Cizí dítě
Alan Hollinghurst
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141046/bmid_cizi-dite-tM3-141046.jpg
4
58
20
Román začíná jednoho léta v pozdní viktoriánské Anglii. Cecil a George se sejdou na víkend v honosném sídle rodičů. Cecil je zručný básník a kamarádova šestnáctiletá sestra ho přímo zbožňuje. Problém je v tom, že Cecil stojí spíše o svého spolužáka… Dlouho očekávaný román nositele Bookerovy ceny (2004).
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , OdeonOriginální název:
The Stranger's Child , 2011
více info...
Přidat komentář
Další nádherná kniha se kterou se mi těžko loučilo. A to jsem ji tolik let odkládal. Pět kapitol, každá z jiné doby a z pohledu jiné postavy. To tápání v kterém roce se ocitneme a kdo bude vypravěč v dalším pokračování mi přišlo napínavé a hlavně zábavné, mistrně napsané. Počáteční příběh se s každou stránkou halí do tajemna a do nekompromisního zapomnění, tak jako příběh každého z nás - a to je to ohromující na tomto velice působivém románu.
Nezvládla jsem to... když mě nechytla po více než padesáti stránkách, očividně není pro mě. Ale mrzí mě to, těšila jsem se na ni.
Nečekala jsem, že to bude jednoduchá četba a také nebyla. První část knihy je výborná. Příběh se dostává do tempa, jako dobře rozjetý vlak,aby ve finále první kapitoly vygradoval v závěr, který jsme tak nějak všichni očekávali.
A pak vše zvolní. Vlak-příběh se téměř zastaví a autor začíná zabředávat do několika stránkových rozsáhlých popisů, bez špetky dramatičnosti.
Čím více let v příběhu uplyne, tím více prvotní události ztrácí na lesku a je to tak přirozené.
Výborný popis charakterů mužských. U žen mám pocit, že všechny jsou nebo byly stejné čarodějnice.
Netroufám si říct, jestli autor ženám nerozumí, nebo to byl jeho záměr.
Každopádně.Pokud hledáte oddechovou četbu na dovolenou, sáhněte raději po jiné knize.
Tato kniha se mi nelíbila. Přesto musím konstatovat, že byla pozoruhodná, ale ovšem tím, jak byla neuchopitelná. Cítila jsem se zmatená záhadou, co tím autor sleduje. Jakoby pátral po něčem, co na počátku prozradil. Jakoby pátral a při tom nešel nikdy pod povrch. Poskytl nezáživné nudné popisy rodinných událostí, kdy zjevné je jen to, co kdo vysloví, a tutlané před čtenářem je to, co si opravu pomyslí. Jakoby před čtenářem stálo sklo, bez možnosti nahlédnutí do nitra postav. Postavy se k tomu obměňují, takže není nic nosného, čeho se chytit, o čem to celé je? Ukázat vývoj odkazu člověka, který trvá, jen dokud ho nesou další lidé. A dá se na něčem stavět, když nikdo nic nechce, nemůže a nesmí říct? Občas autor odhalí i niterný pocit: "zjistila, že se ocitla ve zlomovém bodě, kde se úleva z uzavřeného včerejška nezvratně vytrácí a kolem srdce jí jako žal houstne hrůza ze zítřka". To je niterný pocit Daphne, která má hrůzu z dotazů na minulost, protože minulost pro ni nic neznamená, a to právě nemůže přiznat. A tak se čtenář motá v banálnch záhadách, nechápe, co tím autor chce sdělit. Obyčejně knihy sdělují nesdělitelné.... tato však nesděluje sdělitelné.
Z knihy mám velmi rozporuplný pocit. První kapitola byla napsaná výborně. Vše tak jemně do sebe zapadá až to postupně graduje nádhernou scénou u jezírka v lese.
Pak najednou jakoby autorovy došel dech, začíná část druhá. Již několik let po smrti jednoho z hrdinů. A od té doby už jsem se nemohl začíst. Místy zdlouhavé, nudné. Popisy můžu a jejich charakterů jsou obsáhlé, ženy jsou přes kopírák, takové trochu odměřené nudné patronky.
Plus za popis míst a architektury.
Zarazilo mě, jak autor dokáže výborně postihnout různorodé mužské charaktery (i když mi připadá, že představitelé anglické šlechty popisuje klišovitě - přece nemohli být všichni arogantní kreténi), tak ženské hrdinky podává jak přes kopírák - vesměs nepříjemné semetriky. Takže se ptám, jestliže se o hlavním hrdinovi říká, že nerozumí ženám, není to spíše autor, kdo tápe?
