Incal
Alejandro Jodorowsky , Mœbius (p)
Všechno, co jste kdy od SF komiksu chtěli, ale netroufli jste si o to říct. Incal je jeden z nejslavnějších a nejzásadnějších komiksů našeho kontinentu. Je to monument, který s neskutečnou výtvarnou nápaditostí zachycuje všechno od androidů až po zkázu světa, ale navíc přidává velikou porci poezie, humoru a mystiky. Do přetechnizované a despotické galaktické budoucnosti je zasazen příběh bezvýznamného detektiva Johna Difoola, který se stane groteskně nepatřičným „vyvoleným“, nositelem a mluvčím magického předmětu, Incalu, který jediný může zachránit vesmír přes útokem Temnoty. Série jeho bleskových dobrodružství nás zavede napříč galaxií a ještě dál, až za hranice úžasu.... celý text
Přidat komentář
Na to, jak je tento komiks opěvován, jsem hodně zklamán. Byl jsem dokonce ochoten překousnout moebiovu kresbu, kterou příliš nemusím, pokud by ji vynahradil děj. Bohužel, děj je dost.. chaotický, jako by se autor nemohl rozhodnout, jaký žánr chce tvořit. A zoufale klišoidní - ale budiž, konec osmdesátek..
Komiks je navíc protkán řadou "strašně cool futuristických" pojmů, kterými supluje kvalitu příběhu a které (aspoň dnes) působí spíš trapně. Viz jeden příklad - "Telemani" namísto prostě "Diváci". O logických mezerách nemluvě.
Prostě jak kdyby to psalo čtrnáctileté dítě.
Další pokračování číst ani nebudu a budu raději toužebně čekat na další díly božského Aldebaranu.
Tohle se těžko hodnotí. Celkově to působí dost osmdesátkově a zaprášeně. Na druhou stranu ta kresba od Moebia je v mnoha ohledech skvělá, hlavně to jak pracuje s perspektivou a barvou. Ale na druhé straně ten příběh je klasický "zpatlaný" Jodo. Ale zapadá to do světa Metabaronů a Technokněží, takže kdo si ujíždí na týhle epický surreálný sáze, tak ten bude asi spokojen. Incal je asi nedivnější a nejzpatlanější, ale zas je v něm možná někde hluboko skryto nejvíce významů. Ale mě to nějak nebaví se v tom rochnit a vlastně mi to připadá jako taková Jodowa egošaráda ve stylu: čumte jak mi to píše a jakou mám bezbřehou fantazii a to i bez meskalinu... Kultovní? Možná. Já se ale u toho spíš nudil. Nechávám bez hodnocení.
Incal je šílená jízda! Jodorowski a Moebius museli bejt celou dobu na houbách, protože tohle střízlivá mysl nevyplodí.
Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli je to geniální, nebo šílené. Jestli to Jodorowski myslel smrtelně vážně, nebo je to všechna možná klišé převracející vtip. Nebo dada. Nebo volný řetězec halucinací, nebo něco úplně jiného.
Každopádně fascinující počin.
Úchylné, opulentní, nespoutané. V mozku Alejandra Jodorowského musí být útulno asi jako v buddhistickém chrámu po útoku komanda zmutovaných biorobotů nebo něčeho takového. Chvílemi se to tváří jako povrchní space opera, chvíli jako zjevení těch nejhlubších mystických tajemství. Chvíli groteska, chvíli meditace. A ty chvíle míjejí jedna druhou v ukrutném tempu. Chápu, že tohle leckdo nestráví, já se ale rád nechal tím bizarním kosmickým obludáriem pohltit.
Pro mě celou tuhle sérii zachraňuje Moebius. Takže protože v dalších není, už mě to tak nebere. Doporučuju spíš Metabarony.
Na to, o jak slavný komiks se jedná, jsem byl docela zklamán. Což ale neznamená, že jde o chybu komiksu. On asi byl kiks nejdříve číst Kastu metabaronů, protože pak je člověk s očekáváním někde úplně jinde, než Incal může nabídnout. Tohle je dobrodružka plná pronásledování a dalšího pronásledování, to vše na pozadí epických událostí, před kterými hrdina tolik utíká. Dějová linka mi tedy nepřišla nijak ohromující, navíc se opakuje stále ve stejném rytmu v každé jednotlivé části. Přitom nápady rozhazuje Alexandro Jodorowsky plnými hrstmi, až si člověk říká, jakým způsobem tomuhle stvoření vůbec funguje mozek. Jen mě mrzí, že se trochu zacykluje do obdobných motivů, jak jsou mocní prohnilí a chudí ještě prohnilejší, což je návdavkem obaleno metafyzickým balastem, u něhož jsem průběžně usínal. Sem tam nějaká ta bílá ovce v té černočerné temnotě by rozhodně na škodu nebyla. Světlou stránkou je každopádně Moebiova kresba, především když jde o městské konglomerace v různých koutech vesmíru.
