Krisztina Tóth

Přidat do oblíbených Koupit knihy

maďarská, 1967

Populární knihy

/ všech 6 knih
Čárový kód
Čárový kód
Akvárium
Akvárium
Dívka, která nemluvila
Dívka, která nemluvila
Pixel
Pixel

Nové komentáře u autorových knih

Čárový kód Čárový kód

„Mám rád, když povídky nejsou nahromaděné jen tak pro nic za nic, když má povídková sbírka nějakou koncepci. A Čárový kód má koncepci poměrně unikátní, přestože mi občas přijde, že ten motiv linky či čáry je tam trochu natlačen. Texty v první osobě mají autobiografický ráz, bezpochyby se opírají o nějakou zažitou zkušenost – působí autenticky. Jsou zaměřené spíše na "malé dějiny", na intimní, všední chvíle, ale zároveň do nich proniká i atmosféra: a to jak "gulášového" socialismu, tak klopotného budování kapitalismu. Navíc se do často jedná o okamžiky mezní, klíčové; jako by byly zdrojem frustrace a traumatu, vypravěčka se v nich cítí neuspokojivě, spíš by si přála být někde jinde. Nakonec ale i na takovém prostoru lze najít krapet lásky (třeba v poslední povídce, soucit s žábami). Stejně tak se však ukazuje, že i zdánlivé štěstí může mít smutnější kontury (jedovaté kamínky na sídlišti). Tu linku západ-východ jsem v knize popravdě tolik nezaznamenal, snad jen tam, kde je na to upozorňováno v doslovu. Ale jistě, je zde nějaká ta polarita, byť v intimních dějích se projevuje spíš nenápadně. Čárový kód obstojí i jako dokument doby z různých věkových perspektiv, z doby plné trýznících školních prostorů a paneláků, ale i z doby bezpáteřních statkových přesunů. Fra vydalo asi i větší pecky, ale je to dobrá věc, navíc s nemalým množstvím humoru. Šťávičku jsem nikdy neměla ráda, na dně skleničky se usazovaly malé pecičky: vyráběla ji matka strýce Franciho, která bydlela v ponurém kutlochu páchnoucím po kočkách v suterénu domu na nábřeží Hornádu. Když jsme jeli do Košic, vždycky jsme k ní museli, aby měla radost: to potom vyrovnala na talířek pár zatuchlých zákusků a při loučení mě k sobě přivinula a svými dychtivými kloubnatými prsty mě hladila po hlavě: Zostaň tu so mnou. Kúpim ti piano. (s. 51)“... celý text
— lubtich

Čárový kód Čárový kód

„Maďarská škola krásně podobná té naší! Pobíhání po schodech, protože nebyla tělocvična, hodině zdar! pozor! pohov! vyrovnat! Učitelka, která si vychutnává svou moc a čte nahlas zabavené cokoliv. V knize to netvoří nijakou extra osu, ale mně to zaujalo ihned. Jdu pátrat po další autorčině knize.“... celý text
— Vesmich

Akvárium Akvárium

„Skvělý sociální komentář budapešťských padesátých a šedesátých let, kniha o životě, strádání i smrti v zatuchlých bytech páchnoucích plísní, zelím a kočkami, s notnou dávkou humoru a ironie, bez nichž by byla až příliš depresivní. Bravurně vykreslené postavy, především pomatená Eda s vytetovaným číslem na paži, která svým jednoduchým nahlížením světa dominuje celé knize. Jizvy války a chudoby, touha po lepší budoucnosti, kniha o přežití.“... celý text
— LucieT.

Akvárium Akvárium

„Román o smutných věcech a neutěšených osudech členů jedné židovské rodiny odsouzených k chudobě a strádání až do neslavného konce. Zvláštní je, že kniha nevyznívá pouze depresivně, ale spíš tragikomicky. Stylově zhruba mezi Dickensem a Fuksem, ale přesazeno do Budapešti let padesátých a šedesátých, což je vlastně paradox - taková chudoba přece nemohla v lidově demokratickém zřízení existovat. ;-)“... celý text
— Teckovana

Akvárium Akvárium

„Po polském, argentinském, brazilském, rakouském, marockém a francouzském překladu od fra jsem si řádně pochutnal i na další světové lahůdce. Takhle by měl být dle mého koncipován historický román - politické dění je na pozadí, ale nijak zásadně neproniká do samotného děje a ten není protkán klišoidními tématy (známe od nás nejmenované bestsellery o holocaustu). A upřímně, kdo ví, jak to vypadalo v chudinských čtvrtích v Maďarsku po čtyřicátémosmém? Špína, chudoba, pokřivené rodinné vztahy. Celou dobu mi přišlo, že Tóthová popisuje prostředí jaksi esteticky, troufalé bych řekl, že zevrubně žensky. Na rovinu - tohle je ošklivý, hnusný. A tím vyjádřila i postoj protagonistů, kteří v tom sice žijí, ale vůči svému obydlí cítí odpor. Atmosféra a prostředí je líčena s detaily, které podporují autenticitu prostředí - jako by tam autorka občas seděla na pavlači a sama čichala kouř z kuchyně. Chvílemi popis spíše odbočuje a pomáhá dokreslení prostředí, což je odpustilné, neboť i tyto mikropříběhy jsou fascinující. Neskutečně zarážející je ta osamělost postav, které se přitom pořád drží u sebe, což působí dosti depresivně. Už dlouho jsem si nějakou postavu neoblíbil tak jako Edu. Ta přitom postrádá jakékoliv morální ctnosti. Ale svou pasivitou a drobnými projevy (učení se názvů rostlinek v akváriu, průpovídky v závorkách na konci knihy) si vydobyla mé sympatie. Kor když se u každé druhé zmínky líčí jako "chudák Eda". A vy ani nevíte proč. Protože to je Eda, domyslíte si. A i přes znepokojivou atmosféru se v ději nacházejí úsměvné chvíle. Kupříkladu útěk husy či pobyt artistů. Historickej román jak má být. Víc maďarských překladů, prosím! Když na dvoře trénovali artisti, létaly občas kruhy a kužele až do prvního patra a točily se ve vzduchu. Za nimi bylo vidět jenom velké šedé nebe. Vynořovaly se v pravidelnému rytmu a poté zas tiše mizely, jako by sem vylétaly samy od sebe, jako by dole nebyly žádné ruce, které je vyhazují. (s. 65)“... celý text
— lubtich

Přejít na knížky autora