LeRoi Jones

Imamu Amiri Baraka pseudonym

americká, 1934 - 2014 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Po vojenské službě u letectva a studiu na univerzitě se přidal koncem 50. let 20. století k umělecké bohémě v Greenwich Village. Beatníci Allen Ginsberg a Jack Kerouac byli jeho blízcí přátelé; členka skupiny Hettie Cohenová se stala jeho první ženou a spolu vydávali avantgardní časopisy Yugen a The Floating Bear. Podobně jako Bob Kaufman v San Franciscu obohatil Jones beatnickou scénu v New Yorku o rasový aspekt, i když i v té době byla tvorba obou básníků poznačená především protiměšťáckou revoltou. To dosvědčují i Jonesovy rané sbírky Předmluva k dvacetisvazkovému ohlášení sebevraždy (1961, Preface to a Twenty Volume Suicide Note) a Mrtvý profesor (1964, The Dead Lecturer). S postupem 60. let sílilo autorovo rasové uvědomění, až vykrystalizovalo do programového černého nacionalismu. Po smrti Malcolma X přijal muslimské jméno, k němuž přidával i titul Imamu, tj. „duchovní vůdce“, jímž se pro radikálnější část černé inteligence a studentskou mládež skutečně stal. V polovině onoho horečného desetiletí dosáhla vrcholu také Jonesova tvorba – z nových veršů, uveřejněných později ve sbírce Černá magie (1969, Black Magic), se ani s politickým obsahem nevytratil silný poetický náboj a román Systém Dantova pekla (1965, The System of Dante's Hell) i eseje z knihy Domů (1966, Home) nabídly působivou syntézu modernistické techniky s provokujícím myšlením. Ideální formu pro zobrazení konfliktu mezi černou a bílou Amerikou ovšem Jones našel ve svých jednoaktových „šokových“ hrách; zdárně v nich využíval prvků rituálového, absurdního i artaudovského divadla krutosti a podrobil dramatické zkoušce americké mýty i realitu. Napsal jich více než tucet, jeho Černé bludiště (1964, Dutchman) bylo označeno za nejlepší americkou hru roku. Koncem 60. let přestává brát bílou Ameriku vůbec na vědomí a věnuje se plodné politické a kulturní osvětě v černošské části rodného Newarku. Později se nečekaně rozchází s černým separatismem a přechází na pozice maoismu, který je také ideovým základem jeho nejnovější, ale málo přesvědčivé tvorby. Jones však zůstává jednou z osobností kulturní Ameriky a jeho síla je kromě talentu i ve schopnosti přímo mytologizovat vlastní osobu do stále se proměňujících totožností, které jsou diktovány pragmatickou potřebou bytostně angažovaného spisovatele.

Zdroj životopisu: J. Jařab: Masky a tváře černé Ameriky

Populární autoři: