Langston Hughes

americká, 1902 - 1967

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 8 knih
Harlemský zpěvník
Harlemský zpěvník
Americká poézia 20. storočia
Americká poézia 20. storočia
To jsou bílí
To jsou bílí
O Americe zpívám
O Americe zpívám

Nové komentáře u autorových knih

Harlemský zpěvník Harlemský zpěvník

„V roce 1957 vyšel výbor z poezie Langstona Hughese Černoch si zpívá blues ve skvělém překladu dnes trochu polozapomenutého básníka Jiřího Valji. Na počátku 60. let zrála doba k uvolnění po tvrdých 50. (Vzpomeňme, že Hitler jazz zakázal jako hudbu podřadné rasy a Stalin na něj navázal, v roce 1952 vyšel v českém překladu protijazzový pamflet Hudba duševní bídy z pera V. Gorodinského, tentokrát nešlo o rasový, ale politický problém tzv. zvrhlého umění kapitalismu. Teprve později soudruhům došlo, že jazz je vlastně hudba „utlačovaných černochů“ : „ukradli jste mi má blues/ učesali jste je, že se mi už nepodobají“ , vzkazuje básník „obchodníkům s uměním“ - a toho se muselo využít!) K rozvoji jazzu opravdu došlo, a tak v roce 1963 opět vychází výbor z Hughese Harlemský zpěvník s náležitě etnickou obálku ve stylu afrického umění. Číst Hughesovu poezii znamená pochopit kořeny jazzu a blues. A nejen to, poznat autentickou předlohu, která inspirovala české autory - třeba Kainara nebo beatnika Hraběte. Po přečtení této sbírky budete nazírat zcela jinak na české autory blues. Bez ní by nevznikly songy jako Černá Jessie (Hegerová), Blues železničního mostu (Olmerová) a na str. 74 najdete Hughesovo Sladké je žít, které zpívá V. Mišík. Pokud tedy neseženete v knihovně první sbírku, Harlemský zpěvník vám poslouží stejně. Je to poctivá poezie.“... celý text
— Pablo70

Černoch si zpívá blues Černoch si zpívá blues

„Číst Hughesovu poesii znamená pochopit kořeny jazzu a blues. A nejen to, poznat autentickou předlohu, která inspirovala české autory - třeba Kainara nebo beatnika Hraběte, musíte se jen vyrovnat a dobovými komentáři k básním, vyšly u nás v roce 1957 jen díky tomu, že byly ideologicky tolerovány komunisty jako tvorba utlačovaných černochů, ovšem pro milovníky jazzu a blues měly samozřejmě i jinou hodnotu (nezapomeňme, že sovětští ideologové označili jazz za "hudbu duševní bídy" stejně jako pár let předtím Hitlerovi nohsledi). Bez zajímavosti také není, jak skvěle dokázal Hughesovu poesii přebásnit Jiří Valja, jinak polozapomenutá postava české literatury. Po přečtení této sbírky budete nazírat zcela jinak na české autory blues. Bez ní by nevznikly songy jako Černá Jessie (Hegerová), Blues železničního mostu (Olmerová) a na str. 146 najdete Hughesovo Sladké je žít, které zpívá V. Mišík. Výbor z Hughesových sbírek 1926 - 1951 je skutečně průkopnickým počinem a jeho síla přetrvává, stejně jako jazz a blues.“... celý text
— Pablo70

Harlemský zpěvník Harlemský zpěvník

„Mám rád tyto básně, tato blues, rád je v anglickém originále zpívám po večerech sám v opuštěném pokoji. A překlad od Jiřího Valji je mistrovské dílo.“
— Delicius

Harlemský zpěvník Harlemský zpěvník

„Malá ukázka z knihy : Malé písně Jsou některé písně jako špendlík do srdce a některé písně jako dýka do prsou a některé písně, na jejichž tónech visí dny, měsíce a roky a vzpomínky, jež se těžko unesou některé malé písně, které samy nevědí, co ti přinesou, jak se zpívají, kdo je zpívá a odkud jsou.“... celý text
— nightlybird

Přejít na knížky autora