Molloy přehled
Samuel Beckett
Antiromány série
1. díl >
Těžko dešifrovatelný text je vyprávěním o osamělém zmrzačeném muži, který vzpomíná na své dětství. Postava hlavního hrdiny se v románě objevuje dvakrát; osamělý mrzák a proti němu muž, putující kamsi se svým malým synem.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Molloy. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (6)
Jedna z nejtěžších knih na přečtení, co jsem kdy měla, rozhodně nic pro optimisty či nefilosoficky založené duše. Dílo popisuje první část duševního rozkladu, který poté pokračuje v dalších dvou knihách trilogie. Styl psaní je velmi špatně čitelný - dlouhé věty, žádné odstavce, málo interpunkce. Zároveň vyjadřování se nese v duchu absurdismu - k popisu věcí všedních až skoro nechutných a čistě zvířecích, které nás každý den provází a nemluví se o nich, používá Beckett slov tak malebných a nádherných, že by člověk na úprvní pohled vůbec nepoznal, o čem je řeč. Časoprostor v této knize je velmi mlhavý, až skoro neexistující. Text je spíše tekoucí řekou vědomí, neustálých myšlenek a vzpomínek či snů starce, který chodí po tanké hranici mezi životem a smrtí, a také otce, který si po cestě uvědomuje, čím vlastně je. Bravo, jako vždy to Beckett dokázal :)
O čemkoli od Becketta se mi špatně píše. Pokud nevíte, co čekat, dejte si radši nejdřív jeho hry. Ušetřite si čas. Pokud vás Beckett bůhvíproč něčím fascinuje, jako mě, tak tohle je od něj nejlepší.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Molloy v seznamech
| v Přečtených | 58x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 21x |
| v Chystám se číst | 50x |
| v Chci si koupit | 11x |
| v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
irská literatura nový román, antiromán
Autorovy další knížky
| 2005 |  Čekání na Godota |
| 1995 | Murphy |
| 1996 |  Molloy |
| 1994 | Konec hry |
| 1998 | Nepojmenovatelný |
Chaotická výpověď, která se v podobě jednoho nekonečného odstavce táhne na půlku knihy. Asi takhle bych Molloye definoval, kdy sám jazyk je vlastně docela jednoduchý, ale onen chaos vás dostane do bodu, kdy si vlastně ani nebudete jisti, co čtete. Obrovská směsice myšlenek a proud vědomí, které lze přirovnat třeba k Joyceovi a podobným autorům je však opět trošku jinde, ale i v tomto případě je to celé takové absurdní.