Incal
Alejandro Jodorowsky , Mœbius (p)
Všechno, co jste kdy od SF komiksu chtěli, ale netroufli jste si o to říct. Incal je jeden z nejslavnějších a nejzásadnějších komiksů našeho kontinentu. Je to monument, který s neskutečnou výtvarnou nápaditostí zachycuje všechno od androidů až po zkázu světa, ale navíc přidává velikou porci poezie, humoru a mystiky. Do přetechnizované a despotické galaktické budoucnosti je zasazen příběh bezvýznamného detektiva Johna Difoola, který se stane groteskně nepatřičným „vyvoleným“, nositelem a mluvčím magického předmětu, Incalu, který jediný může zachránit vesmír přes útokem Temnoty. Série jeho bleskových dobrodružství nás zavede napříč galaxií a ještě dál, až za hranice úžasu.... celý text
Přidat komentář
Koukám, že jsem asi nebyl dost dobře naladěn, jako ostatní, ale já to prostě viděl jinak. Ano, některé části v příběhu byly nápadité, i vtipné. Dokonce jsem si oblíbil i postavu Johna Difoola a cítil jsem s ním, když byl jediný, kdo se chtěl už na všechno vysrat. Hlavně to, mě donutilo číst dál. Mluvil mi z duše, když se vztekal, že už toho má dost, že jakmile něco dokončí, objeví se něco dalšího. A taky si chudák nezaš...el ani někam na večeři s Animah, která byla Incalu plně oddána a neměla čas ani na rychlovku. Výmluvy. Vlastně všichni na mě působili dost fanaticky, obzvláště Solune. Malej důležitej parchant. Betonovej racek byl z nich asi nejlepší. Když mluvil, tak k věci a neomýlal to zdánlivě inteligentními filosofickými úvahamami. Při čtení jsem měl pocit, jako když plavu v něčem neurčitém, odnikud nikam a na okamžik se vždy zastavím na nějakém ostrově, abych si užil hojnost myšlenek, dodal si odvahu a skočil do toho znovu. To jejich putování bylo tak trochu nahodilé. Ano, řídil je Incal, ale postrádalo to nějakou spojitost. Jako když mě např. napadne - tak a teď půjdeme v trenkách po planetě ledu, abychom se odprostili od všech zlých myšlenek a jakmile dosáhneme vrcholu hory, po které najednou z ničeho nic lezeme, vysvobodíme tím národ trpaslíků, žijících v jiném vesmíru a čase....atd. Prostě asi takhle. Semtam jsem se bavil, ale celkem vzato, jsem byl rád, že jsem to vůbec dočetl, protože to byla docela nuda. Ne, opravdu jsem si to nespletl s výrazem jízda.
No...kdo by řekl, že kniha, která je nacpaná bizarními názvy jako Technopapež s psychobřichem a technotechnika může být tak zábavná. Veškerou tu symboliku, dualitu, koloběh života atd.. která je v tom narvaná jsem asi nepobral, ale to nebrání tomu abych si tuto legendu naplno neužil. Přečetl jsem si pár recenzí, jestli náhodou někdo trochu celé dílo trochu neosvětlí, ale narazil jsem povětšinou na přechytřelé, nicneříkající, kecy nebo oslavné převyprávění děje. Já sám nemám žádné ambice se pouštět do nějakého rozboru, řeknu ale jen, že mě to dost bavilo, kresba úžasná, ze začátku kupodivu detailnější, špinavější, propracovanější, ke konci je už moc uhlazená. Tuny skělých nápadů, do detailů propracovaná sociální struktura světa, skvělé do nejmenších podrobností promyšlené bokovky a důsledky hlavní dějové linie, úžasná kresba, jo to už jsem říkal a skvělý, sympatický John Difool s betonovým Deepem, kteří zajišťují odlehčení přílišné vážnosti ostatních postav a povedený humor. Moc se mi nelíbil použitý lettering, především, když byli písmo dvojité a S se ztrácelo v sobě. Pár věcí mi přišlo nelogických, časovými souvstažnostmi jsem si taky nebyl jist a místy se to trochu omílalo dokola, nudit jsem se ale nestihl, protože příběh sviští bez hluchých míst.
