Mýty o socialistických časech
Stanislav Škoda , Adam Drda , Josef Mlejnek
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51199/myty-o-socialistickych-casech-51199.jpg
4
29
12
Od roku 1989 ještě neuplynulo ani čtvrt století a období tzv. husákovské normalizace se už mnoha lidem začíná jevit takřka v růžových barvách. Zrodila se spousta legend: všechno bylo levnější, školství bylo kvalitnější, zdravotnictví nám záviděl celý svět, společnost byla sociálně spravedlivější… Kniha ukazuje, že realita 70. a 80. let vypadala jinak. Mýty o socialistických časech nejsou odbornou historickou prací a jejich cílem nebylo podat vyčerpávající pohled na socialistickou každodennost. Autorské texty publicistů Adama Drdy, Stanislava Škody a Josefa Mlejnka by ale mohly vyvolat diskusi a mohly by čtenáři posloužit jako korektiv, aby si obraz o životě za normalizace nevytvářel jen na základě růžově zabarvených vzpomínek, tendenčních dobových komedií či seriálů a nostalgicko-nekritické populární filmové tvorby, která se objevila po roce 1989 a většinou se vyznačuje „laskavým humorem“, ale postrádá jakoukoli reflexi. Autory doprovodných fotografií jsou Luboš Kotek, Karel Cudlín a Jan Pohribný. Vytaženy ze šuplíků, v nichž byly desítky let uloženy, nás tyto fotky vrací v čase nazpátek. Možná to nebude úplně příjemné ohlédnutí, ale je ho potřeba.... celý text
Přidat komentář
Myslím, že jsem docela zasloužilý pamětník, tudíž si dovolím k binyskovi poznamenat, že si asi plete -ismy (jakékoli) a utopii (Thomas More). Marx ve svém díle jasně deklaroval, že bez revoluce, tedy krve, to nepůjde. No a Lenin vylepšil Marxův socialismus o orientální despotismus. Děkuji, nechci. No a co se týče jeho syna, předpoklad, že bude číst co mu předloží tatínek, je stejně naivní, jako si myslet, že existuje nějaký spravedlivý sociální systém. Dovolím si ocitovat pana Winstona Churchilla: "Demokracie je ten nejhorší způsob vlády, jaký si umím představit. Až na to, že neexistuje žádný lepší." A přidám ještě dva od téhož autora: "Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy.", "Kdyby byli komunisté na Sahaře, byl by i písek na příděl."
Psi štěkají, karavana kráčí dál. Bynisek teoretizuje, ale praxe ukázala zrůdnost obou socialismů - národního (Hitlerova), i třídního (Marx-Leninova). I tento mafiánský kapitalismus je 100x lepší nežli normalizační socialismus.
Autoři korektně upozorňují, že se jim nejedná o historickou studii období komunismu, ale pouze komentáři určenými studentům středních škol chtějí vzbudit zájem o diskuzi na téma v čem byl zrůdný či lepší předchozí režim.
Jazyk, kterým je tato kniha napsána zavání demagogií, ale to podle mne způsobuje snaha zaujmout cílovou skupinu čtenářů. Nedochází zde ale k úmyslnému zkreslení faktů, a tak se o demagogii nejedná. A pokud se autorům podaří přimět čtenáře k hledání dalších informací o popisované době, tak je jejich užití jazyku i omluvitelné.
Vybrali si dvanáct okruhů ze života v socialismu, okolo kterých se vytvořil určitý mýtus šťastného života v socialismu. Korektně je na několika místech připsáno, že nejde popisované skutečnosti paušalizovat, ale že mnohdy záleželo na konkrétní situaci a lidech. Ano, stejně jako dnes i naše společnosti stojí a padá s úrovní jednotlivců a jak se dokáže chovat k okolí. Jen s tím rozdílem, že komunismus neměl tendenci dát všem rovnou šanci a jeho ideologie byla založena na nesnášenlivosti k určitým skupinám společnosti.
Lidská paměť je ošemetná a zkrátka nás sama někdy oblbuje a může nám nalhávat, že dříve bylo líp. Je dobře, že vznikla takováto kniha a snad bude na školách čtena a vzbudí zájem mezi studenty kriticky přistupovat k dějinám.
Zobrazenie každodenných problémov a nepríjemností s ktorými sa stretával bežný občan socialistického Československa. Na môj vkus príliš populárne spracované, hoci autori vyslovene zdôrazňujú, že nejde o odbornú publikáciu. Smerované zrejme na mladšiu generáciu, ktorej by takýto štýl textu mohol vyhovovať. Myslím si však, že témy, v tejto knižke spracované by sa patrilo pripomenúť, aj starším, ktorí už stihli zabudnúť...
Zaujímavá a v každom prípade užitočná publikácia.
A mimochodem, pokud by trval ancient régime dodnes, neexistovala by DK. Určitě ne v této formě, leda jako pokřivená iniciativa nějaké svazácké organizace, zařazující sem předem schválené, vybrané režimní autory s jejich socialistickými paskvily... Ono by ostatně jiného ani nic nevycházelo, taková 1/2 všech polistopadových knih by byla jednoduše ZAKÁZÁNA! Vzpomínám na rozvleklé debaty v novinách rovnost, jednalo se o to zdali vydat Foglara či ne... A přitom jeho dílo je zcela nepolitické, i tak režimu vadil.
