Hugh Seymour Walpole

anglická, 1884 - 1941

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 12 knih

Nové komentáře u autorových knih

Sága rodu Herriesů díl II: Judita

„Bylo to pro mne opravdu krásné čtení. Těšil mě barvitý popis postav a jejich charakterů i niterných duševních pochodů, neméně barvité byly popisy událostí, krajin, změn počasí, ba i politických událostí té doby. Dcera tuláka Františka a jeho milované Mirabely, kteří oba při jejím narození zemřeli, se chvíli ocitla docela sama, ale protože soused, který se na koni i se svými psy vracel domů, pláč novorozeněte zaslechl a vydal se za hlasem, byla malá Judita zachráněna, vyrostla z ní svérázná žena, která v sobě nezapřela půlku tuláka a půlku cikánky. Zamilovala se do Jiřího Parise, dosti pochybné existence, který peníze získával nahodile a nezákonně. Protože mu hrozilo, že ho společník zničí, raději ho utopil. Čelil pak spolu se svou Juditou, kterou zpočátku nijak nemiloval, ale vždycky se k ní po čase rád vracel, dlouhé návštěvě otce onoho zavražděného, který to tušil, ale počkal si, až to z Jiřího konečně vypadlo a pak to skončilo zase smrtí Jiřího. Judita zůstala sama, zamiloval se do ní muž, kterého však ona nechtěla, neboť její srdce stále hořelo pro Jiřího, nicméně pro svoji povahu, která o každého chtěla pečovat, mu přeci jedné chvíle podlehla, porodila pak syna Adama a několik let pobývala v domě, kde vyrostla pod zvláštním vedením svého bratra Davida a ve společnosti Davidova syna Františka (který se něčím docela podobal svému dědovi a kterého Judita velmi měla ráda a on sám věděl a přiznával, že jediná ona mu dokonale rozumí). Řídila dům vlastně namísto jeho krásné, ale podivně líné a později i nevěrné ženy Jenifery. Byly to obtížné doby, které spolu všichni prožívali, Judita několikrát z domu utíkala, po narození syna Adama žila několik let tam, kde to měla nejradši, ale pak zase žila s Jeniferou, Františkem a jejich dvěma dětmi, už se chtěla vrátit do svého oblíbeného místa, ale protože František si vzal život , nechtěla opustit Jeniferu, která potřebovala pomoc s vedením domu. V celém rodu Herriesů se táhne nevyřešená záležitost s rozlomeným vějířem, která dosáhne závažných rozměrů a Judita, velmi nakročená od Jenifery odejít, zůstane, protože se chce utkat se svým synovcem Waltrem, jenž stále touží po pomstě pro svou matku za onen rozlomený vějíř, který má na svědomí právě Jenifera. Takže zůstává tam, odkud tolik chtěla odejít, a touží vychovat syna Adama tak, aby nakonec byl, podobně jako David, tím nejlepším z Herriesů. A tak by mě lákalo číst další díl, ale kdepak k němu přijdu? V ústecké knihovně měli jenom tyhle první dva!“... celý text
— kamibe

