Cizí dítě

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román začíná jednoho léta v pozdní viktoriánské Anglii. Cecil a George se sejdou na víkend v honosném sídle rodičů. Cecil je zručný básník a kamarádova šestnáctiletá sestra ho přímo zbožňuje. Problém je v tom, že Cecil stojí spíše o svého spolužáka… Dlouho očekávaný román nositele Bookerovy ceny (2004).

https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141046/big_cizi-dite-tM3-141046.jpg 3.653
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

The Stranger's Child, 2011


více info...
Nahrávám...

Komentáře (18)

Kniha Cizí dítě

Miruš
26.11.2020

Nezvládla jsem to... když mě nechytla po více než padesáti stránkách, očividně není pro mě. Ale mrzí mě to, těšila jsem se na ni.

Yorika
23.04.2020

Nečekala jsem, že to bude jednoduchá četba a také nebyla. První část knihy je výborná. Příběh se dostává do tempa, jako dobře rozjetý vlak,aby ve finále první kapitoly vygradoval v závěr, který jsme tak nějak všichni očekávali.
A pak vše zvolní. Vlak-příběh se téměř zastaví a autor začíná zabředávat do několika stránkových rozsáhlých popisů, bez špetky dramatičnosti.
Čím více let v příběhu uplyne, tím více prvotní události ztrácí na lesku a je to tak přirozené.
Výborný popis charakterů mužských. U žen mám pocit, že všechny jsou nebo byly stejné čarodějnice.
Netroufám si říct, jestli autor ženám nerozumí, nebo to byl jeho záměr.
Každopádně.Pokud hledáte oddechovou četbu na dovolenou, sáhněte raději po jiné knize.


TipsyChipsy
22.04.2019

Tato kniha se mi nelíbila. Přesto musím konstatovat, že byla pozoruhodná, ale ovšem tím, jak byla neuchopitelná. Cítila jsem se zmatená záhadou, co tím autor sleduje. Jakoby pátral po něčem, co na počátku prozradil. Jakoby pátral a při tom nešel nikdy pod povrch. Poskytl nezáživné nudné popisy rodinných událostí, kdy zjevné je jen to, co kdo vysloví, a tutlané před čtenářem je to, co si opravu pomyslí. Jakoby před čtenářem stálo sklo, bez možnosti nahlédnutí do nitra postav. Postavy se k tomu obměňují, takže není nic nosného, čeho se chytit, o čem to celé je? Ukázat vývoj odkazu člověka, který trvá, jen dokud ho nesou další lidé. A dá se na něčem stavět, když nikdo nic nechce, nemůže a nesmí říct? Občas autor odhalí i niterný pocit: "zjistila, že se ocitla ve zlomovém bodě, kde se úleva z uzavřeného včerejška nezvratně vytrácí a kolem srdce jí jako žal houstne hrůza ze zítřka". To je niterný pocit Daphne, která má hrůzu z dotazů na minulost, protože minulost pro ni nic neznamená, a to právě nemůže přiznat. A tak se čtenář motá v banálnch záhadách, nechápe, co tím autor chce sdělit. Obyčejně knihy sdělují nesdělitelné.... tato však nesděluje sdělitelné.

ondras666
11.03.2019

Z knihy mám velmi rozporuplný pocit. První kapitola byla napsaná výborně. Vše tak jemně do sebe zapadá až to postupně graduje nádhernou scénou u jezírka v lese.
Pak najednou jakoby autorovy došel dech, začíná část druhá. Již několik let po smrti jednoho z hrdinů. A od té doby už jsem se nemohl začíst. Místy zdlouhavé, nudné. Popisy můžu a jejich charakterů jsou obsáhlé, ženy jsou přes kopírák, takové trochu odměřené nudné patronky.
Plus za popis míst a architektury.

gleti
28.07.2018

Zarazilo mě, jak autor dokáže výborně postihnout různorodé mužské charaktery (i když mi připadá, že představitelé anglické šlechty popisuje klišovitě - přece nemohli být všichni arogantní kreténi), tak ženské hrdinky podává jak přes kopírák - vesměs nepříjemné semetriky. Takže se ptám, jestliže se o hlavním hrdinovi říká, že nerozumí ženám, není to spíše autor, kdo tápe?

anniehall
09.08.2017

Cizí dítě je portrétem doby, architektury, zvyků a mravů od počátků do konce dvacátého století, kde na pozadí příběhu o "druhořadém" básníkovi Cecilu Valanceovi čtenář poznává a dopodrobna prozkoumává společesnkou vrstvu vyšší střední třídy. To, že hlavní hrdina je v románu (s výjimkou první části) téměř nepřítomný, a my se o něm dozvídáme z fragmentů vyprávění jiných hrdinů, je alespoň pro mne přitažlivý způsob, jak strukturovat vyprávění a vlastně do poslední chvíle udržovat napětí, co všechno nám ty další fragmenty odhalí o opravdovém Cecilovi. Je pravdou, že někdy je těch detailních popisů společenských událostí ve viktoriánské době až dost (obzvlášť druhá část) a registrovat a pamatovat si všechny vedlejší postavy a orientovat se v jejich vztazích (rozprostírajících se téměř přes celé století) je poměrně náročné, nicméně to může přinášet potěšení v tom, že Hollinghurst v každé další části (časově posunuté blíže ke dnešku) čtenáři postupně tyto informace dávkuje, a ten si pak sám může doplňovat mozaiku celého příběhu. Jak říkám, není to čtení pro každého, není to příliš epické, ale podává to krásný popis o době, společnosti a jejím letmém úpadku.

elenai
22.03.2017

Čekala jsem něco ve stylu Linie krásy, leč nedočkala jsem se. To ale neznamená, že by kniha byla špatná. Úvodní části mne nechávaly celkem chladnou, ale čím víc se děj blížil naší současnosti, byl mnohem čtivější a stravitelnější. A vlastně i docela napínavý. Jsem zvědavá, co pan Hollinghurst vymyslí příště.

Dadluska
23.07.2015

Kniha se nestane mou nejoblíbenější, ale musím přiznat, že se mi líbila. Pro mne byla čtivá, popisné části mi nikterak nevadily, naopak bych řekla, že Hollinghurst umí krásně a ladně popsat a vylíčit prostředí, dobu a city. Nejvíce mě upoutala 3. část, kde je popsán vztah mezi Peterem a Paulem. Rušivě ale působí až příliš překlepů v textu.

1