Království z tohoto světa přehled

16.10.2022

Z pohľadu dneška sa sa ťažko hovorí o magickom realizme, a pokiaľ sa nemýlim, sám autor odmieta (zázračné reálno). Kniha sa zázračne vytratí z vášho reálna po prečítaní, ale aj keď to môže znieť ako "ster", myslím to pozitívne. Celý čas navodzuje pocit, že si čítate v rozprávke, a pri tom má dosť krutý obsah, ktorý ale dokázal Carpenter fenomenálne ukryť do svojej štylistiky. Fakt dobré čítanie.

24.10.2021

Ano, tohle je rozhodně dobrá kniha. Řemeslně výborně zvládnutá (básnicky krásné popisy haitského přírodního i kulturního prostředí, funkční umělecká zkratka), a navíc napsaná v duchu autorova vlastního programu. Carpentier už v předmluvě (slovenské vydání, 1984) říká, že evropské literatury neumějí magický realismus, jelikož naši autoři, ostatně imaginativně chudí, v zázraky nevěří. On, Latinoameričan, v ně věří, a jedině proto o nich může psát.

Pro mě měla knížka přidanou hodnotu: dočetla jsem se v ní o haitských dějinách, které jsem doteď znala jenom mlhavě z jednoho iberoamerikanistického kurzu. Pamatuji si, že na přednáškách se mě genocida bělochů na Haiti dost dotýkala, ovšem tady je její líčení podrobnější a sugestivnější. Určitý problém vidím v tom, že autor jako by ji mezi řádky schvaloval. Masový vrah lidí i zvířat Mackandal je pro něj rozhodně hrdina, tak jako pro většinu současných Haiťanů/Indios obecně. A já si nemůžu pomoct, ale v životě jsem četla jen jeden text, který by se ke genocidě stavěl ještě shovívavěji než "Království". (Mimochodem ne, nebyl to Mein Kampf, ale starozákonní kniha Ester.)

I hlavní hrdina Ti Noel, který nám má být určitě sympatický, je několikanásobný vrah, plenitel a pachatel znásilnění. V mnoha bodech souhlasím s kritikou evropských kolonistů, kterou autor prostřednictvím svých černošských hrdinů podává. Ale genocida je poněkud krajní řešení, nemluvě o tom, že (opět jako v knize Ester) hrdinové vyvražďují nejen ženy a děti, ale i zvířata nepřátel. Upálení chrtů v psinci utěsněném dehtem mě namíchlo nejvíc, snad ještě vedle zazdění arcibiskupa zaživa. Až doteď jsem nečetla knihu, u které bych skoro všem postavám přála dlouhou bolestivou smrt za to, co provedly.

Odnáším si závěr, že dějiny Haiti jsou snad ještě odpudivější než dějiny průměrné evropské země, a to je co říct. Pak taky že multikulturní společnost je bedna s dynamitem (ale to jsem věděla už předtím, a nejen na základě dějin karibské oblasti). A že bych měla víc číst latinskoamerické autory, protože co do literárních kvalit jistě nepatří na periferii. Tímto děkuji své středoškolské profesorce, že s námi kubánskou literaturu probrala, a tím mě přiměla vylovit Carpentiera z knihobudky. :)