Přežít Smrt není legrace
Sebastian Niedlich
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436256/bmid_prezit-smrt-neni-legrace-wP5-436256.jpg
4
91
26
Smrt a jiné vrcholy mého života série
< 2. díl
„Smrt se v něčem podobá návštěvě u zubaře: Víme, že nás to jednoho dne nemine, ale radost z toho nemáme.“ Jsou povolání snů, ale jsou i taková, která jsou spíše noční můrou. A pak je ještě jedno povolání, kterému se Martin doposud úspěšně vyhýbal – má se totiž stát nástupcem své nejlepší přítelkyně, ztělesněné Smrti. Postupně se však objevují další adepti na tuto práci… Je ale někdo z nich tou správnou volbou? Zatímco se stále více bortí přirozená rovnováha mezi životem a smrtí, Martin je nucen klást si otázku, zda má skutečně právo vyhýbat se zodpovědnosti. A pak najednou zjistí, že člověk, kterého nadevše miluje, možná bude muset zanedlouho zemřít – a tomu je rozhodně nutné zabránit! Pokračování příběhu Smrt a jiné vrcholy mého života.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Tod ist schwer zu überleben , 2018
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Na první díl to určitě nemá, kniha není tak vtipná. Začátek byl trochu očistec, ale jakmile se překoná tak 1/3 knihy tak už má děj větší spád a trochu se blíží prvnímu dílu. I když byl tento díl byl trochu víc filozofický a Martin by občas zasloužil jednu po papule,ale zase chápu komu by se chtělo umřít.Každopádně narozdíl od řady lidí dostal možnost se rozloučit a vlastně být/nebýt se Anjou a Tobim i po své "Smrti". Konec to nakonec celé zachránil a proto 4 hvězdy.
Povedené pokračování, sice nebylo tolik vtipné jako první díl, ale naopak spíše k zamyšlení. Smrt a život se prostě musí navzájem doplňovat.
Oproti prvnímu dílu už to nebylo ono, ale i přes celkem nezáživný začátek jsem se nakonec začetl. Nebylo to vtipné, spíš bych řekl jednoduché a milé.
Další úžasné dílo od Niedlicha. Jeho humor a styl psaní mi opravdu sedí a mám rád jeho knihy.
Krásná, vtipná a srdečná knížka, která nenuceným způsobem fylozofuje o životě a smrti. A ten závěr! No musím říci, že mě opravdu zasáhl.
Sebastian Niedlich mi dokazuje právem, proč je jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Na pokračování Smrtky a Martina jsem se hodně těšil. Kniha je méně vtipná, než první díl, ale to na efektu knihy nezměnilo nic. Naopak přiblížení tématu smrti a života je zde rozebráno horem spodem a podáno velice humorně. Tajně doufám, že bude ještě nějaké pokračování.
První díl jsem si zamilovala a byl spíše k pobavení. Druhý díl mě bavil o trochu méně a byl spíše k zamyšlení. Přesto určitě stojí za přečtení.
V podstatě z celého příběhu vyplývá jedno zásadní ponaučení: Smrt a Život jsou přirozenou součástí naší existence a není radno do toho řádu zasahovat.
"Člověk nemusí stále ve všem hledat nějaký hlubší smysl. Občas jsou věci prostě jen takové, jaké jsou. Zpravidla se nedějí z nějakých mystických důvodů."
"Není to smrt, která nás nechává trpět. Je to život. (...) Jenom živí lidé trpí, a zakusí tak svoji existenci ve všech jejích aspektech. Mrtvým je to jedno."
První díl jsem četla před delší dobou, takže mi chvilku trvalo, než jsem pochopila všechny narážky. Tento díl byl oproti prvnímu více k zamyšlení a přesto nechyběl Martinův specifický smysl pro humor, který mám moc ráda. Konec mě nepřekvapil, celou dobu to k němu směřovalo. Za mě super humorná kniha s lehkou dávkou sarkastického až černého humoru.
Bohužel jsem nečetla první díl a tak mi dost času trvalo, než jsem se srovnala se situací a pochopila, co se stalo. Prolog jsem vlastně pochopila až poté, co jsem knihu dočetla. Nebylo to špatné čtení, některé myšlenky byly zajímavé, bylo to hravé zpracování toho, co je po životě, jak jeden lidský život nebo smrt může ovlivnit řadu dalších a v tom bohužel kniha moc originální nebyla. Ale jako víkendové odpočinkové čtení, proč ne. Poctivější hodnocení by bylo 3,5.
"Není to smrt, která nás nechává trpět. Je to život."
Před dvěma lety jsem četl první díl „smrti“ a výborně jsem se bavil. U druhého dílu jsem se bavil snad ještě víc. Pozor SPOILER: Jenom ten konec se mi nelíbil. Doporučuji všem, kteří mají smysl pro černý humor.
Nanejvýš uspokojivé.