Nemohu říct, že by mi to jako celek dávalo nějaký smysl. Na to se až tak nevyznám v symbolismu, tarotové karty (Difool zřejmě představuje jednu z nich) mě nezajímaj, a drogy neberu. Jodorowského Svatou horu taky považuju spíše za srandovní bizár, než že bych v ní hledala nějakej hlubší smysl. Ale po vizuální stránce je Incal úžasně barvitá futuristická, řeknu to co někteří předtím, jízda, a Moebiovu představivost a kreativitu by mohly hromady jiných ilustrátorů závidět - ty prostředí, ty oděvy a účesy - pecka!
To byla jízda. Asi jako Jodorowského filmy. Nestíhala jsem postavy, děj jsem chytla až tak v půlce. Ani si netroufám hádat, jestli to nebylo překladem, on je u komiksů často trochu krkolomný a cringe-vzbuzující. Co se mi líbilo nejvíc byla kresba a hlavně. BARVY.
Já vážně nevím. Dávám 3 váhavé hvězdy.
A četla jsem to přes měsíc. Na jeden zátah se to nedá. Je to moc... plné.
Výborný komiks, vlastně první pořádnější sci-fi komiks, který jsem četl. Moebiova kresba se mi i ve své občasné nedotaženosti velmi líbí (hlavně celostránkové ilustrace). Příběh je taková galaktická šílená jízda, která mi při pobytu v nemocnici prostě zlepšila náladu. Těším se, až si přečtu Poslední Incal.
EDIT: Po postupném přečtení všech knih z Jodoversa dosud vydaných v češtině jsem si přečetl znovu tu knihu, která mi tento vesmír otevřela. A musím říct, že teď mi dává celý příběh daleko větší smysl a už se neztrácím v různých mocenských skupinách, náboženstvích atd. Rozhodně tedy doporučuju začít Před Incalem a vychutnat si Incal ve vší parádě.
Incal je pro mě krásnou ukázkou toho, že spousta dobrých nápadů může vytvořit značně pochybný celek.
Začněme kresbou. Moebius si odvážně hraje s tvary a barvami, vytváří hypnotickou podívanou a neustále má jednou nohou nakročeno k psychedelickému snu. Jenže pak přijde na řadu civilnější moment a kresba jde naprosto do háje. To, jak John v jednom čtverci vypadá jako stará hnusná hrouda a ve druhém jako mladý polobůh, aniž by pro to často bylo nějaké odůvodnění, mě nepřestalo fascinovat až do konce. V tom špatném slova smyslu.
A se scénářem je to ještě o ždibec horší. Jodorowsky po nás vcelku pravidelně hází perlami v podobě fascinujících společenství, tvorů a nápadů, které se pohybují někde na hranici bizarnosti a zvrácenosti, a vy jen zíráte s otevřenou pusou. Jenže pak si uvědomíte, že všechny ty perly vzal a naházel je do rádoby osvíceného a duši povznášejícího celku, čímž sám sebe pasoval na jakéhosi gurua. Faktem ale je, že nešlo o nic jiného než naprosto obecné a nicneříkající kecy, které vám vyprodukuje každý autor motivační literatury. A postavy? Vztahy mezi nimi nejsou a najednou jsou. Jen tak, bez důvodu. Většina z nich se chová staticky s jednou předepsanou reakcí, zatímco s Johnem to tříská ode zdi ke zdi a celkově působí naprosto nevyrovnaně a nekonzistentně. Místo Deus ex machina tu máme Incal ex machina, protože Incal je odpovědí na všechno a já vlastně nechápu, proč jsme se s nějakými hrdiny vůbec obtěžovali. Byly tam jaksi navíc a nic neovlivnili. Incal totiž věděl, udělal a vyřešil. Incal žehnej Incalu.
Pro mě tedy ve všech ohledech naprosto nadhodnocená záležitost.
