John Scalzi

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1969

Populární knihy

/ všech 12 knih
Příběh Zoe
Příběh Zoe
Válka starého muže
Válka starého muže
Poslední kolonie
Poslední kolonie
Brigády duchů
Brigády duchů

Nové komentáře u autorových knih

Červenokabátníci Červenokabátníci

„Měla jsem náladu na nějakou odlehčenou a ne úplně blbou sci-fi, jméno Scalzi je pro takový požadavek ideální. Ovšem "Červenokabátníci" jsou přece jen o něco odlehčenější a blbější, než většina autorových předešlých knih. Když jsem však přijala předloženou absurditu a přestala se vzpírat způsobu, jakým příběh pracuje s realitou, docela jsem se bavila. Universum "Star Treku" znám jen velmi zběžně, tenhle kult mě minul, přesto pro mě byla Scalziho parodie srozumitelná a úsměvná. Shodou okolností jsem o pár dní později po práci relaxovala u jiného, stejně pitomého sci-fi seriálu, v němž zazněla věta: "To už bysme na sobě rovnou mohli mít červená trička." Nečíst Červenokabátníky, udělala bych jen nechápající: "He?" Ve výsledku dobrý relax s trochou závěrečného sladkobolného filozofování o efektu mávnutí motýlích křídel. No proč ne... 66%“... celý text
— Metla

Konec všech věcí Konec všech věcí

„Po prečítaní poslednej časti jednej (pomerne slušnej) série, mám stále pocit premárnenej šance. Ono to bude tým, že autor vo Vojne starého muža navnadil čitateľa a potom celú sériu stočil smerom, o ktorom možno ani sám netušil, kam povedie. Takže ak sa na Koloniálne vojny pozriem ako na celok, je to veľmi dobré, mierne nadpriemerné čítanie, ale pocit nevyužitého potenciálu je jednoznačný. Ak sa pozriem na posledný diel (ako jeden zo šiestich dielikov skladačky) tak je to v podstate zábavný román, príjemne plynúce čítanie, nič hlbokomyslné, skrátka je to oddychovka. Skrátka Scalzi má dar pritiahnuť čitateľa, hoci román je vo svojej podstate nablýskané nič, no veľmi dobre a ľahko sa číta.“... celý text
— Ivan F

Konec všech věcí Konec všech věcí

„Tajemné uskupení nespokojenců Ekvilibrium rozsévá v řadách Koloniální unie, stejně jako ve Shromáždění, pochybnosti a nejistotu. Jejich diverzní akce jsou stále drzejší, odvážnější a směřují k jedinému cíli: totálnímu rozvratu. Dokáží zástupci napadených mocností odvrátit zkázu, nebo podlehnou? John Scalzi dovedl sérii Koloniálních válek ke svému závěru, ale při vší úctě k němu, tohle je už opravdu jen labutí píseň, která si neví rady ani sama se sebou, natož aby přinesla ještě něco zajímavého a podnětného. Už to vlastně ani není souvislý příběh, ale jakési střípky, které spadly pod stůl a teď se tváří jako plnohodnotné vyprávění. Všechno, čím tahle série na začátku ohromovala a poutala pozornost je nenávratně pryč. Zbylo jakési mnohomluvné rétorické cvičení, které postrádá jakýkoli pevný bod a cíl, ke kterému by směřovalo. Chybí napětí, gradace i smysl toho všeho. Je to nablýskané a opulentní, ale dokonale prázdné. Nad hladinou tuhle knihu drží jen Scalziho vybroušený styl a jeho dar vyprávěčství. Bez nich by to byl propadák non plus ultra.“... celý text
— ludek.n

Rozkol Rozkol

„Koloniální unie doplácí na rozhodnutí, která v minulosti udělala, a ocitla se na samé hranici zhroucení. Namísto vojenské síly teď spoléhá na diplomatická jednání. Jenže ani ty často nejsou bez nebezpečí, že strhnou čekající lavinu, která pohltí všechno a všechny v dosahu. Tím spíše, že na scéně se objevila nová neznámá síla. John Scalzi si pro své páté pokračování Koloniálních válek ponechal z předchozích dílů jen základy a začal stavět nový příběh s novými hrdiny a ve zcela jiném duchu. Kniha nabobtnala, ale bohužel pouze slovy, ne hodnotou. Vyprávění ztratilo mnohé z toho, co bylo vlastní jeho předchůdcům: napětí, drive, humor, emoce. Rozkol působí nemastně, neslaně, jako nastavovaná kaše, u níž je důležité jen to, aby jí bylo hodně. A tady jí je tolik, že doslova přetekla z hrnce a v zárodku zadusila všechny zajímavé momenty. Sem tam se ještě blýskne střípek zlata, ale jinak je to jen zoufalé hledání východiska ze slepé uličky. Nebýt tradičně skvělého finále, pohřbil bych Rozkol ještě hlouběji ke dnu knihovny.“... celý text
— ludek.n

Příběh Zoe Příběh Zoe

„Jmenuje se Zou Boutin-Perryová a je modlou pro jednu rasu mimozemšťanů, kteří se od ní učí, jak být sami sebou. Teď se však rozhodla, že s tím, co představuje, je konec. Nyní bude záležet už jen na tom, kdo doopravdy je. A John Scalzi nám předkládá její příběh, její verzi Poslední kolonie, to, jak viděla boj o roanockou kolonii ona sama. Převyprávět už jednou řečené tak, aby to bylo stále atraktivní a poutavé, je bezpochyby náročné a pro mnohé spisovatele věc, do níž by se nepustili ani za zlaté tele. John Scalzi to riskl a ještě si to ztížil tím, že svůj příběh vypráví z pohledu dospívající dívky, vystavené zásadním životním rozhodnutím. Tenhle druhý vstup do stejné řeky mu vyšel, i když musím přiznat, že zpočátku jsem nevěřil, že to dokáže. John Scalzi je však mistrem finálových partů, a tak i v Příběhu Zoe mě dostal posledními kapitolami. Díky nim jsem mu odpustil i některé hluché pasáže při onom obracení sena z Poslední kolonie. Každopádně pořád mi dává smysl sérii Koloniálních válek číst, pořád je to skvělé dobdrodružství, pořád mě to baví...“... celý text
— ludek.n

Přejít na knížky autora