Kočka a myš přehled

17.10.2023

(SPOILER) Novela Kočka a myš (1961) německého spisovatele a výtvarníka Güntera Grasse (1927 - 2015) je součástí volné tzv. Gdaňské trilogie a vznikla mezi dalšími dvěma díly, rozsáhlými romány Plechový bubínek (1959) a Psí roky (1963). Můj vztah k tvorbě nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1999 je trochu komplikovaný, po nadšení z Plechového bubínku před třiceti lety se mi už žádné jeho další dílo tak nelíbilo (a četl jsem postupně Kočku a myš, Potkanku, Žabí lamento, lokální umrtvení, Setkání v Telgte, O konečnosti a několik dramat), s výjimkou výborné autobiografie Při loupání cibule; a některá jsem ani nebyl schopen číst (Širé pole, Psí roky) nebo jsem je rovnou vzdal či vynechal (Platejs, Jako rak, Mé století, Příběhy z temné komory). Nedokážu přesně pojmenovat, co mě na jeho většinou košatém, barokním, upovídaném, groteskním, čtenářsky náročném stylu a nekonečné fantazii rozčiluje. A zajímalo by mě, jak se mi bude líbit Plechový bubínek, pokud se k němu někdy znovu dostanu, jak mám v plánu. Teď jsem si řekl, že se po třiceti letech vrátím aspoň ke Kočce a myši. A opět jsem na rozpacích.
Novela se odehrává v Grassově rodném Gdaňsku před a za druhé světové války. Vypravěč Pilenz vzpomíná na svého spolužáka z gymnázia Joachima Mahlka, který je ústřední postavou díla. Mahlke je kluk s nadměrně velkým ohryzkem, což je typická grassovská groteskní hyperbola. Jednou po něm skočí kočka, protože si ohryzek splete s myší (nebo tu kočku někdo položil na krk spícího Mahlka). Rozený outsider Mahlke se stane obětí do hlavy vtloukané dobové ideologie - chce se stát válečným hrdinou. Nejdřív ale ukradne válečný kříž jinému hrdinovi a je přeřazen na jinou školu. V zázračně rychlé kariéře je posléze jako velitel tanku sám dekorován válečným křížem, jímž může konečně zakrýt onen fatální defekt na svém krku. Na tomto zdánlivém vrcholu však tragikomický hrdina dezertuje...
Autor nijak nemoralizuje ani neideologizuje, což je dobře. Je tu spousta humorných a tragikomických situací, jak se to v životě dospívající a hledající se mládeže nabízí, i obraz svedené a zničené generace, která byla současně spolupachatelem i obětí zrůdného režimu. Přesto jsem z novely na rozpacích stejně jako před třiceti lety a vlastně nevím proč. Nicméně: pokud by chtěl někdo od Grasse něco zkusit, tahle novela může být dobrým začátkem, Plechovým bubínkem nebo jiným jeho tlustým románem bych asi nezačínal; a sám pak uvidí, jestli ho Grass "chytne".
Přeložil Zbyněk Sekal, revidoval Jiří Stromšík, vydal Atlantis, 2009 (3. vydání, revidované).

24.06.2023

Druhý díl Gdaňské trilogie. Je kruté dospívat ve válečných letech. Za Grassovými hrdiny se rozprostírá už jen mlčení. Zmizeli. Stejně jako bráška nebo otec. Zasklená úmrtní oznámení a v tomto případě ani to ne. Zrada/dezerce je vylíčena věcně, bez emocí. Je obyčejná jako sám život. Všední.
(Mládí jsem prožil v pohraničí, v dříve německém městě. V domech jsme nacházeli na půdách spousty předmětů po nich. I v Gdaňsku jsem byl. V Olivě poslouchal zdejší skvělé varhany. To všechno jsou spojnice k Grassovým příběhům.)
Zdá se mi, že píše ze sebe. Nezávidím mu to. Jsem smutný, i když bych se měl radovat, že to přežil.