Nedařilo se mi to ani pořádně dostat z hlavy, budil jsem se v horečnatých snech a propocen jsem se snažil vyslovit to nevyslovitelné zasrané Imperoratrix. Ke konci jsem si tipoval jak to dopadne a "jestli neumřeli, budou žít šťastně až doteď" a svým způsobem to tak asi je. Takže celkově šílená zábavná a hodně propracovaná jízda, která funguje perfektně. Za mě poctivých 95%. A těším se na Metabarony.
Jodorowsky a Moebius, už tohle spojení rozechvívá chloupky na zátylku a stahuje kysele žaludek. Spirála se stáčí možná až mnohokrát. Když už si myslíte že se blížíte ke konci opět se děj roztočí. Ve výsledku je to asi jeden z aspektů který vás po dočtení vysaje a zanechá ten správně psychedelicko neklidný dojem.
Šílený scifi/fantasy úlet do psychedelického světa budoucnosti formou "space opery" a filozofického díla s odkazy na řadu náboženství, magie a okultismu a já nevim kdo ví čeho ještě. Nádherná ukázka toho, jak to vypadá když se protrhne hráz fantazie. Moebius s Jodorowským jsou ďáblové :-)
Nesympaticky hlavni hrdina ve skvelm dila. Davam hold Jodorowsky + Moebius, skvela kresba, supr pribeh s mistrovskym koncem jak je u Jodorowskyho zvykem.
Trochu zvláštní komiks. Na jednu stranu se nebere vážně, některé postavy a děje jsou vyloženě komické, ať už jde o hlavního hrdinu Johna Difoola, nebo imána Horloga, na druhou stranu se tváří, jakoby mě měl velký myšlenkový přesah a světe div se, co myslíte… Má ho tam! V knize se mísí třeba skvělá a humorná část z planety Bergů, kde všichni obyvatelé získali podobu Johna Difoola s filozoficky promyšleným bojem s Temnotou. Autoři se dotkli hloubky lidského vědomí, ale udělali to s lehkostí a humorem, jaký se jen tak nevidí. Uvažoval jsem nad pěti hvězdičkami, ale nakonec jsem zaváhal. Plný počet ode mě dostávají jen skutečně epochální díla, na která bych se s chutí vrhl okamžitě znovu a tady přece jen něco chybí. Jen maličko. Škoda, že nejde dát čtyři a půl.
Bezbřehá fantazie, asi takhle bych se pokusil vystihnout tento komiks. Určitě by se našlo i pár výhrad - občas trochu překombinovaný děj, ne vždycky úplně odpovídající kresba, nicméně jsem se celou dobu skvěle bavil a obdivoval, kam až se dá v akčním metafyzickém sci-fi příběhu zajít.
Komiks byl pro mě donedávna zapovězenou zemí, ale rozhodl jsem se do ní proniknout odvážně a rovnou zvolil Incal. Volba to byla jednoduchá (vazba na Dunu-doporučuji interview videa na youtube s AJ a Moebiusem) a rozhodně podařená. Incal je agregátem stovky nápadů, ať ze světa Duny nebo z jiných světů i náboženství, a přesto funguje na výbornou. Pesimistická vize prohnilého světa budoucnosti, který se potýká nejen s vlastní velikostí (planety, vůdčí entity), ale také s tradičním konfliktem dobra a zla. Fantastické nápady, které přidávají každému okamžiku čtení náboj jedinečnosti jsou (doslova) podkresleny fantastickou malbou. Ta možná nevypadá moderně, nemá ostré barvy (jako nově colorovaná verze), ale svou velkolepostí a detaily perfektně zaujme. Někdo může vyčítat Incalu způsob, jakým využívá mnoha zdrojů nápadů, ale proč? Je důležitější nápad samotný nebo jeho provázanost s komplexním světem, který nepostrádá humor nebo ani morbiditu? Snad jediné, co bych vytkl, je menší ztráta tahu na bránu v posledním sešitě... Přesto je pro mě Incal velkolepou poctou (nebrat doslova) space-opeře a epickým příběhům s mytologií a přesahem bez špetky kompromisu.
To byla hrůza. První komiks, který jsem ani nedočetl. Samé divný názvy, děj který vůbec nevtáhl, žádná postava mi nepřirostla k srdci. Vůbec jsme nechápal, zmatený. Kresba taky žádná extraliga a font byl snad nejhorší co jsem v komiksech viděl. Prostě odpad...