Karel Schulz
José Espanillo · Petr Talský pseudonymy |
česká, 1899 - 1943 |
Životopis
Karel Schulz (6. května 1899 v Městci Králové – 27. února 1943 v Praze) byl český romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář, jehož nejznámějším dílem je historický román Kámen a bolest (1942), který ho však proslavil až po jeho smrti.
Po maturitě roku 1918 krátce studoval práva a medicínu, lékařskou fakultu však z finančních důvodů nedokončil. V roce 1926 konvertoval ke katolicismu. Byl soudničkářem, divadelním a filmovým kritikem Lidových novin (v letech 1927–30), parlamentním zpravodajem Lidových listů (1930–35) a vedoucím redaktorem Národní politiky (1935–42).
Hlavní stálé rysy jeho tvorby spočívají v reakci člověka na dobu a prostředí, časté prolínání skutečnosti se snem a zaujmutí všech smyslů čtenáře – podrobný popis uměleckých děl, vyvolávající jejich představu. Jeho prozaické dílo se vyvíjelo od sociálně-kritického komunistického románu přes poetistické hříčky až k nedokončené monumentální románové trilogii ze života Michelangela Buonarrotiho. Názorově se však přibližoval ke katolicismu, a tak se o něm příliš za doby normalizace nemluvilo. Zprvu také prolínal epiku a lyriku, v posledních knihách však staví na pevných epických základech.
Zdroj životopisu: cs.wikipedia.org
Karel Schulz - knihy
- Malá trilogie 1958
- Kámen a bolest 1983
- Peníz z noclehárny 1974
- Princezna z kapradí 1943
- Blázen před zrcadlem a jiné prózy 1966
- Prsten královnin 1941
- Papežská mše 1943
- Sever-Jih-Západ-Východ 1923
- Tegtmaierovy železárny 1922
- Dáma u vodotrysku 1926
- Legendy 1991
Žánry autora
Pro děti a mládež Romány Dobrodružné Historie Pohádky Historické romány Literatura světová Poezie Duchovní literatura Povídky
Štítky z knih
pohádky křesťanství povídky historie renesance výtvarné umění životopisné romány lyrika sochařství Itálie