Probouzení přehled
Marek Vácha
Autor se ve své knize dělí se čtenáři o vlastní reflexe a prožitky. Některé texty se zrodily z náhodně zachycených myšlenek a v autorově mysli rozehrály sled spontánních úvah o naší civilizaci, přírodě a katolické církvi. Jiné ohromují autentickým zachycením pocitů a existenciální naléhavostí, s nimiž se zamýšlí především nad vlastní rolí v tomto světě.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Probouzení. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (6)
Hezká kniha. Některá zamyšlení se mně dotkla více, jiná méně, ale celkově se mi líbila. Když srovnám s jinými knihami Váchy, které jsem četla, tato je pro mě 4-hvězdičková.
Kniha Probouzení je směsí různých úvah nad lidským životem i životem všeho kolem nás. Jeho postoje mě mnohokrát zaujaly, přiměly k zamyšlení nad životem i nad vírou a Bohem. Některé z nich by si zasloužily mnohem větší prostor k vyjádření než pár stránek a opravdu ráda bych si o nich přečetla více obšírně. Byly tu také takové, které se mě hluboce dotkly a připomněly mi mě samotnou. Marek Vácha mě velmi zaujal a Probouzení určitě není poslední kniha, kterou jsem si od něho přečetla ani kniha, ke které bych se už znovu nevrátila.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Probouzení v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 98x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 29x |
v Chystám se číst | 21x |
v Chci si koupit | 9x |
Štítky knihy
křesťanství náboženství příroda katolická církev křesťanský život
Autorovy další knížky
2017 | Nevyžádané rady mládeži |
2019 | Česko na křižovatce |
2011 | Modlitba argentinských nocí |
2008 | Místo, na němž stojíš, je posvátná země |
2014 | Neumělcům života |
To bolo... Pohladenie. Povzbudenie. A prebudenie.
Priznávam sa, že v súčasnom životnom období by mi mohol Boh povedať slová zo Zjavenia „ale mám proti tebe to, že si opustil svoju prvú lásku“ – nuž a Vácha mi ju týmito svojimi úvahami pripomenul. Tie začiatky s Bohom, keď človek úprimne verí, dôveruje, žasne, toleruje, miluje, odpúšťa; a neverí, že to raz bude mať koniec.
Vlastne teraz píšem viac o sebe ako o tomto dielku, ale keď toto dielko ma tak trochu vrátilo k sebe, uzavrelo (v dobrom slova zmysle) do seba, donútilo opäť sa dívať okolo seba – a to so žasnúcimi a chápavými očami.
(Jasné, potom opäť prídu pokušenia, hriechy, pády, pohoršenia... A človek – teda ja – opäť zabúda na to krásne zázračno... Ale za to už autor nemôže.)
Takže ďakujem, Marek Vácha. Vďaka, že vy sa dívate a divíte.