Jonášovo znamení

22.12.2020

Přečetl jsem před dvaceti lety, nyní znovu, sice ne celé, ale opět s radostí. Mertonův introspektivní styl má něco do sebe, i když Sedmistupňová hora mi vyhovovala víc, než deníková forma Jonášova znamení.

05.12.2019

Pecka. Po hutných bombách jako byl Chesterton nebo Rohr a podobní je tato kniha jak balzám na duši. Plyne si jako klidná říčka, do které se dá úplně ponořit a dovolí se spolu s Mertonem stát den po dni trapistou. Jedna z mála knih o které si říkám, kéž by byla dvakrát tak dlouhá.
Moc se mi líbí, že narozdíl třeba od Příběhu jedné duše Malé květinky působí Merton víc jako člověk z masa a kostí a jeho přístup k víře není tak úplně samozřejmý a snadný.
Jediný problém je v tom, že se kniha nedá absolutně nikde sehnat a celkově je mrzuté, že do češtiny byl přeložen a vydán zlomek jeho díla.

31.03.2019

Kniha, která stála na počátku mého "vztahu s Mertonem". Po ní následovalo vyhledávání informací o něm na internetu, informací o opatství Gethsemani, další knihy a články. A zjištění, jak normální a současně fascinující osobnost to byla. Člověk, který dokázal a dokáže stále svědčit i přesvědčovat svým příkladem. Ten který ani náhodou nevyrůstal v tradičním prostředí a jehož směrování vůbec nebylo jednoznačné. A když našel svůj cíl, šel za ním naplno, ale současně neztrácel nic ze své lidskosti, ze své tolerance. Není to kniha k přečtení, je to kniha ke čtení - po kousku, opakovaně. K výběru citátů. K promýšlení, snad až meditaci. Brána, do duchovního života Thomase Mertona. Brána, kterou stojí zato projít a porozhlednout se za ni. Možná na chvíli, možná opakovaně....možná i natrvalo. To je mertonovské, to je svobodné rozhodnutí.

18.04.2017

Knihu jsem si přečetla ráda, ale nemám potřebu číst ji opakovaně.

07.02.2017

Moje nejoblíbenější kniha.

02.08.2016

Deníky nemám moc rád. Jak píše C.S. Lewis, člověk nemůže vědět, co bude relevantní za rok, za dva - a zapisuje jako důležité události a myšlenky, které v reálu zapadnou. Tento případ je ale zvláštní. V tradici duchovních deníků se hodně zabývá vnitřním světem a strhl mě. Čtu opakovaně, někdy jen pár zápisů. Pro mě po Vodách Siloe nejoblíbenější Mertonovka.