Vražedné místo

29.03.2023

Domácí zabijačka! Myslím si, že tahle kniha by vůbec nefungovala, pokud by ji četl někdo, kdo s Ú.P.V.O. ještě nepřišel do styku. Scénář předpokládá, že víte, co bylo v předešlých dílech, všechny postavy už znáte a hlavně k ním už máte vybudovaný určitý vztah. Potom teprve chápete Johannovu radost z nového těla a bavíte se jeho "neváznou jízdou", chápete hloubku depresí Elizabet a jste překvapení, co všechno se stane, když se Ben Daimio přestane ovládat.

Celkově je tento díl moc pěkně postavený. Na začátku se k již existujícím záhadám přidá pár nových, potom se to protřepe a zamíchat, vyteče z toho troška krve a mozkomíšního moku, aby se na konci většina věcí vysvětlila a mohlo se to zakončit úžasným celostránkovým cliffhangerem. Pár záhad zůstalo, zejména Liziny "noční můry", a já se moc těším, až se v dalších knihách dozvím více.

09.04.2022

„Nezdá se vám,
že reagujete trochu přehnaně?
Jestli vážně
o nic nejde,
tak proč se rozčilujete?“

Jděte se všichni bodnout! (Benjamin Daimio)

Příběh obsahově opět navazuje na předešlé dobrodružství. Roger už je pohřben, ale na jeho místo je přijata nová „Konzultantka“. Je to Panya. Kdo netuší, musí si hold přečíst předešlé knihy. Ale časem to určitě vyzradím. Do tohoto komentáře se to ještě nehodí. Rozhodně je to ale velmi zajímavá osoba.

Citát: Jsem na světě už víc než tři tisíce let, proboha! To se mám třást před nějakým virem?

Tento příběh je hodně o osobnostech. Poznáváme „noční můry“ snad všech agentů. V zimním a novém sídle Ú.P.V.O. začíná být celkem horko. Malé cameo tu dostane i Humr Johnson. Dramatickou část pak čtenář dostane na samotném konci. Vše je opět nádherně a magicky nakreslené. Scénář opět dobrodružný, plný napětí, překvapení a krve.

Citát: Smrtí vědomí nezaniká.

17.11.2021

Tento díl je takový hodně osobní ve vztahu k mnohým postavám UPVO. Pořádně nevytáhneme paty ze základny UPVO a jsou řešeny osobní radosti a strasti hlavních představitelů Pobavil Johann - vůbec se nedivím, že se choval tak, jak se choval. Po takové době bez tělesných potěčšení bych na tom byl stejně a nějaké UPVO by mi bylo někde:). Liz bojuje s vnitřími démony a asi ještě nějakou dobu bojovat bude. Každopádně kniha je hlavně o Daimiovi a tam, kam ho autoři nasměřovali, jsem tedy nečekal. No jestli dopadne jako Roger, tak se s tím tedy hoši nepářou. Jen toho Humra jsem nějak neopochopil.

22.06.2019

Jak se mi předchozí díl líbil moc, tak tady jsem trochu narazil. A to z prostého důvodu - co, kdo, proč? Ke cti autorů dlužno podotknout, že v závěru se vše podstatné vysvětlí, ovšem je tu tolik návazností, že bez jejich připomenutí budete v ději lítat jak papoušek na tříkolce. Ale protože je znám (díky, můj milý čtenářský deníčku), byl jsem s obliga. Přesto mě zápletka občas dokázala zaskočit, jako třeba v případě náhlého zjevení Humra Johnsona.
Pořád si však stojím za tvrzením, že Ú.P.V.O. drží pohromadě daleko víc, než celý Hellboy. Jen pánové Mike Mignola a John Arcudi umějí špatně připomínat podstatné a na můj vkus rozjíždějí příliš mnoho linií, které se pak snaží spojit do jednoho celku. Člověk potom snadno zapomíná, na co se soustředit a co je jen umělecký plevel. Dost možná právě proto poslední album vůbec nefunguje samostatně a bez znalosti předchozích knih není šance se v ději orientovat. Na druhou stranu ta paranoidní atmosféra evokující prvního Vetřelce stojí rozhodně za to.

26.07.2017

Měl jsem v tom místy trochu chaos, ale nakonec vše do sebe jakž takž zapadlo. Krvavé, zábavné a napínavé to bylo velice slušně. Už ale cítím ždímací atak na peněženku, kdy se objeví skrz asi nějakou časovou fíčuru Humr a brzy beztak i další retrospektivní prostřihy, kde nás chcou autoři nalákat na pokračování v rámci Hellboyova univerza, jež zveřejnilo CC (http://www.comicscentrum.cz/_dortAddons/mignola_universum/mignola_universum.html). A já fakt nevím, jestli se mi chce kupovat všechny ty Witchfindery, Lobstery a Sapieny...no, uvidíme.

19.06.2017

Mignola s Arcudim se nebojí do týmu pořádně zasáhnout. Na jednu stranu může být škoda, že se řeší postavy a trochu se zapomíná na to, čemu vlastně Úřad slouží, ale na stranu druhou, ty osobní příběhy jsou prostě dobré. A co si budeme povídat, celý Hellboyův svět je hlavně o osobních příbězích.