Císařská politika: Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice v letech 1906–1914 přehled

Vztah centrálních mocností, tedy Rakouska-Uherska a Německa, ovlivňoval zásadním způsobem evropskou i mezinárodní politiku v období před první světovou válkou, konkrétně mezi lety 1906–1914. Rok 1906 byl v publikaci pojat jako východisko především s ohledem na významné personální obměny na politické scéně habsburské monarchie. Zejména nástup barona Aehrenthala do funkce ministra zahraničí byl klíčovou změnou. První léta Aehrenthalova úřadování (1906–1908) patřila k relativně klidným údobím – dosud fungovala détente mezi habsburskou monarchií a Ruskem ohledně Balkánu. Zlomem se stala bosenská anekční krize v letech 1908–1909. Během ní Berlín jednoznačně opustil opatrný bismarckovský kurs vůči rakouské politice na Balkáně a poskytl Rakousko-Uhersku důraznou podporu v jeho sporu s Ruskem a Srbskem. Rusko utrpělo diplomatickou porážku, jejíž důsledky měly podstatný vliv na celkový vývoj mezinárodních vztahů až do první světové války. Další fáze, vymezená léty 1909–1912, přinesla ve vztahu Německa a Rakousko-Uherska podstatné změny. Nástup Kiderlena-Wächtera do funkce státního sekretáře německého Zahraničního úřadu v roce 1910 vedl k závažné změně přístupu Berlína ke spojenci. Kiderlen nebyl ochoten poskytnout podunajské monarchii jednostrannou podporu jejích akcí na Balkáně a usiloval o zlepšení vztahu k Velké Británii. Důsledky tohoto kurzu se projevily především v souvislosti s vývojem za balkánských válek (1912–1913), kdy Berlín jednoznačně preferoval spolupráci s Brity. Kiderlenova smrt na konci roku 1912 však v Německu otevřela cestu k opětné výraznější podpoře spojence. Tlak na Balkáně dal vzniknout hrozbě, že Rakousko-Uhersko bez podpory Německa ztratí postavení velmoci, či se dokonce v tísni obrátí k Dohodě. V Berlíně stále silněji působily obavy z mezinárodní izolace a Němci nechtěli riskovat ztrátu jediného spolehlivého spojence. Důsledkem byla na německé straně zřetelná snaha upevnit vzájemnou vazbu. Proto Berlín po sarajevském atentátu jednoznačně podpořil habsburskou monarchii…... celý text