Příchod noci přehled
Isaac Asimov , Robert Silverberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78752/bmid_prichod-noci-IOS-78752.jpg
4
128
16
Spojení dvou mistrů science fiction přináší nezapomenutelný příběh z podivuhodné planety. Kalgaš je planeta se šesti slunci, planeta neustálého světla a dne, takže v jejích obyvatelích už jen představa temnoty vyvolává nevýslovný děs. A nyní se blíží konec tzv. Roku zbožnosti, kdy bohové mají ztrestat bezbožné lidstvo. Civilizace na Kalgaši je rázem na pokraji chaosu, rozpolcena mezi šílenstvím náboženského fanatizmu a neústupnou racionalitou vědců. Pouze hrstka lidí na planetě je připravena postavit se pravdě – šest sluncí se znovu po více než dvou tisících letech uspořádá tak, že nastane Zatmění. A to podle Apoštolů Plamene znamená příchod Tmy a Hvězd – a hlavně konec civilizace, jak ji všichni znají. Ale ani vědci si nedokáží představit, jaký vliv může na lidi mít Tma. Příchod noci zobrazuje psychologii katastrofy, houževnatost lidského ducha, a, v neposlední řadě, ozdravnou sílu naděje.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2011 , Laser-books (Laser)Originální název:
Nightfall , 1990
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Příchod noci. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (16)
Onos, Dovin, Patry a Trey . . .
Jak skvostný den.
Jak povznášející
je vidět v ten samý okamžik
na obloze čtyři slunce!
. . . než přijdou Hvězdy.
Hned v úvodu, v článku Čtenářům, se mi líbí vysvětlení pojmů. Místo, aby si spisovatelé složitě vymýšleli například měrné jednotky nebo složité názvy pro kalgašské ekvivalenty dnů, aut nebo počítačů, rozhodli se prostě použít nám známé výrazy. A já to chválím. Proč bych se měl pozastavovat nad neznámými pojmy a názvy v příběhu, který mě baví? Proto vítám toto zjednodušení. Dnešní spisovatelé už to neznají a jejich nutnost dávat třeba dnům na cizí planetě i cizí názvy je dnes už spíš povinností. Já se ptám, ale je to vůbec nutné? Tak v této knize je ještě všechno pěkně postaru a po našem.
Citát: Jistě bychom mohli říci, že si připjal quondlishe, než se vydal na cestu sedm vorků dlouhou hlavním gleebishem jeho rodného znoobu, a další vypravování by mohlo vypadat ještě mnohem cizeji.
Šírání (Twillight)
Myšlenka celého příběhu je skoro až geniální. Planeta Kalgaš má šest sluncí (čtyři už znáte. Ty další se jmenují: Tana a Sithy). Obyvatelé neznají tmu. Vědí, že něco jako Tma existuje, ale nikdo v ní nikdy nebyl. O to je pak zajímavá věta ředitele nemocnice Kelaritana; Kladu si otázku, kde bychom byli bez našich podivuhodných sluncí? To ještě nikdo, ani on, ani čtenáři netuší, jaké peklo později nastane. Příchod noci, příhod Hvězd, jak pravý Apoštolové, bude velmi dramatický. Vše k tomu tak nádherně spěje, až jsem měl totální mrazení. A vlastně ještě teď, když o tom píšu, mi vstávají chlupy po celém těle.
Malá ochutnávka:
Bylo oslňující čtyřsluneční odpoledne. Velký zlatý Onos byl vysoko na západě a malý rudý Dovin pomalu stoupal na horizont pod ním. Když jste se podívali na druhou stranu, viděli jste, jak démantově bílé body Treye a Patry opět září na zrůžovělé jižní obloze. Vlnité planiny nejsevernějšího kalgašského kontinentu byly zaplaveny světlem.
