České himálajské dobrodružství II: Zápisky Marouška blázna přehled

26.11.2020

"Horolezec je potenciální neurotik, který ventiluje přetlak svých pudů oklikou přes vertikální činnost a dosahuje tím obdivu publika, hmotných výhod, sexuálních preferencí a dalších zisků. Parafráze Sigmunda Freuda."

Maroušku, za 5* !! i když jsem měla knížku dlouho rozečtenou, mezi všemi dalšími, přisla správná nálada a prostor (v rámci karantény) na vrcholový tah na bránu...
Všichni, kdo znáte Máru, víte, co čekat...od nahlédnutí pod rodinnou pokličku, dokonce až do dětských let, až po Márovy standardní černohumorné výlevy v těžkých hypoxických chvílích na dosah cíle (vršku či bezpečného návratu...). Nevyhneme se ani tragickým momentům - zejména smrt Zdeňka Hrubého - kdy Mára podal věcně a bez příkras to, jak se člověk potká se smrtí..a jak se s ní dá/nedá vyrovnat..emoce v.s. boj o přeežití sebe sama..umím si představit ten jeho šok poté, co dosestupoval k místu, kde ležel jeho kamarád.
Seznámíme se nejen s Márovými počiny a výkony, přes Himaláj, Pakistán, Jižní Ameriku až do Antaktidy, ale menší prostor dostává i Pavel Bém, Radek Jaroš, Alena Zárybnická...dále Márovi spolulezci i partnerka Kája..

Máro díky. za ty syrové emoce, za ty výkony, za ten smích. Za přiblížení krásy hor, všeho toho utrpení, do kterého se dobrovolně ženeš (já raději jen čtu z klídečku domova). Díky za tvé výlevy a za všechny ty fotky !! (nejlepší podle mě za vzadu na přebalu, ano, ta s tou růžovou kytičkou v popředí a v pozadí je...panorama z Himaláje ?)
Pronásleduj své sny nadále, protože už teď se těším na zápisky z nich....

"Zabaleno, nakoupeno a ráno sedáme do jeepu, který se prorve až do Askole, poslední výspy civilizace. Zde začíná náš aklimatizační trek po ledovci Baltoro, jinými slovy dobrovolná masochistická sebelikvidace fyzické schránky při absolutním vysazení rozumu. Pro mě také subjektivní definice trekingu."

"Kolik do Thamelu? "Patnáct dolarů Sir". "To jsi nejspíš ulít a majznul ses přitom řádně do kebule. Dám pět. Ber, nebo nech být." "Tak Sir, dát deset, já hodně dětí a auto platit." Přitom vyloudil pohled věrného psa se šibalským úsměvem na tváři. "No a co já s tím ??Tak bereš pětibak, ano nebo ne ?!" necouvám ze své pozice a přitom před jeho nosem bankovkou mávám jako uzenou kýtou. "Ne," vrtí hlavou, odchází a přřitom rozhazuje rukama v gestu jasně naznačujícím, že na hlavu jsem tady rozhodně a jedině já. "Jen běž," otáčím se a kráčím po přecpném parkovišti "International Kathmandu Airport" k dalšímu taxikáři. Než dokončím třetí krok, slyším dusot nohou a dotek na rameni. "Pan jde se mnou, pět dolar ramro." No vida, jeho rodina sice nebude mít přecpaný břich, ale makonec lepší, než drátem do oka. "Nasedáme a jedéééém." Po startovacím recitálu cítím, jak se v mém těle rozechvívá bujará radost. Opouštíme letiště a za předím sklem běží barevý svět podmalovaný spletencem uličního lomozu. "Tak jsme, Honzíku, zase tady."

"Klidná louka se zaplňuje šumem a pachem lidských těl. Ani za ta léta jsem si na odér nosičů nezvykl. Je to směsice kouře, potu, zrajícího sýra a špíny. Nejsem citlivka a znám dobře drsný život, který jim byl určen. Mnohokrát jsem navštívil jejich kamenné domovy, kde v jalovcové střše pokryté hlínou zeje otvor k Alláhovi, kudy z ohniště uniká štiplavý kouř. Kolem něj po udusané hlíně pobíhá bosý nudlák táhnoucí za ruku vřeštivého mladšího nudláka a v koutě jich ve tmě sedí dalších sedm. Mezi tím vším se v poklidu promenáduje slípka ubezpečená sama sebou,, že je paní domu a dveřmi přihlíží kravská hlava. Tak to je, pak si hrajte na voňavku nebo hygienu. Skutečně nemožné."

Takže přátelé, doporučuji a dodávám Márovo heslo - "pronásledujte své sny" !!!