• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Jared Diamond

Kolaps: Čo rozhodlo o zlyhaní či úspechu spoločností

„Je to moja prvá kniha od Jareda Diamonda a musím povedať, že autor má talent zaujať čitateľa. Najprv som si myslel, že nie je najlepší nápad začínať Montanou, ale spisovateľ vedel, čo robí. Kniha je na dlhšie čítanie. Autor opisuje kolapsy civilizácií a nabáda na opatrnosť, pretože aj v tejto dobe sa môže stať, že nejaká civilizácia bude vďaka svojmu konaniu na pokraji kolapsu. Knihu by som rozdelil na tri časti. Prvá časť sa venuje hlavne pádu civilizácií, ktoré už neexistujú v dôsledku zničenia svojho prostredia, či už vylesnením, nesprávnym hospodárením alebo nadmerným rybolovom. Rozoberá civilizáciu Vianočných ostrovov, rôzne indiánske civilizácie a dávnych obyvateľov Grónska, prisťahovalcov z Nórska. Autor sa nezameriava len na negatívne stránky, ale poukazuje aj na národy, ktorým sa podarilo katastrofe vyhnúť, ako napríklad Japonsko so svojou šetrnosťou pri vyrubovaní lesov, obyvatelia Islandu a Faerských ostrovov, ktorí boli vysoko adaptovaní na prostredie. Druhá časť knihy sa venuje krajinám, ktorým v blízkej budúcnosti hrozí kolaps. Je to napríklad Čína, vďaka zlému spracovaniu obnoviteľných zdrojov energie. Austrália je kontinent s najstaršou pôdou, ktorá je neúrodná a vďaka zvieratám dovezeným z Európy, ktoré napáchali obrovské škody, táto krajina trpí. Obzvlášť zaujímavá bola kapitola o Dominikánskej republike a Haiti. Dve krajiny na jednom ostrove, no jedna trpí ekologickým kolapsom, zatiaľ čo druhá si vďaka svojim opatreniam v minulosti zachovala svoju prírodu. V tretej časti sa autor venuje spoločnostiam, ktoré dokazujú, že ťažba nerastných surovín sa dá robiť správne. Nesmierne ma prekvapila kapitola o ropnej spoločnosti v Novej Guinei – ropnej spoločnosti s prísnymi pravidlami a neuveriteľne šetrným prístupom k životnému prostrediu. Opisuje tu aj drevárske či rybárske spoločnosti, ktoré sú šetrné k životnému prostrediu a za príplatok jedného eura od konzumenta sa zaväzujú pomáhať obnovovať danú krajinu. Páči sa mi, akým spôsobom je kniha napísaná. Spisovateľ sa nesnaží len zastrašovať, ale ukazuje aj príklady, ako sa tomu vyhnúť. Ukazuje nám svetlo na konci tunela; je už len na nás, či sa dokážeme z minulosti poučiť.“... celý text
— NemmamSlov

---

Osudy ľudských spoločností: Strelné zbrane, choroboplodné zárodky a oceľ v histórii

„Vzhľadom k tomu že len nedávno sa mi začal vyrovnávať pomer prečítaných kníh s beletriou a kníh náučných, tak Osudy ľudských spoločností boli pre mňa náročnejším čítaním než napríklad Sapiens, stručná história ľudstva od Yuvala Harariho, ktorá na mňa ale pôsobila že je skôr písaná viacej pohľadom autora a jeho úvahami než Diamondova, ktorá sa držala vedeckých prác pevnejšie. Ale to je len môj dojem. Neviem do akej miery autorove myšlienky obstáli v skúške časom ale určité kapitoly, hlavne v prvej polovici knihy som vyslovene hltal. Neustále opakovanie a pripomínanie predošlého bolo skôr negatívum ale predpokladám že to patrí k prednesu autora a preto mu to nezazlievam zvlášť keď vidím aký má široký záber a aké množstvo informácií musel pri zostavovaní knihy spracovávať. Túto knihu si určite neprečíta niekto len tak z dlhej chvíle, bez záujmu o históriu, ale aj tak ma prekvapilo nízke množstvo hodnotení. Pokiaľ by som sa mal rozhodnúť, rozhodne by som knihu doporučil aj napriek svojej rosiahlosti, a vďaka čomu je vhodná na viac ako len jedno čítanie. Minimálne, vybrané kapitoly.“... celý text
— EpochIV

---

Osudy lidských společností: Střelné zbraně, choroboplodné zárodky a ocel v historii

„Klasická "eye-opener" kniha, která širokým štětcem interpretuje dějiny světa novátorským způsobem. Mnoho "aha!" momentů se mi ale rozmělnilo v druhé části knihy, která znovu opakuje to, co už řekla část první. Doporučuju přečíst celý komentář od uživatele "thorir".“... celý text
— TGC

---

---

Svět, který skončil včera: Co se můžeme naučit od tradičních společností?