Žvást. Samozřejmě, můžete v Incalu hledat smysl života a důkazy o existenci pravesmíru. Cože, vy nevíte, co je pravesmír? Přeci vesmír, který tady byl před naším vesmírem a je uvnitř každého z nás. Jen musíte být zajedno s vaší niternou seberealizací, jenž se vyvinulo již v technozárodku embrya vaší robotické tety.
Zdá se vám předchozí text překombinovaný? Nesmyslný, pitomý, rádoby chytrý? V tom případě odhoďte Incal co nejdále to jde, protože vás nečeká nic jiného, než snůška podobných blábolů.
Je až bolestivě jasné, že příběh si autor vymýšlel v průběhu. Nejenom, že je stupidní a zamotaný, ale konců má více než tři Návraty krále z Pána prstenů dohromady.
Z postav se stávají nerozluční přátelé, nesmrtelní milenci a úhlavní nepřátelé na rozmezí čtyř panelů. Prezidenti se klonují do televizních kamer (ano, opravdu). Vaše děti nejsou vaše děti, ale děti támhletoho kolemjdoucího. Ale nebojte, ne doopravdy. Jen v jejich duši. A vlastně ani nejsou děti, ale prastaré artefakty. Nahoře je dole, uprostřed planety je nebe, medúzy požírají antihmotu.... ble. Hnus. Překombinované, splácané, rádoby chytré. Neskutečné utrpení číst.
Dobrodružná výprava do podivného světa Incalu, kde naleznete přehršel podivných oslovení (Vznešená plazovitost, Megasvátost atd) a dalších označení či názvů jako Technopapež, nekrosonda či protootec. Při čtení si člověk připadá jako pod vlivem nějakých veselých drog. Každopádně se toto dílo velice dobře čte, na kresbu si člověk musí zvyknout, a že si na ni zvykne velice rychle. Díky ní se mu dostane velice pestrého prostředí plného barev a zvláštních tvarů.
Pro milovníky sci-fi a zároveň ujetých podivností je tento skvost povinnost. Hodnotím 4* a určitě si rád přečtu další Jodorowského kousek.
Konečně se mi podařilo tento klenot sehnat, protože nakladatelství Crew vydalo dotisk a nutno říct, že pověsti nelhaly - Incal je perfektní! Výtvarná stránka je takřka dokonalá, zejména první a poslední alba jsou skutečnou pastvou pro oči. Moebius je právem největší komiksový výtvarník a v Incalu to jenom dokazuje. Co se děje týče, pak nedá oddychnout a postupuje pořád kupředu. Není nijak obtížný a ztratit se v něm nejde, i přesto není plytký a hlavně, není očekávatelný. co se týče oné "klišovitosti" jde dle mého o záměr autorů (ostatně psala se osmdesátá léta, kdy se s klišé pracovalo) a hlavně - autoři tato klišé dokáží naprosto dokonale využít a získat z nich maximum. Perla mezi komiksy!
S darem od Imperoratrix a Megasvatosti nakreslená paráda. Metabaronsky progresivní, nekrorobotsky rafinované, transfiguračně nadčasové a fytobilogicky odvyprávěné. Snad mě nepohltí Temnota, nesejme Vejce tmy a můj psychoštít vydrží nápor Bergů, když řeknu, že něco tak krásně technoměstsky ujetého jsem už dlouho neviděl, a zřejmě ani neuvidím. Oh, Animah!
To byla hrůza. První komiks, který jsem ani nedočetl. Samé divný názvy, děj který vůbec nevtáhl, žádná postava mi nepřirostla k srdci. Vůbec jsme nechápal, zmatený. Kresba taky žádná extraliga a font byl snad nejhorší co jsem v komiksech viděl. Prostě odpad...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie space opera satira komiksy metafyzika
Kniha Incal je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 268x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 122x |
| Chystám se číst | 48x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 5x |
Moebiusove ilustrácie sú out of this world! Pestrofarebný, pastelový Incal je skutočne plný fantastických vizuálnych nápadov, pre mňa však nedržia dostatočne pohromade. Ako celok zlyháva na neusporiadanom, až chaotickom rozprávaní chabého a uponáhľaného príbehu, ktorý slúži len ako chabá výplň diery, ktorá ostala po neuskutočnenej Jodorowskeho Dune (alebo aj najlepšom filme, ktorý nikdy nevznikol). Neviem čo som očakával, Jodorowskeho filmy poznám a viem že jeho silnou stránkou sú psychedelické vízie, nie rozprávanie koherentného príbehu - napriek tomu nemôžem skryť sklamanie.