Smrt je zpět a umírá. Její nástupce Martin nemá být jediným, kdo jí má nahradit. Díky jeho setrvání mezi živými se mění spousta lidských osudů a on se musí rozhodnout, zda smrt nahradí nebo bude žít dál bez ohledu na nerovnováhu života a smrti, která mezitím nastává.
Z původní spíš veselé knihy a trochu s připomínkami minulého dílu (za což jsem vděčná, protože je to už chvíle, co jsem ho četla) se kniha postupně dostává do vážnější polohy.
První díl se mi líbil moc, tento díl, i když vážnější, je taky moc pěkný. Jediné, co mě rozčilovalo, je to, že Thanatos je chvílemi zmiňován v mužském rodě, a pak zase jako smrt v ženském rodě. První díl jsem četla slovensky, ale nevzpomínám si už, jestli to tam bylo taky takhle. Určitě si ale nepamatuji, že by mě to takhle štvalo.
Komu se líbil první díl, zcela jistě doporučuji i pokračování.
Kniha je stejně dobrá, jako první díl. Opět spousta humoru, věcí k zamyšlění i dojemných situací. Jedna z těch knih, které v člověku zanechají dojem. Všem, komu se líbil první díl, doporučuju!
Zajímalo mě, jaké budou další osudy Martina, kterého si vybrala Smrt jako svého nástupce. Téma velice zajímavé, ale bohužel kniha nezanechá trvalý dojem. Nicméně se hodí do čtenářské výzvy.
Dobře napsané pokračování. Čtivé a opět zajímavé. Místy vtipné, ale hlavně k zamyšlení o rovnováze života a smrti.
První díl se mi líbil moc. Byla to prostě taková fajnová oddechovka, a proto jsem se s nadšením vrhla i ten druhý. Mám z něj však rozporuplné pocity. Kromě Smrti samotné nebyla v knize žádná sympatická postava a jedna z hlavních postav Martin (v prvním díle mi vůbec nevadil) mi lezl svými rádoby vtipnými odpověďmi A nevděčností vyloženě na nervy. Smrti mi bylo líto. Radost mi udělal až závěr, kdy jsem se modlila za to, aby Martin a Smrt nenašli jiné řešení.
Trošku s nadšením a trošku s obavami jsem kupoval a začal číst 2. díl. Bohužel jsem měl ze začátku problém se v knize najít a krásně se začíst. To se projevilo tím, že jsem si nakonec musel dát na nějakou dobu dát od knihy pauzu. A kupodivu to neskutečně pomohlo, protože jsem ji pak dočetl velmi v pohodě a klidu.
Děj samotný se nám trošku zkomplikuje, aby se pak na závěr krásně srovnal a nechal nám na konci lehkou slzu v oku a pocit, že to zase byla krásná knížka, která stála za přečtení.
Pokud se někomu líbil první díl, tak druhý rozhodně doporučuji. Ze začátku se mi zdál dokonce lepší než ten první. Opět zde nechybí vtipné situace a hlavně neotřelé komentáře hlavního hrdiny. Od poloviny už humoru pomalu ubývá a kniha začíná být vážnější, ale každopádně hezké čtení, které nabízí nejen humor, ale i náměty k zamyšlení.
Musím říct, že pokračování se mi líbilo dokonce víc. Martin a Smrt na mě působí dospělejším dojmem a jejich rozhovory se občas dotknou hodně zajímavých a opravdu "hlubokých" témat (např. myšlenka pomlčky v 5. kapitole a ten emotivní závěr knihy!), což jsem v minulé knize postrádala.
Jsem tak opravdu ráda, že si to autor rozmyslel a druhý díl vznikl, protože tu nemastnou neslanou chuť, co jsem měla po díle prvním, jsem si jaksepatří spravila.
Poté, co ve mně po dočtení stále velmi silně rezonuje pocit souznění s Martinem a Smrtí, měním hodnocení ze 4 hvězd na 5.
Tohle je moje srdcovka. Druhý díl je sice prostě dvojka, ale má to svůj filozofický náboj. A tentokrát i slzička ukápla, byť je to pohádka.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Smrt a jiné vrcholy mého života |
| 2020 | Přežít Smrt není legrace |
| 2018 |  A Bůh pravil: Budiž Jonáš |
Kniha Přežít Smrt není legrace je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 119x |
| Čtenářské výzvě | 45x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 119x |
| Chystám se číst | 64x |
| Chci si koupit | 23x |
(SPOILER) Když jsem si přečetla recenze, tak se mi nechtělo moc věřit, že je pokračování slabší než první díl. Bohužel je. Všem co knihu četli je asi jasné o čem mluvím. Pro mě bylo těžké se ke knize vrátit a vůbec ji dočíst. Dále mi ke konci samotná postava Anji přišla strašně otravná a to i rozhodování Martina. Nejdřív poprosí Smrt o týden času a po týdnu přijde s tím, že chce ještě půl rok. Přijde mi to jako zbytečné natáhnutí děje. A nebo jsem tu knížku chtěla prostě jen dočíst. Ačkoliv jsem zklamaná, tak si kniha přece jenom nějakou tu hvězdu zaslouží.