„Knihu jsem četl hned jak vyšla v originále (kvalitu překladu tedy neposoudím). Obecně mám rád "obrácení perspektivy", kdy se místo pozorovací a pozorované prohodí - a zrovna tohle umí Diamond díky svým zkušenostem z Nové Guineji skvěle. Kniha plná fascinujících faktů a nečekaných souvislostí. Překvapilo mě, že po tolika knihách se Diamondovi povedlo zase trochu změnit mé názory. Inu, když má autor takové příjmení... ;-)“... celý text
— TGC

---

Třetí šimpanz: Vzestup a pád lidského rodu

„Diamondova kniha se ptá, co je člověk. A odpovídá, že druh šimpanze, který v míře větší než ostatní zvířata (nikoliv však jedinečně) provozuje zemědělství, genocidu, řeč, drogovou závislost, umění a ničení životního prostředí. K takto komplexnímu a přitažlivému tématu autor přistupuje na základě svých polyhistorických znalostí, inspirován hlavně zájmem o ornitologii, Novou Guineu a jazyky. Oceňuji darwinovský přístup, podle kterého se člověk od ostatních zvířat liší pouze kvantitativně (mírou vlastností), nikoli kvalitativně (jejich přítomností). Po staletích, kdy humanitní učenci bombardovali čtenáře výroky o jedinečnosti člověka, vyvozenými z prosté neznalosti ostatních živočichů, Diamond nabízí vzrušující sondy do jazyka u kočkodanů, malby u slonů či genocidy u šimpanzů. Úžasný je také tam, kde vychází z osobních zkušeností s jazyky, lovem, válkou či genocidou na Nové Guineji. A teď k vadám na kráse. Mnozí čtenáři už tu zmiňovali zastaralost biologických údajů – to je pravda (alespoň jedna aktualizace: menopauza není lidský unikát, sdílejí ji s námi minimálně ještě kosatky a někteří kulohlavci ;)), ale za to autor nemůže. Může však za ukvapené závěry, jež vyvozuje z nejistých dat. Prakticky všechno, co píše o neandertálcích, je o čtvrt století později překonáno – přitom jim Diamond na základě mylně upíraných vlastností (šití, vzájemné kulturní odlišnosti, inovace, ...) připisuje jen jakési deficitní, neautentické lidství. Děláme-li soudy tak kardinálního významu, měli bychom se opírat o jiné důkazy než negativní. S přístupem k neandertálcům kontrastuje Diamondův odpor k rasismu vůči jednotlivým variantám Homo sapiens. A já zcela chápu, že se na Nové Guineji naučil hlubokému respektu ke svým domorodým přátelům – respektive ke všem obměnám lidství. Ale to neospravedlňuje ignorování genetiky. Když třeba vyvozuje, že zemědělci se stravují hůře než sběrači a lovci, dokládá to mimo jiné poklesem tělesné výšky antických Řeků oproti jejich pravěkým „předkům“ – jenže Řekové byli Indoevropané, kdežto Pelasgové patřili k jiné rase, tudíž rozdíl ve výšce nelze automaticky připisovat stravě. K Indoárijcům autor počítá také Turky (kteří mají evropskou DNA z 36 či, podle jiné studie, 45 %) a Židy (navzdory mísení s Afričany a Evropany jsou to původem Semité). Jasně, detail – kdyby z něj Diamond nevyvozoval dalekosáhlé závěry o etice a civilizaci. Veselé přehlížení genetického substrátu ho zavede až k mínění, že prostředí ovlivňuje kulturu, ale skoro vůbec rasu; že plemenné rozdíly spadají z větší části na vrub sexuálního výběru (opět darwinovský názor, aniž by autor Darwina zmínil); a že dobytí světa Evropany byla náhoda. Měli jsme totiž k dispozici domestikovatelná zvířata a plodiny, kdežto ostatní ne (má vůbec cenu upozorňovat, že to není pravda?). „Šimpanz“ se mimořádně dobře čte, inspiruje k zamyšlení a ukazuje obdivuhodný rozhled autora. Díky tomu, že tématem není o nic méně než člověk, si většina čtenářů jistě najde oblasti úplně nové a fascinující: vyhlazení Tasmánců a smrt poslední Tasmánky, zemědělství u mravenců, principy, podle nichž si vybíráme partnery, či třeba objev novoguinejského údolí, jehož 50 000 obyvatel si až do roku 1938 myslelo, že jsou jedinými lidmi na světě. Na druhou stranu je to silně zastaralé a zavádějící, takže si dovoluji mírně skeptičtější postoj než všichni, kdo knihu komentovali přede mnou. 3,5*.“... celý text
— JulianaH.