Philippe Jaccottet

francouzská, 1925 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Narodil se roku 1925 v městečku Moudon ve vaudském kantonu, mezi Bernem a Lausanne; v roce 1933 rodina přesídlila do Lausanne, kde Philippe Jaccottet absolvuje univerzitní studia zaměřená na literaturu. Po válce žije pak po několik let v Paříži. Manželství, které uzavře v roce 1953, spojí dvojí uměleckou dráhu, neboť jeho choť je malířka; a trvalé sídlo najdou v této době v jihofrancouzském městečku Grignan, kde žijí dodnes – uprostřed oné jižní přírody, která tvoří stálý rámec Jaccottetovy tvorby. Ta zahrnuje vedle poezie i několik knih prozaických. K nim se druží několik knih, které shrnují básníkovy deníkové záznamy a také jediná próza epická, kterou pod názvem Temnota (L'Obscurité) vydal v roce 1961. Básnické dílo je provázeno významným dílem překladatelským: zmiňme vedle překladu Thomase Manna především překlady autorů, kteří byli Jaccottetovu uměleckému cítění nejblíže – Roberta Musila, R. M. Rilka, Friedricha Hölderlina a Giuseppe Ungarettiho, který se stal Jaccottetovým přítelem. Ale vedle poezie německé a italské jsou tu i překlady z poezie španělské (Góngora) a z antické poezie řecké (Homérova Odysseia).

Ústřední místo zaujímá ovšem sama tvorba básnická, z které je českému čtenáři k disposici výbor z nakladatelství Torst, jehož složení určil básník sám (oproti jeho rozvrhu byl jen poněkud rozšířen podíl básní z prvních dvou knih, a to o několik čísel, které by byl Jiří Pelán, překládající tuto část souboru, nerad oželel). Tato poezie je dnes už známa v překladech čtenářům v celé řadě zemí; z mnoha literárních cen, kterých se básníkovi dostalo, zmiňme alespoň několik posledních: Montaignovu cenu v roce 1972, Velkou cenu poezie města Paříže v roce 1986 a Petrarcovu cenu v roce 1988 (k nim se druží i Velká národní cena za překlad z roku 1987).

Jaccottetovy hlavní sbírky, vydávané u Gallimarda, jsou L'Effraie (to je česky „sova pálená", ale přídavné jméno „effrayé" znamená „zděšený", 1953), Ignorant (Ulgnorant, 1958), Nápěvy (Airs, 1967), V zimním světle (A la lumiěre ďhiver, 1977), Myšlenky pod mraky (Pensées sous les nuages, 1983) aj.

Jaccottet je diskrétní a neokázalý, jakoby za svými verši skrytý. Sděluje nám věci posvátné svým mírným a váhavým hlasem. Jeho poezie pochybuje o smyslu sebe samé, každé slovo váží a má hrůzu z mnohomluvnosti. Jaccottet k tomu říká: „Co zbývá? Jenom ten způsob kladení otázky, jemuž se říká poezie a který je pravděpodobně možností vytěžit zpěv ze samé hranice, opřít se o propast, abychom se udrželi nahoře, nemáme-li ji překročit (to by znamenalo ji zrušit); způsob, jak mluvit o světě, aniž by byl vysvětlován, neboť to by znamenalo jej znehybnit a popřít, a zároveň jej ukázat v jeho odmítání odpovědi, živoucí, protože neproniknutelný, nádherný, protože hrozný."

Populární autoři:

Robert Merle

1908 - 2004