Sekyra přehled
Ludvík Vaculík
Román je brilantní uměleckou polemikou o smyslu života a konfrontací osobních postojů hlavního hrdiny s poválečnou skutečností. Hlavní postavou je pražský novinář, který se po dlouhém odloučení vrací do domova svého dětství a vyvolává si polozapomenuté vzpomínky a promítá do nich život svého otce, sourozenců i přátel. V důvěrném prostředí nachází sám sebe a lépe se tak vyrovnává s osobními problémy.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sekyra. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (43)
Tak to bylo velké překvapení, zejména v porovnání s Morčaty, což byla dosud jediná Vaculíkova kniha, kterou jsem četl. Sice jsem se dlouhou dobu v ději ztrácel, ale ke konci to do sebe najednou všechno zapadlo a zpětně složilo něco, co má v soudobé české literatuře jen minimum konkurentů.
kniha pro ty syny, co se museli vzbouřit proti svému otci a pak se s ním smířit, pro táty, kteří mají syny kteří se proti nim vzbouří aby se opět snad smířili. a pro ty ženy, které to všechno vidí kolem sebe. když jsem to kdysi četl jako student, tak jsem nechápal, a asi stále nechápu, co vidím na stáří, které mě snad čeká, jako pozitivní je to, že to snad pochopím.
a audiokniha namluvená janem kačerem je, oblíbeným cizím slovem, kongeniální.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Sekyra v seznamech
| v Právě čtených | 9x |
| v Přečtených | 382x |
| ve Čtenářské výzvě | 22x |
| v Doporučených | 17x |
| v Knihotéce | 145x |
| v Chystám se číst | 83x |
| v Chci si koupit | 4x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
autobiografické prvky kolektivizace Slovácko nářečí, dialekty JZD komunistický režim
Autorovy další knížky
| 1990 |  Český snář |
| 1968 | Sekyra |
| 2004 | Morčata |
| 1995 | Jak se dělá chlapec |
| 1990 | Jaro je tady |
Nebudu lhát, knihu jsem koupil za cca padesát korun na knihobotu a pak přes půl roku ležela v mojí knihovně ze strachu, že kdybych ji otevřel, skončí mezi mnohými rozečtenými, nikdy nedočtenými knihami…
A ono ne
Kniha se odvíjí pomalu, ale v záplavě chaotického asociativního vyprávění, kdy vypravěč hrabající se ze vzpomínky na vzpomínku přeskakuje z doby do doby, skoro žadná divočejší akce se přitom nestane a překvapivě to snad ani na chvíli nuda. Velmi příjemné překvapení