Najdorf

24.06.2021

Dalo by se s trochou nadsázky říct, že čím je pro Ostraváky a Karviňáky Šikmý kostel, tím je pro mě do určité míry tahle kniha. Coby rodilý Třeboňák mám území Vitorazska vlastně za humny a konkrétně v místech někdejšího Najdorfu už jsem párkrát byl, takže vím, jak to tam vypadá. Bývalá Nová Ves je už sama o sobě zajímavé místo, dneska je to kus krásné klidné přírody, kam pokud na kole zavítám, jsem jen já, louka, les a poněkud tajemná, až magická minulost místa, kde si lze už jen stěží představit, co vše tu bylo a jaké události přes toto území za dobu existence vesnice přešly.
Autor v první části knihy vytvořil příběh, který je asi do jisté míry v detailech smyšlený, minimálně jsou v něm pozměněna jména a pár detailů mi tam ne zcela sedí, nicméně už po několika kapitolách mi svitlo, že se zabývá událostí, která je známa jako "masakr v Tušti" či "Tušťská poprava", která se odehrála zhruba dva týdny po konci druhé světové války. Ve víru tehdejších událostí a pod rouškou tehdejší dosti nepřehledné politicko-společenské situace tam parta "zarytých Čechů" s nenávistí ke všemu německému po "lidovém soudu", což nebylo nic jiného než divadlo sehrané s nedobrovolnými "herci", postřílela 14 lidí, rodáků většinou ze stejné vesnice či nejbližšího okolí, kteří se "provinili" jen tím, že se za války přihlásili k německé národnosti.

Druhá část knihy se zabývá historií jak samotného Najdorfu, tak celé české části Vitorazska jako celku. Dozvíme se, jak se tu žilo, čím se převážně živili zdejší obyvatelé, co pro celou oblast znamenaly události převážně první poloviny 20. století, proč třeba na Rapšachu došlo v relativně krátké době k několika výrazným změnám v poměru příslušnosti obyvatel k české a německé národnosti, aniž by došlo k jejich výraznějšímu pohybu a tak dále.
Poslední část je věnována vzpomínkám několika bývalých pohraničníků o tom, jak to chodilo "na čáře", a také výsledkům autorova pátrání po osudech třech hlavních strůjců a viníků výše zmíněné popravy v Tušti, tehdejším Švarcbachu.
A na úplný závěr se autor zabývá opět otázkou situace v Československu těsně po konci války, v souvislosti s tím, že viníky vitorazských činů nebyli vlastně jen ti, kdo je nařídili a vykonali, ale de facto i nejvyšší státní představitelé v čele s prezidentem Benešem, kteří se podepsali z dnešního pohledu pod poněkud kontroverzní zákony, které řešily "německou otázku". Nejsem politolog ani válečný historik, tak tuto část ponechám bez komentáře.

Pro mě osobně byla tohle velice zajímavá kniha o koutu jižních Čech, který mám nedaleko, kam se občas zatoulám a pohybuju se tam se skoro až posvátnou úctou a trochu zatajeným dechem. Vzhledem k poněkud dokumentárně pojaté druhé polovině knihy mi přijde trochu netradiční, že autor v úvodním příběhu použil pozměněná jména hlavních aktérů, když se pak na konci věnuje vykreslení osudů několika z nich takovým čistě dokumentárním stylem. Ta skutečná jména není dnes zase takový problém dohledat, tak by možná nebylo na škodu je použít i v tom příběhu. Ale to je jen nepatrný stín nad knihou, kterou jsem si jinak maximálně užil a rád jí hodnotím plným počtem. Jakmile mi to stav po současném úrazu dovolí, rád se na to místo zase vypravím.