Vyhlazení přehled
Thomas Bernhard
Román Vyhlazení (Auslöschung, 1986) představuje poslední a vrcholný autorův příspěvek světové literatuře. Rozvíjí zde a k dokonalosti přivádí všechny motivy a prostředky, které prostupují jeho tvorbu odpočátku: kritika všeho a všech – zejména rakouského státu a společnosti – jako umění literární nadsázky, všudypřítomná tragikomika, sarkasmus, sebeironie a bytostně hudební rytmus vyprávění.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , ProstorOriginální název:
Auslöschung. Ein Zerfall , 1986
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vyhlazení. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (7)
Tak tohle patřilo mezi ty těžší kousky. Autor nepoužívá přímou řeč ani odstavce. Jde o nepřetržitý proud myšlenek hlavní postavy. Kritiku Rakouska, nesoudružné rodiny a vlastně všeho. Děj by šel shrnout do věty: Syn obdržel telegram a o smrti rodičů a bratra při autonehodě a vrací se na rodové sídlo na pohřeb. Několikrát mi četba evokovala Proustovo Hledání ztraceného času.
Pohřeb je perverzní. Bernhard to vydestiloval a pořádně zahustil. Hodně nadávání Rakousku, sem tam nekritické vzývání Říma. Proč Murau miloval Janáčka a Martinů se nedozvíme, ale je to tedy něco.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vyhlazení v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 22x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 6x |
| v Knihotéce | 16x |
| v Chystám se číst | 35x |
| v Chci si koupit | 5x |
| v dalších seznamech | 2x |
Klasciký Berhnard. Tohle je snad jeho nejdelší román a je to vlastně i takové rozloučení, protože Berhnard psal Vyhlazení už v době, kdy věděl, že mu moc času nezbývá. Snad proto jsou ve Vyhlazení snad všechna berhardovská témata jako ambivaletní vliv umění na jedince, napjaté rodiné vztahy, rakušanství ve své nahotě, osamělost, fyzický ale i duševní exil a snaha se vyrovnat s minulostí. Hlavní dějová linka je opět velmi jednoduchá a není zas až tak podstatná, jde opět o to rozehrát veškerý ten autorův rejstřík témat a stylu. Svým způsobem vrchol Berhadobi tvorby. Pro mě je to už spíš takový unavený a dýchavičný Bernhard, což je zapříčiněno ale hlavně tím, že jsem Vyhlazení četl až po několika jeho románech (Staří Mistři, Korektura, Mýcení, Rozrušení, Ztroskotanec) a divadelních hrách. Ale i tak doporučuji.