Příchod tmy (Nightfall)
Je napínavé sledovat všechny ty postavy, které pomalu, ale jistě přicházejí k tomu samému výpočtu. Možná nastane čas, že se ukážou Hvězdy, ať už to pro kalgašany znamená cokoliv. V příběhu je krásně vidět, jak fakta časem přicházejí o svou pravdu, mění se na báje a ty pak na pohádky a už nikdo nechápe základní počátek. S napětím jsem očekával příchod noci. Všechno to drama, které se v této části příběhu odehrává, je velmi strhující a napínavé. I když jsem tuto knihu četl několikrát, i po tolika letech jsem byl překvapen její spalující katastrofou.
Citát: Tma je víc, než mnozí z nás mohou snést, a tohle nikdy nezměníme, tak dlouho, dokud nějaké slunce bude hořet na obloze.
Svítání (Daybreak)
Když přijde Svítání najdeme pak svět úplně v jiném světle, jak bych tak řekl. Začal boj o holý život. Vidíme všude plno smrti, šílenství a zmatku. Celá ta postapo pasáž je dramatická. Jak předpověděl Sheerin 501, psycholog; přijde šílenství. Ale jedna věc je předpovědět, a něco jiného je být přímo uprostřed dění. Pro teoretika jako je on, je velice pokořující shledat, že se abstraktní teorie mění v konkrétní realitu. Těžko říci, která z těch třech fází byla nejlepší. Každá měla něco do sebe. Život, přípravu na Hvězdy a den poté všechno to je přehledně napsané, zaplněné poznáním. Tento příběh asi nikdy neztratí na síle. Vřele doporučuji.
Citát: Ještě nikdy jsem nebyl ve Tmě. Ani v temné místnosti.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (15)
„Jistě bychom mohli říci, že si připjal quondlishe, než se vydal na cestu sedm vorků dlouhou hlavním gleebishem jeho rodného znoobu, a další vypravování by mohlo vypadat ještě mnohem cizeji.“
„Jak skvostný den, pánové. Jak povznášející je vidět v ten samý okamžik na obloze čtyři slunce!“
„Kladu si otázku, kde bychom byli bez našich podivuhodných sluncí.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Příchod noci v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 194x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 14x |
| v Knihotéce | 124x |
| v Chystám se číst | 36x |
| v Chci si koupit | 5x |
| v dalších seznamech | 1x |
SPOILER!!
Tento příběh jsem kdysi četla v překladu do jiného jazyka, podrobnosti odvál čas. Lidská paměť je krátká.
Přesto mám pocit, že to byla buď povídka, ze které pak následně mohla vzniknout tato kniha, nebo šlo jen o část knihy - protože pokud se nepletu, závěr byl, že s příchodem Tmy se objevily Hvězdy a poděšení lidé spálili co se dalo a tím zničili všechno, co jejich společnost do té doby vybudovala...
Bylo by žádoucí prokousat se košatým dílem autora a ověřit si svoje dojmy... Snad jindy... :-)
(Nalezeno! Povídka Soumrak - to je ono!)
Nyní tedy k tomu, co jsem včera konečně dočetla. Málokdy se snažím za každou cenu číst něco, co mě skoro nebaví. Tady mě k tomu donutila zvědavost, co z toho nakonec bude...
Nápad je podle mě geniální. Vymyslet svět ozářený střídavě až šesti slunci, kde nikdy není tma, takže šok nastávající při periodickém zatmění po víc jak 2000 letech způsobí rozvrat civilizace - která se těch 2000 let rozvíjela... Dokonce tomu dát i solidní vědecký rámec, srozumitelný a hodně vysvětlující. Měla jsem pocit, že "toto je fakt možné".
Ovšem, to zpracování! Renomovaní autoři, klasikové žánru sci-fi! I polovina by podle mého stačila! Je to strašně zdlouhavé a poněkud nudné, jinak se k obsahu nic víc říct nedá. A ti lidé... působili na mě jako figurky, nemastní a neslaní, bez výrazně popsaných pocitů a citů.
A přitom se z toho dalo vytěžit opravdu hodně. Vyhrát si se slovy, přiblížit strach, panickou hrůzu, dát lidem barvitější obrysy, vyhrát si se vším...
