je přesto milujete. (Vlk samotář)


Nedívá se lidem do očí. Tvrdí, že tak se dá člověku ukrást jeho duše.


Nejsem hrdina. Jsem táta.


Nejsem natolik domýšlivá, abych si myslela, že jsem výjimečná: nejsem natolik zbožná, abych si myslela, že jsem byla ušetřena vyšší mocí. Možná se nikdy nedozvím, proč jsem ještě tady a proč lidé, kteří byli v nemocnici v pokojích vedle mě, ne. Ale mohla bych se v tomhle bodě otočit a postarat se o to, že cokoli se bude dít dál, bude hodno této druhé šance, kterou jsem dostala Kéž bys tu byl


Nejsme takoví, za jaké sami sebe pokládáme. Jsme tím, kým předstíráme, že se nikdy nemůžeme stát.


Nejvýše postavený vlk ve smečce není ten, kdo používá brutální sílu. Je to ten, kdo by ji mohl použít, ale rozhodne se to neudělat.


Někdy člověk - nebo i zvíře- potřebuje pomoc jiného člověka, aby byl schopný udělat první krok. (Nejsem jako vy).


Některé věci děláme kvůli přesvědčení, že budou pro všechny to nejlepší. Říkáme si, že je to tak správné, že to uděláme pro druhé. Je to mnohem snazší, než si přiznat pravdu.


Nelíbí se mi představa jediné a neochvějné pravdy. Byl jsem vždycky toho názoru, že určitá věc se může podat několika způsoby a všechny budou pravdivé.