Černá Venuše
Angela Carter
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22858/bmid_cerna-venuse-kUd-22858.jpg
4
27
5
Nezáleží na tom, jestli si postavy vypůjčíme z historie, z mýtů, z vlastního života, ze světa fantazie anebo od kolegů a přátel, důležité je, co s nimi následně uděláme. Angela Carter s originalitou sobě vlastní využívá všech zmíněných možností, aby vytvořila jakousi literární féerii, nasycenou postavami přesných charakterů a plných životů. Ať už se jedná o milenku Charlese Baudelaira, Puka ze Shakespearova Snu noci svatojánské, prostitutku, jež našla mezi Indiány dočasné útočiště a dočasné odpovědi na dosud nezodpovězené otázky, Edgara Allana Poea anebo křehkou dívku, jež nade vše ctí svého otce, ale skutečně miluje pouze své holuby - pokaždé čtenář nahlédne do rozvírající se lastury postupného odhalování lidského osudu, jenž stojí za to, aby se stal literaturou.... celý text
Přidat komentář
Už jsem si tak nějak zvykl na to, že knihy Angely Carterové mě vždy navýsost zaujmou, a Černá Venuše nebyla výjimkou.
Soubor povídek prostě nemá chybu: zajímavé náměty, které autorka zpracovala svým nezaměnitelným mistrovským způsobem. Její poetický jazyk rozhodně nezapře, že se kromě prozaické tvorby věnovala i poezii.
Naprosto úžasnej soubor povídek. Hledala jsem, čím bych se nasytila po opětovném přečtení Nočního cirkusu, Databáze mi nabídla v podobných knihách i dílo Carterové, které mě rozhodně nezklamalo. Fantazie se mísí se skutečností, mýty s literární klasikou, je to dráždivé, otevřené, smyslné a tak čtivé!
No... Autorka knihu řadí do magického (historicko-syfilitického) realismu, což sedí a mně tenhle styl taky sedí... ALE... Trochu mi to připomíná díla Ladislava Klímy, jenže jeho Slavná Nemesis mě na rozdíl od této knihy naprosto pohltila. Přesto se mi Černá Venuše líbila, i když neproběhlo mrazení, husí kůže, slzy v očích jako u Slavné Nemesis. Navíc jsem občas měla pocit, že autorka moc na sílu, moc okatě záměrně používá různá originální přirovnání a šokující popisy. Kniha Černá Venuše je jako těžká, dusivá, plíživá, halucinogenní noční můra, kde se vše odehrává nahodile, bez jakékoliv logiky, morbidní, dekadentní, surreální výjevy dle mě neskrývají žádné skryté symboly (pokud by skrývaly, tak už by to ale potom asi nebyl magický realismus :-)) - prostě při čtení jsem měla pocit změněného stavu vědomí jako po nějaké droze a taky jsem na ni dostala závislost, protože jsem ji přečetla během pár hodin. Slavná Nemesis měla podobnou atmosféru, ale byla zajímavá tím, že i zdánlivě nelogické výjevy a události měly svou skrytou logiku a hrozně mě bavilo objevovat, co tím chtěl básník říct. Ale na druhou stranu - proč by všechno mělo dávat smysl? Velice ráda se ponořím do světa fantazie a iluze. ALE prostě mi tam chybělo to mrazení...
Mám strašně ráda tu kombinaci tvrdé reality, která se přelévá ve frašku a zase zpět.
Štítky knihy
Část díla
- Černá Venuše 1985
- Dítě kuchyně 1985
- Panna Maria od masakru 1985
- Péťa a vlk 1985
- Polibek 1985
Autorovy další knížky
| 1997 |  Krvavá komnata |
| 2006 | Noci v cirkuse |
| 2010 | Magické hračkářství |
| 2007 | Moudré děti |
| 1993 | Kytice dívčích pohádek |
Kniha Černá Venuše je v
| Přečtených | 33x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 16x |
| Chystám se číst | 15x |
| Chci si koupit | 1x |
Autorka s těmito povídkami, zazářila jako samotná planeta Venuše na letní, noční obloze.
Povídky jsou neotřelé, lehce pikantní, temné, svůdné, nadmíru vzletné... Podněcují čtenáře v jeho mysli k fantaskním, ale i k drasticky obskurním výjevům...
Autorčin styl psaní mne zaujal. Ve čtení jejích knih, budu pokračovat dál...