---

Sága rodu Herriesů díl I: Tulák Herries

„Ryšavec mě natolik okouzlil svou starou češtinou a styl autorův mi téměř učaroval, tak jsem hledala Ságu rodu Herriesů, ale nebylo to tak snadné. Chtěla jsem si ji jen půjčit. Ale v naší knihovně ji neměli. Nakonec mi ji do naší knihovny poslali až z Ústí nad Labem. Louskala jsem ji tři týdny! Ale stálo mi to za to. Opravdu jsem si užívala krásný jazyk, rozvětvené popisy, které někdy byly opravdu hodně dlouhé, až tolik, že jsem je sem tam i přeskakovala. Když se člověk smíří s tím starobylým pravopisem i slohem protkaným přechodníky, pak může vnímat opravdu krásné popisy krajin a vzhledu i povah lidí, jakož i kolorit tehdejších svátků. Příběh sám je dojemný a napsaný tak, že jsem viděla do ledví každé z postav. Pomalé proměny v náhledu lidí na Františka Herriese byly pro mne úlevné. Tulákem byl nejen proto, že tolik miloval kraj, do kterého zavedl svou mladou ženu, aby v podstatě utekl od své původní rodiny, kde se s ostatními dobře necítil, a který měl prohozený skrz naskrz, ale také proto, že nejvíc se nachodil v době, kdy od něj odešla jeho druhá žena, milovaná Mirabella, která však Františka milovat tehdy neuměla, neboť její srdce zůstalo vězet u Jindřicha, její první lásky. Před očima měla stále situaci, kdy ho jeden muž zabil a ona se dívala, jak jí skonal v náručí. Františka měla ráda, ale milovat ho nedovedla. Myslela si, že ho činí nešťastným, a když ji tolik prosil, aby ho milovala aspoň trošičku, a dokonce kvůli ní byl býval opustil i svůj milovaný kraj, rozhodla se od něj odejít. Hledal ji snad všude. Býval pryč i několik měsíců, než se vrátil domů a nechal se obsloužit od svého sluhy Benjamina. Pak znovu vyrážel a všechny útrapy pěšího cestování vydržel díky svému silnému tělu a té touze zase ji přivést zpět. Nakonec ji našel, zuboženou, churavou, on již sedmdesátník, ona čtyřicetiletá. Jak ráda ho uviděla! Ano, chtěla s ním odejít. Jenže to by nebyl román, aby se tu nevyskytl ještě nějaký zádrhel. Nešťastný František byl opět ve svém polorozpadlém statku sám, byl velmi nemocný, zase vyzdravěl a opět se "toulal". Mirabella po nějaké době přeci přišla a nastala doba, kdy byli oba velmi šťastni. Příběh v tomto dílu končí narozením jejich dítěte, ale zároveň smrtí jich obou. Mám ještě druhý díl, tak se podívám, jak to pokračuje, neboť Františkův syn David je poněkud z jiného těsta než otec. Davida měli lidé ve vsi odjakživa rádi pro jeho příjemnou povahu. Odešel se svou ženou Sárou, kterou získal tím, že ji unesl jejímu strýci, který s ní nezacházel hezky. Mají tři děti a o nich i o Davidově starší sestře Marii, která však byla docela jiná, a o jeho mladší sestře Deboře, která se šťastně vdala za faráře a také mají děti, o těch všech, ale hlavně o Davidově rodině se nejspíš bude psát v druhém dílu. Jistě také o dítěti, které zůstalo bez rodičů - bez Františka a Mirabelly. V románu bylo zajímavé sledovat, jak v osmnáctém století lidé zacházejí s těmi, kteří se nějak liší - má-li Mirabella zářící hřívu rezavých vlasů (které Františkovi naprosto učarovaly), je označena za čarodějnici, stejně tak je čarodějnicí stará matka Benjaminova, když umí ledacos bylinkami vyléčit, a stejně tak je zpočátku, a to hodně dlouhou dobu, vesničany označován František za spojence ďáblova, neboť si neumějí vysvětlit, jakým kouzlem to působí na lidi, když zpozorní, kdykoli někam vejde. Samozřejmě ho odsuzují za jeho prostopášnost i za to, jak veřejně prodal svou milenku v jedné hospodě. Líbil se mi popis střetu otce a syna, který ho doposud vždy následoval i poslouchal, ale nyní je to již jinak, a zároveň otcova otevřenost, s kterou obnažuje dospělému synovi své nitro. Věty se mi četly příjemně i přes to množství přechodníků, které se patrně v té době užívaly běžně. Příjemné čtení to bylo i proto, že v době tisku této knihy (zima roku 1937) je pravopis naší řeči již lépe ustálen než v Ryšavci, který byl vydán několik let předtím. Vůbec se nedivím, že Walpole byl ve své době velmi uznávaným a čteným autorem.“... celý text
— kamibe

---

Jeremy malý nezbeda

„Se zájmem a potěšením jsem se prokousala starobylou češtinou plnou přechodníků přítomných i minulých, vždy správně užitých, a sledovala, jak velmi se změnila čeština v podobných knihách za necelých sto let. Pravopis je tu na mnohých místech rozkolísaný, až jsem se tomu musela usmívat. Příběhy malého kluka jsou tu popisované pěkně barvitě, až mi při čtení jedné kapitoly bylo velmi líto opatrovatelky, kterou Jeremy spolu se svou mladší sestrou tak zlobili, že ji až rozplakali. Dokonce jedna příhoda byla tak napínavá, že by si nezadala s žádným příběhem, který s oblibou čtou dnešní děti. Knihu jsem sehnala až v jednom dalekém antikvariátu a hodlám ji darovat své kamarádce, která učí studenty na gymnáziu a podobně jako já miluje češtinu.“... celý text
— kamibe

---

---

Ryšavec

„Už ani nevím, kde jsem narazila na jméno Walpole, ale bylo tam o něm psáno tak, že jsem se chtěla seznámit se způsobem jeho psaní. První, zatím jediný komentář mě zaujal, zvolila jsem tedy tuto knihu. A jsem spokojena. Číst něco, co bylo napsáno v roce 1929 stylem dnes již vskutku z minulé doby, bylo pro mne zajímavé i zábavné. Starobylý styl plný přechodníků minulých a personifikací použitých bohatě v popisech krajin, nemluvě o infinitivech zakončených na -ti, to vše by současné čtenáře od dalšího čtení spíše odradilo. Není tedy divu, že knihu jsem si v knihovně musela vyžádat ze skladu. Ovšem popis duševně chorobného pana Crispina je tu mistrný. A napjaté sledování pokusu o únik si nic nezadá s dobrodružstvími v nejnovějších příbězích. A ano, jak píše LenysekC, někdy je třeba v životě nejprve zemřít, aby se člověk mohl znovu pořádně narodit.“... celý text
— kamibe

---

Ryšavec

„Romantické, děsivé, zábavné. Kterak se v pětatřiceti člověk může teprve narodit, a jak důležité je před tím zemřít.“
— LenysekC

Žánry autora

Literatura světová Dobrodružné Romány

Štítky z knih

Anglie napětí duše romantika nesmrtelnost duše duševní poruchy, duševní nemoci

Walpole je 0x v oblíbených.