Tuhle publikaci jsem měl na pořadníku ke čtení celkem dlouho, ale čirou náhodou mě k urychlení jejího čtení přesvědčily mimo jiných okolností i názory uživatelky binysek (zde dala -odpad!), kde jsme se v diskuzi u Vraní dívky dohadovali, zdali jsou původní, socialisticko budovatelské romány umění či ne a jestli mají nějakou hodnotu do budoucna. Dle mě teda rozhodně ne.
Rozhodně tady nebudu předstírat o tom, jak jsem to zažil. Narodil jsem se pár let před rokem 89 a do první třídy jsem šel až po revoluci, takže na mě nemohla působit ona standardizace. Nicméně jsem měl výhodu v tom, že mě vychovávala prababička, jež se narodila v roce 1919 a ta mi objektivně vyprávěla o časech minulých před válkou, po ní i o době normalizace či okupace sovětskými vojsky. Osobně ale nepovažuji za urážlivé, ba ani neodborné, že knihu psali především mladší ročníky ze sedmdesátých let. Však jejich kolegové historici či publicisté také nemohli zažít třeba husitské války a znají je velmi dobře. Tohle je stejné. V otázce bádání věk nehraje roli, nýbrž jen schopnosti.
Velmi se mi líbí, že je publikace psána krátce, výstižně s určením převážně pro školy, protože na tyhle věci bychom neměli zapomínat a je nutné si je stále připomínat, o čemž svědčí i nedávné průzkumy veřejného mínění, kde se opět objevuje fakt, že celá třetina obyvatel ČR opět zastává názor, jak za minulého režimu bylo lépe. To platí leda v případě, že jste byli svazákem, praskáčem nebo funkcionářem režimu. Opět se také projevuje ona krátká koletivní paměť a populární vytěsnění těch negativních věcí. Lidi vzpamatujte se, bijte na poplach a udržujte naživu paměť národa a vlast, kterou komunisté téměř zruinovali a s jejichž následky, nejen v myšlení a rozhodování se prakticky potýkáme doteď, více jak dvacet let po revoluci.
Vzhledem k tomu, že jsem ještě zažil okupaci (68-89) tak jsem se nedozvěděl nic nového ale je fajn, že někdo připomněl, že za komančů nebylo zas tak dobře, jak si lidé s krátkou pamětí myslí.
Tyhle postřehy by si měli připomenout a přečíst všichni, kdo rád vzpomíná, jak "bylo za komunistů dobře".
Skvělá kniha, zhltla jsem ji za dvě odpoledne.
Často se setkávám s názorem, že kdo nedržkoval a nevyčníval, měl se za komančů lépe než teď a máslo stálo 10 Kčs.
Publikace ukazuje na fakt, že i toaletní šmirglpapír byl nedostatkovým zbožím a máslo stálo v přepočtu na dnešní poměry 80 Kč.
Vše stručné a srozumitelné, za odpoledne přečtené. Ideální i pro sváteční čtenáře.
PS: Vytanula mi malá asociace s Jean-Paulem Sartrem:
"Jsme odsouzeni ke svobodě."
"Kdo se nepoučil z dějin, musí je znova prožívat."
Jaký bude náš osud?
Se vším co tam je, souhlasím. Ideální pro mládež - nevelký rozsah, křídový papír, větší formát, ČB foto. Ať poznají jak blbě bylo za komoušů!
Je fajn že niekto napísal knihu o tamtých časoch, aby sa nezabudlo ako to bolo.
A aj s autormi súhlasím.Prežil som v tom "krutom" socializme pár rokov. Aj keď nie všetko čo je v knihe popísané sa ma aj priamo dotklo.
Ale neodpustím si poznámku.
Celú knihu čítam ako si socialistický človek nemohol vybrať, povedať a myslieť to čo by on chcel a na koniec Bác.
V poslednej vete knihy autori napíšu čo mám porovnávať a čo nie.
Akoby mi celú knihu vraveli že tamtí boli nanič, ale my ti teraz povieme ako to má byť správne.
Štítky knihy
komunismus socialismus české dějiny zkreslování vzpomínek Člověk v tísni kolektivní paměť rok 1948-1989
Jsem ročník 1988 a často se dostávám do křížku se staršími lidmi, kteří s růžovými brýlemi vzpomínají na to, jak se všichni měli za komančů dobře. Protože mi dochází munice, když moje argumenty nezabírají, sáhla jsem po této knížečce. A jsem trochu zklamaná. Možná je to tím, že nejsem cílová skupina, ale taky mi nesedl způsob psaní a vyprávění a myslím, že se kniha zaměřuje na společensky spíše málo palčivá témata (např. Mýtus všichni měli rádi Karla Gotta), ale o normalizaci ani ťuk. Když se na to podívám očima středoškoláka, nechápu, proč je vysvětleno slovo papaláš, ale slovo chartista už ne. Nejvíc mě zajímala kapitola o zdravotnictví, ale přesvědčivá tedy nebyla.