koupit eknihy

Marie Pospíšilová

česká, 1952, webkoupit eknihy

Nahrávám...

Životopis

Od narození malovala a byla obklopena knihami a už v předškolním věku byla přesvědčena, že bude malovat a psát knihy. Vyrůstala v prostředí, kde bylo spojené výtvarné umění s exaktní vědou v podobě astronomie a s kriminalistikou a klasickou detektivní literaturou - jak to předávali rodiče. Od narození tedy malovala, dále se věnovala hudbě, hrála na klavír a zpívala a u své pratety primabaleríny Niny Gordon-Mládkové se učila balet, asi tak 20 let poté, co její hodiny baletu navštěvovala Jiřina Bohdalová, která to všude uvádí jako počátek své kariéry. Přesto vzhledem ke školním úspěchům, kde od 6. střídy navštěvovala experimentální třídu matematických géniů a také dle osobní zkušenosti maminky, která opustila výtvarné umění pro vědu, že "jen malování" ji nenaplňovalo, byli rodiče přesvědčení, že je spíš předurčena pro vědu, než pro umění a byl pro ni zvolen obor dějiny umění, který vystudovala v kombinaci s etnografií. Poté se intenzívně věnovala vystudovanému oboru - byla zaměstnaná v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV a poté spravovala umělecké sbírky na Pražském hradu. Rok po revoluci využila nových možností a zejména ze zdravotních důvodů opustila zaměstnání a začala pracovat samostatně v domácím prostředí. Zpočátku nejvíc pracovala jako soudní znalec, jmenovaný Městským soudem v Praze, určila a často poprvé zaevidovala množství uměleckých předmětů ve sbírkách různých ministerstev, Úřadu vlády apod. Už v té době se začala často potýkat s nevraživostí lidí s jinými zájmy a získala neobyčejné množství osobních zážitků, vhodných k literárnímu a zejména detektivnímu zpracování.
Postupně se tak její pracovní zaměření přesouvá z odborného na umělecké - jak výtvarné, tak literární. Publikační činnosti se věnovala již v podstatě od ukončení studia, což zpočátku byla odborná a populárně vědecká literatura, v 90. letech vykonávala funkci předsedkyně Klubu kultury Syndikátu novinářů ČR, odkud se pak však v podstatě tiše vytratila, protože nemohla zvládnout vše, postupně však odborně zaměřenou literaturu nahrazuje beletrie a to hlavně detektivně zaměřená, kterou si sama ilustruje. Má pocit, že touto literaturou může mnohem víc sdělit.
Do této chvíle je toho napsáno mnoho, ale knižně tiskem zatím vyšel jeden soubor Zločinů mezi obrazy v r. 2011, předtím byla jedna povídka uveřejněna v r. 2009 v souboru Místo činu - Písek, vydaného nakladatelstvím J&M v Písku a v prosinci 2016 byla jedna povídka, oceněná v r. 2013 čestným uznáním, uveřejněná v souboru Sherlock Holmes vítězný, vydaném v nakladatelství BONDY - povídka s příznačným názvem: Sherlock Holmes řeší zvlášť brutální vraždu výtvarného teoretika, odehrávající se v r. 1927 v Mníšku pod Brdy a v Řitce - v domě Rosemarie, v němž žije od prosince 2013 autorka a od r. 2008 i autobiografická hrdinka a dům tak byl zařazen do literárního světa, podobně jako nedaleké záhadné a dosud nenalezené sídlo baronů z Veveřího vrchu, kolem nějž se odehrávají další příběhy.

Zdroj životopisu: Autorka