Kolaps přehled

06.02.2022

Další fascinující kniha o historii lidských společností, o jejich přežití, prospívání, rozvoji, a jak již název napovídá, o koncích a kolapsech. Knihu jsem četl v podstatě hned po „Osudech lidských společností“ od téhož autora a při čtení jsem měl neodbytný pocit, že tato je jakýmsi nepřímým pokračováním, nekorunovaným následníkem. Dále prohlubuje a rozvíjí argumentaci předestřenou v „Osudech“, tedy že je to primárně přírodní / životní prostředí a geografie co bezprostředně ovlivní budoucí úspěch či neúspěch dané lidské společnosti. Zcela narovinu mohu prohlásit, že v této knize jsem těmto argumentům „věřil“ víc – viz můj komentář a výhrady u „Osudů“.
Text se nese v podobném duchu, opět se skvěle čte, opět obsahuje obrovské množství zajímavých informací, historických poznámek a etnografických a antropologických faktů o různých kmenech, společenstvích, skupinách. Autor v plné šíři svých znalostí ukazuje na stěží uvěřitelnou rozmanitost lidského druhu.

Příběh začíná popisem dvou farem, jedna v Montaně, druhá v Grónsku, jedna prosperuje, druhá zanikla před pěti sty lety. S pečlivostí sobě vlastní porovnává důvody a příčiny prosperity, respektive pádu. Mimochodem, je nesmírně zajímavé porovnat autorův dojem ze Spojených států amerických v době psaní knihy, tj. před nějakými patnácti lety, s tím kde je Amerika dnes – ten rozdíl je propastný.

Krasojízda pokračuje do autorova srdcového teritoria, ostrovů jižního Pacifiku. Zde navštěvujeme lidské skupiny na ostrovech Pitcairn a Henderson, Mangareva a Velikonoční ostrov. Rekonstrukce života společností zde je dech beroucí. Autor ostrovy porovnává mezi sebou a ukazuje zásadní vlivy věštící úspěch či neúspěch dané lidské skupiny. V této části jsem poprvé zcela bez výhrad přijal autorovu argumentaci vlivu prostředí a geografie. Nic nemůže být výmluvnější než živoření a neodvratný kolaps skupiny lidí na izolovaném ostrově o rozloze pár čtverečních kilometrů. Každá chyba v plánování znamená neodvratný konec. Anebo naopak, podobně malé místo k životu, ale lépe geograficky umístěné, a situace je zcela jiná. A pak je tu Velikonoční ostrov, fascinující civilizace, která si svůj úpadek a kolaps zajistila svým vlastním přičiněním. Málokde lze nalézt detailní popis a historii této enormně zajímavé nešťastné lidské společnosti.

Autor nás dále zavádí na množství dalších míst, namátkou Japonsko za šógunátu Tokugawa, vikingské osídlení severu Evropy, Shetlandy, Orkneje, a zejména středověké osídlení Grónska. Tomu je věnováno několik kapitol a nejsem si jistý, zda lze v češtině nalézt detailnější popis vikingských osad na tomto ostrově. Historie je to opět nesmírně zajímavá a fascinující. Ukázkový vzestup a pád. Nechybí poznámky o Inuitech a jejich předchůdcích (Dorsetská kultura a další paleo-eskimácké skupiny). Nakonec nelze nezmínit polemiku s vývody a závěry Josepha Taintera a jeho teorie o kolapsech složitých společností.

Knihu doporučuji všem fandům historie, zejména pokud již četli autorovi předchozí „Osudy lidských společností“ a, tak jako já, úplně nebrali jeho argumentaci. Environmentální vlivy zde dostávají úplně jiný rozměr. Tím samozřejmě nezmírňuji své výhrady k „Osudům“, lze předpokládat, že vliv prostředí bude výrazně silnější u skupin žijících v extrémním prostředí – což místa popisovaná v knize bezesporu jsou – než třeba u kontinentálních skupin. Kniha však v každém případě stojí za přečtení.