Je to suché, je to mrtvé, je mi to hrozně cizí...
Přemýšlela jsem, zda opravdu může zatmění způsobit katastrofu popsaných rozměrů. Ale vida, asi může! Víme, že naši předkové prožívali s hrůzou zatmění Slunce, když se den nakrátko změnil v noc, a považovali to za trest bohů a podobně.
Takže jak by mohli vnímat obyvatelé Kalgaše situaci, se kterou se nikdy dosud nesetkali a drtivá většina o ní neměla žádné informace?
Svět, kde vždy bylo světlo, silnější, nebo slabší, podle toho jak se šest sluncí střídalo na nebi. Ano, existovalo něco jako stmívání, když svítil jenom malý narudlý Dovin... Ovšem Tma... Ani já se necítím dobře v úplné tmě, natožpak kdyby po nikdy nekončícím denním světle měla trvat více hodin.
A Hvězdy... tak to je ještě něco úplně jiného! Něco mnohem silnějšího! Černé nebe, dosud nikdy nespatřené, a na něm miliony zářících bodů! Studený svit, který děsí!
Takže připouštím, že slabším jedincům z toho "ruplo v bedně". Chápu, že zapálili co jen našli, aby vrátili zpět aspoň jakés takés světlo, nevěda většinou, že kdyby vydrželi, tak po krátkém čase vyjde největší a nejzářivější Onos a všechno bude jako dřív...
Snad při příštím zatmění... Snad nebude těch 2000 let tak dlouhá doba, aby se na noc hrůzy a děsu zapomnělo, jako tomu bývalo dosud...
O konci světa bylo (zatím naštěstí) napsáno hodně knih. Nastává z mnoha příčin. Jaderná válka, bakterie, viry, houby, útok mimozemšťanů, zničení lidstva umělou inteligencí...
Zde je použitá jiná myšlenka, jiná příčina a je to, podle mě, opravdu originální. A ještě je tu nadstavba: situace, kdy se po návratu do normálu, aspoň co se sluncí týče, začínají vytvářet organizované skupiny. Některé za účelem dalšího ničení, zotročování či vraždění, jiné ale s úmyslem nastolit v rozvrácené společnosti řád a vrátit se do civilizace.
Něco mi v příběhu ale dost nesedí. Představme si tu situaci, to nesmírné zděšení, hrůzu, šok, představme si Tmu a drtivou zář Hvězd, útočící na smysly obyvatel Kalgaše. Všechno je popsáno, všechno je jasné... až na to, že nevíme nic o dětech!
Na stránkách figurují jen dospělí, zmíněno je jen pár odrostlých spratků, kteří se snaží přežít, když vše bylo zničeno - protože i s nástupem světla mnozí lidé, z různých příčin, pálí a ničí všechno, co v noci hrůzy zničeno nebylo.
Kde jsou ale děti? Děti od novorozených, přes batolata, školkový věk, děti, které jsou ještě plně závislé na rodičích a pro rodiče znamenají vůbec to nejdůležitější v jejich životech? O těch není v knize jediná zmínka!
Podle mého jakákoliv hrůza a zděšení by nemělo aspoň většině rodičů dovolit zbláznit se... Měli by se za každou cenu snažit přežít, zachránit sebe a svoje zázemí - proto, aby se mohli postarat svoje děti!
Tam je, zdá se mi, ta hlavní chyba knihy. Nedostatek empatie, základních lidských vazeb, téměř žádné city... Přes zničené ulice, hořící domy, všechno takové suché a strašně studené. Stejně, jako světlo Hvězd.
P. S. Musím připodotknout, že žádná z postav nevzpomněla, nezmínila ani svoje rodiče, sourozence či jiné příbuzné, nikdo nevyjádřil starost, zda žijí nebo ne.
Napadlo mi, že Asimov byl odborník přes roboty. Ano, tak mi ti lidé také připadali - jako roboti :-).
Knihu v žádném případě nezavrhuji, možná někoho dokonce i nadchne. Pro mě, bohužel, zklamání.