Pohřbený obr přehled
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342910/bmid_pohrbeny-obr-W9z-342910.jpg
4
478
123
Děj románu na pomezí fantasy zasadil autor do počátků raného středověku, kdy se Británie, kterou dávno opustili Římané, nezadržitelně mění v trosky. Král Artuš jistě vykonal pro smír na ostrově své, ale i on už se odebral do propadliště dějin a neklidnou zemí bloumají různá individua včetně těch nadpřirozených. Příběh začíná rozhodnutím starých manželů Axla a Beatrice vydat se krajem mlhy a deště v naději, že se shledají se synem, kterého léta neviděli. Očekávají mnohá nebezpečí, ale netuší, že jim tato cesta odhalí dávno zapomenutá temná místa jejich vzájemné lásky. Místy surový, zato však hluboce jímavý příběh o ztracených vzpomínkách, lásce, pomstě, válce.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
The Buried Giant , 2015
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pohřbený obr. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (123)
Fantasy s magickou atmosférou, která si prohrává s tématem paměti.
Četla jsem dvě knihy od autora, typický zástupce světovky, žádná detektivka ani romaňťárna, spíš společenský román.
Obě knížky mi potvrdily, že Ishiguro je provokativní a nezobrazuje lidi moc v pozitivním světle. Za mě ty jeho knížky nabízí ohromnou sebereflexi a neustále ti v tom textu podbízí otázku- “co bys dělal ty, čtenáři? Opravdu, jako společnost takovým směrem kráčíme? Nechal bys dceru žít v těle robota? Je etické z klonu, který je primárně určen na dárcovství orgánu, pořád brát další a další dokud neumře?
Tady tuto knihu číst byla pro mě slast. Musím říct, že u Arga jsem ještě nečetla odfláklý překlad. A tento je jak med. Jazyk odpovídá době. Je to zvláštní. Je to pan Ishiguro.
Stará doba, starý jazyk, chování postav specifické. Musíš s autorem mít už rozvinutý vztah. Zobrazuje dobu ovládanou pověrama, strachem z neznámého. Psychologie davu, kdy se lehce strhne dav v lynčovací těleso.
S panem-“absolutně si zasloužím Nobelovu cenu- jsem se potloukala raným středověkem v Británii, nechávala se laskat jazykem, vtahovat do pověr a balancovala na hraně sci-fi.
Je tam několik linek postav, které se o sebe otírají, střetávají se, ovlivňují
Jedna z linek na mě byla moc abstraktní a neuchopitelná a tak ubírám hvězdu.
Zajímavý zážitek to ale byl.
Knihy Kazua Ishigura jsou poněkud náročnějšího ražení, ale dosud jsem byla s výsledkem velmi spokojená. Až do této knihy, kdy jsem poněkud narazila a trochu se trápila.
Kniha se odehrává v Británii ve středověku - autor naznačuje období jakoby "poartušovské", kdy krále Artuše nejednou zmiňuje. Styl psaní je tomu uzpůsoben, celkově je to stylizované jako jakási sága či skoro artušovský příběh. Hodně vzletné, promluvy takové jako vznosné - asi mělo evokovat "staré časy", kdy lidé spolu hovořili trochu jiným způsobem, jakoby vznešeně, uctivěji. Asi to neumím líp popsat.
Ten styl psaní tu je hodně specifický a asi nebude sedět každému. Je to hodně rozvláčné, pomalé - člověka to nutí samo o sobě dost zpomalit a trávit s tím textem víc času. Mně osobně to zpočátku vlastně dost bavilo, ale přistihla jsem se, že s přibývajícím textem mám čím dál víc udržet pozornost. A tak jsem si na tom ve výsledku vlastně částečně vylámala zuby.
Příběh sám o sobě obsahuje zajímavou linku točící se kolem paměti, vzpomínání a otázek, jestli je lepší žít poklidný láskyplný život bez vzpomínek na to zlé a tudíž v iluzi, nebo jestli je lepší si pamatovat vše - dobré i zlé - rozhodnout se, co s tím životem pak dál. Je to celé zabalené do hodně hutné atmosféry a čtenář stejně jako hlavní postavy tápe, co se těm postavám vlastně stalo a na co že si to vlastně nemohou vzpomenout. A to mne třeba zase docela dost bavilo.
Nakonec dávám průměrné hodnocení. Bohužel tuto knihu neumím ocenit naplno. Možná nebyl moudrý nápad číst ji v předvánočním shonu, kdy nevím, kde mi hlava stojí, a nevím, co dřív. Asi by bylo lepší po ní sáhnout v době, kdy bych měla možnost s ní trávit hodně času někde v poklidu. No nic, no..
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pohřbený obr v seznamech
| v Právě čtených | 10x |
| v Přečtených | 614x |
| ve Čtenářské výzvě | 61x |
| v Doporučených | 48x |
| v Knihotéce | 216x |
| v Chystám se číst | 349x |
| v Chci si koupit | 86x |
| v dalších seznamech | 5x |
Štítky knihy
láska anglická literatura putování manželství psychologické romány Artuš pomsta
Autorovy další knížky
| 2017 |  Pohřbený obr |
| 2018 | Neopouštěj mě |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
"Kdo ví, jak má dračice ráda maso upravené?"
S touto knihou jsem bojovala skoro dva týdny, nebylo lehké se prokousat každou stránkou, která mnohdy zkoušela moje nervy a zároveň mě podivně hřála u srdce fanouška "netradičních" knih.
Někdy bylo holt těžké udržet soustředění na takovém stupni, který si kniha zasluhuje a žádá.
Pohřbený obr nás zavede daleko za hranice realismu, je těžké o něm mluvit jako o fantasy příběhu, o historickém nebo společenském románu či o artušovském mýtu. Dle mého se prostě pohybuje napříč žánry.
Příběh se odehrává v mytické artušovské Anglii, kde kromě lidí (a jiných potvor) žije i dračice Querig, jejíž dech zahalil obyvatele, Brity a Sasy, do kolektivního zapomnění. Vystupuje tu několik postav, ke kterým si popravdě ani nepotřebujete vytvořit pouto, procházíte s nimi knihou hlavně proto, abyste se ptali a přemýšleli. Nakonec pozornějšímu čtenáři stejně slzička dojetí ukápne. O čem to tedy je? Staří manžele se vydávají hledat svého syna, na kterého málem zapomněli. Nejde o žádnou veselou výpravu manželů za dobrodružstvím, spíše jde o prazvláštně snovou cestu za minulostí, ke které by bylo lepší se nevracet. Autor si užívá to historické zařazení do středověku, mýtickou atmosféru ať už prostřednictvím archaického jazyka, či dokreslení mnohdy temné atmosféry záležitostmi ryze artušovskými (Gawain, Merlin). Do cesty stařečkům vstupují cnostný rytíř, houževnatý chlapec, sir Gawain a další méně důležité postavy. Příběh se proplétá mezi nohama obrů, naráží na hejna skřetů a nasává teskno lidí, kteří (ne)zapomněli na své milované. Samozřejmě si za řinkotu mečů pohrává s alegorickými obrazy a hazarduje s filosofováním, vírou a sebemrskačstvím. Je toho prostě strašně moc, co sice není pro každého, zároveň by se však dalo říct, že by byl hřích tohle všechno v mnoha ohledech matoucí ignorovat...