Josef Winkler

rakouská, 1953

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 10 knih
Syn člověka
Syn člověka
Táhni k čertu, otče
Táhni k čertu, otče
Roppongi
Roppongi
Matka a tužka
Matka a tužka

Nové komentáře u autorových knih

Syn člověka Syn člověka

„Erupce básnického textu, v němž se objevují v nečekaných spojeních vzpomínky na matku, na otcovu krutost, na dva oběšené mladíky a na dětství v Korutanech. Do toho vstupuje a s tím vším se proplétá reflexe intimních homosexuálních prožitků. Winkler tomu říká "psaní" - prostě zapisuje, co se mu honí hlavou. Místy je to nesmírně silné, jindy dost nesrozumitelné. Inu - báseň v próze.“... celý text
— sika444

Knížka chovance Jeana Geneta Knížka chovance Jeana Geneta

„Pokud už někdo začne číst tuto knihu, musí být připraven na to, co v ní nalezne. Většina čtenářů ji čte kvůli Genetovi nebo kvůli samotnému autorovi. Žádný z nich by tedy neměl být překvapen otevřeností, naléhavostí, tématy a intenzitou expresivity. Autor umožňuje nahlédnout do Genetova světa - a současně o do svého světa. Propojení těchto rovin je velmi nosné. A inspiruje.“... celý text
— sika444

Táhni k čertu, otče Táhni k čertu, otče

„Skvěle napsáno i přeloženo!!! Nacionalismus a malost bigotního poválečného rakouského venkova. Traumata dětství. Rakouská literatura par excellence po boku Thomase Bernharda.“... celý text
— ggm

Táhni k čertu, otče Táhni k čertu, otče

„Po přečtení jsem trochu na rozpacích..... surové vyprávění o vesnickém, poválečném životě, často depresivní až tak, že to paradoxně bylo povzbudivé, nad řádky si čtenář snadno uvědomí, v jakém žije luxusu. Kniha na mě zapůsobila i jazykově, málokdy se setkávám se souvětím rozvinutým na celou stránku. Obsah knihy výstižně popsal autor na str. 149: “.... o tvém nepovedeném synovi......a ty ses .....dozvěděl......o tom, jakou chovám vůči tobě nenávist a jakým zoufalstvím kvůli ní trpím.” Obojího je kniha plná.“... celý text
— veneta

Až nastane čas Až nastane čas

„Winkler často používá repetici jako nástroj k prohloubení čtenářova vjemu, k vytvoření plastického obrazu. S drobnými proměnami v popisu na sebe vrší významy (stejně jako se ostatky zemřelých vrství jedny na druhé, jen aby postupně byly přeměněny na černý maz, který se koním maže kolem očí a nozder), zpětně upravuje a poopravuje to, co již bylo sděleno a zároveń vtahuje čtenáře stále hlouběji do života a smrti jedné zapadlé rakouské vesničky. V jiných jeho knihách mi toto vršení lezlo na nervy. Tady ne.“... celý text
— FillisDilla

Přejít na knížky autora