Cizí dítě je portrétem doby, architektury, zvyků a mravů od počátků do konce dvacátého století, kde na pozadí příběhu o "druhořadém" básníkovi Cecilu Valanceovi čtenář poznává a dopodrobna prozkoumává společesnkou vrstvu vyšší střední třídy. To, že hlavní hrdina je v románu (s výjimkou první části) téměř nepřítomný, a my se o něm dozvídáme z fragmentů vyprávění jiných hrdinů, je alespoň pro mne přitažlivý způsob, jak strukturovat vyprávění a vlastně do poslední chvíle udržovat napětí, co všechno nám ty další fragmenty odhalí o opravdovém Cecilovi. Je pravdou, že někdy je těch detailních popisů společenských událostí ve viktoriánské době až dost (obzvlášť druhá část) a registrovat a pamatovat si všechny vedlejší postavy a orientovat se v jejich vztazích (rozprostírajících se téměř přes celé století) je poměrně náročné, nicméně to může přinášet potěšení v tom, že Hollinghurst v každé další části (časově posunuté blíže ke dnešku) čtenáři postupně tyto informace dávkuje, a ten si pak sám může doplňovat mozaiku celého příběhu. Jak říkám, není to čtení pro každého, není to příliš epické, ale podává to krásný popis o době, společnosti a jejím letmém úpadku.
Čekala jsem něco ve stylu Linie krásy, leč nedočkala jsem se. To ale neznamená, že by kniha byla špatná. Úvodní části mne nechávaly celkem chladnou, ale čím víc se děj blížil naší současnosti, byl mnohem čtivější a stravitelnější. A vlastně i docela napínavý. Jsem zvědavá, co pan Hollinghurst vymyslí příště.
Kniha se nestane mou nejoblíbenější, ale musím přiznat, že se mi líbila. Pro mne byla čtivá, popisné části mi nikterak nevadily, naopak bych řekla, že Hollinghurst umí krásně a ladně popsat a vylíčit prostředí, dobu a city. Nejvíce mě upoutala 3. část, kde je popsán vztah mezi Peterem a Paulem. Rušivě ale působí až příliš překlepů v textu.
Veliké zklamání. Musela jsem se nutit, abych knihu dočetla do konce. Vadily mi zejména dlouhé pasáže "o ničem" na několik stránek a pak velice rychlé shrnutí toho, co vše se událo za dvacet let. Ocenila bych, kdyby knížka byla více zaměřena z hlediska psychologie postav a vnímání společnosti.
Souhlasím s tím, že to moc dějový není. Taky jsem čekal román o problematice homosexuality v upjatý viktoriánský době. Místo toho tu máme rozsáhlé dílo rozmáchlé přes jedno století, kterým se v 5i samostatných obrazech sice vine odkaz "teplýho" básníka Cecila, nicméně celý je to spíše o pomíjivosti historie a nových úhlech pohledu na ní. Začátek je nuda, ale postupně to graduje, nejvíc mě bavil čtvrtý příběh recenzenta Paula Bryanta. Se svojí nesympatičností, neschopnosti a naprostym nedostatkem sebevědomí je to neskutečně milá figurka a především díky ní dávam i čtvrtou hvězdu. Knihu jsem přečetl relativně rychle, ale umím si představit, že číst to dýl budu mít hroznej boedel ve jménech, protože se klidně postavy vynořujou po několika stech stránek, kdy o nich nebyla ani zmínka.
Trošku tomu chyběl nějaký příběh, moc mi to nezaujalo a musela jsem se hodně přemáhat, abych to dočetla, ale hurá zvítězila jsem :-)
Dojem z knihy dost kazí místy toporný překlad, jako by překladatelka neměla cit pro češtinu.
Hm, tak nic no, já to vrátím do knihovny netknuté :-((. Ne že bych byla tak lehce ovlivnitelná, ale vzhledem k tomu, že vaše názory nejsou rozporuplné, ale téměř shodné, tak to je pro mě docela zásadní. Navíc ta knížka nemá 150 stránek, tak mi to přijde jako ztráta času.
Poslední třetinu knihy jsem jen prolistovala. Chyběla mi dynamika, o které se píše v doslovu. Ano, román je o tom, že lidé žijí ve vzpomínkách druhých, je mistrně vystavěný, ale nic se neděje. Potlačená homosexualita či bisexualita mi jako téma nestačilo.
"...na světě je místo pro víc než jeden druh krásy."
Četla jsem Linii krásy a čekala jsme, že to bude podobné, ale zdálo se mi to hodně utahané. Děj skoro žádný, ale zajímavý je pohled na jednu věc a jednoho člověka v průběhu století.
hrozný! nudný, šíleně utahaný, prostě o ničem..možná se mýlím a ta pointa mi uniká, ale může mi někdo říct o co tam šlo? moje očekávání, že bude do hloubky probírat, jaké to bylo ve viktoriánské anglii být gay, bylo velmi, ale velmi zklamáno :( až mě teď mrzí, že jsem koupila i jeho Linii krásy a vůbec se mi do ní po týhle hrůze nechce..
Bohužel mi tahle kniha vůbec nesedla, příběh se mi zdál nudný a moc mě ani nezaujal. Ale abych nebyl příliš krutý, tak se mi na knize líbilo,jak autor poskládal příběh do různých časových rovin a věkových generací....
Štítky knihy
homosexualita anglická literatura
Cizí dítě
Více než o ději, je tahle kniha o vztazích na všech možných úrovních a o pocitech. Všemi kapitolami se prolíná postava básníka Cecila, kapitoly se ovšem nenapojují, je mezi nimi dost velký časový rozestup, takže mi vždy chvilku trvalo zorientovat se v postavách, které mizely a jiné se zase objevovaly.