Život upřen do Středu zajímavosti
Jan Anastáz Opasek
Básně z let 1968–1990. Odchod do exilu roku 1968 znamenal pro Anastáze Opaska návrat k původnímu poslání benediktinského mnicha, obnovený kontakt s rozvinutou, svobodnou křesťanskou kulturou se společným zpěvem žalmů, se slavnými dny církevního roku. První básně byly napsány v nádechu svobody a v údivu nad mnohotvárností nezničeného světa. Poezie Otce arciopata vzniká na okraji událostí, sleduje cesty, pouti, rytmus církevního roku i roční období. Přibližuje nám osobnost v její velikosti a naivitě. Autor ji označuje jako vnitřní deník. Témata se vracejí, zpracována podobným způsobem, neslábne intenzita údivu, radosti z kultury, z charakteru, z příslibu Vzkříšení. Básně ukazují míru poezie v jednom životě. Hovoří z tichých chvil, vzácných ve dnech činnosti. Poezie autorovi není smyslem života, ale má ji rád. Nabízí sám sebe i touto formou, zvyšuje počet těch, kdo mohou přijímat život upřený do Středu nevšedního kněze zvláštního osudu.... celý text
Zajímavosti
Zatím zde není žádná zajímavost, ocenění knihy, související novinky, ani citáty.
Autorovy další knížky
1992 | Dvanáct zastavení |
1995 | Život upřen do Středu |
1993 | Obrazy |
1992 | Svatý Benedikt |
1980 | Vypráhlá krajina |
Kniha Život upřen do Středu je v
Knihotéce | 2x |
Chystám se číst | 2x |
Chci si koupit | 1x |