Svíce dohořívají přehled
Sándor Márai
Po 2. světové válce emigroval Sándor Márai (1900 1989) do USA, odkud nesmiřitelně komentoval události ve své vlasti a v celém komunistickém táboře. I proto jeho prozaické dílo možná vždy vzbuzovalo větší pozornost svým politickým pozadím než literárními hodnotami. V novele Svíce dohořívají z roku 1942 jako by autor koncentroval vše dobré a krásné, co kdy literatura Rakousko-Uherska evropské kultuře dala, a především vše, co lze říci o přátelství, stáří, lásce, vztahu k životu a ke světu. Nové vydání této knihy po šedesáti letech se stalo velkou událostí v řadě evropských zemí a novela Svíce se dohořívají stala i předlohou nejnovějšího filmového scénáře režiséra Miloše Formana.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2003 , AcademiaOriginální název:
A gyertyák csonkig égnek , 1942
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Svíce dohořívají. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (57)
Tak to bylo teda něco! Na "pár" stránkách velmi hutný příběh. A krásný jazyk nutno podotknout. Každému vnimavemu člověku má kniha co nabídnout.
Jediné co mohu napsat, že je to čtení skvělé a určitě se k tété knize minimálně jednu chci vrátit. Sándor Márai je skvělý spisovatel.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Člověk stárne pomalu: nejdřív zestárne jeho chuť do života a zájem o lidi, víš, zvolna je všechno velice skutečné, poznáš smysl všeho, všechno se strašlivě a nudně opakuje. I to je stáří. Když už víš, že sklenice není nic jiného než sklenice. A chudák člověk není nic jiného než člověk a smrtelník, ať dělá, co dělá. Potom ti zestárne tělo; ne najednou, to ne, nejdříve ti zestárnou oči nebo nohy anebo žaludek, srdce. Člověk stárne takto po částech. Potom ti najednou začne stárnou duše: protože tělo je nadarmo hříšné a podléhé zkáze, duše ještě touží a pamatuje si, hledá a těší se, touží po radosti. A když touha po radosti pomine, nezůstane nic jiného než vzpomínky nebo ješitnost; a tehdy člověk stárne doopravdy, osudově a definitivně. Jednoho dne se probudíš a mneš si oči: už ani nevíš, proč ses probudil. Přesně znáš to, co ukazuje den: jaro nebo zimu, kulisy života, počasí, denní řád života. Už nic překvapivého se nemůže přihodit: už tě nepřekvapí ani nečekané, neobvyklé, strašlivé, protože všechny možnosti znáš, se vším jsi počítal a nic už neočekáváš, ani špatného, ani dobrého. A toto je stáří. Něco v tvém srdci ještě žije, vzpomínka, nějaký mlhavý životní cíl, rád bys se s někým ještě setkal, ráb bys něco řekl nebo se něco dozvěděl, a dobře víš, že ta chvíle jednoho dne nastane, a pak najednou nebude tak osudově důležité, jak ses domníval v desetiletích čekání, aby ses pravdu dozvěděl a odpověděl na ni. Člověk pomalu svět pochopí a potom umře.“
Kniha Svíce dohořívají v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 363x |
ve Čtenářské výzvě | 46x |
v Doporučených | 30x |
v Knihotéce | 166x |
v Chystám se číst | 179x |
v Chci si koupit | 23x |
v dalších seznamech | 9x |
Štítky knihy
stáří meditace maďarská literatura hledání smyslu života středoevropská literatura moudrost životní moudrost
Autorovy další knížky
2009 | Svíce dohořívají |
2003 | Zpověď |
2005 | Judita |
2006 | Noc před rozvodem |
2004 | Odkaz Ester |
Přečteno po 7 letech znovu a musím říct, že tenkrát mě kniha nadchla víc. Jsou tam moc hezké myšlenky a poetično člověka potěší, ale nyní mi sáhodlouhý monolog jednoho z dohořívajích mužů tolik nesednul. Je znát, že se člověk v různé době svého života nachází v různých sférách přijmutí toho, co čte. Kdysi jsem měl chuť Henrika obejmout, nyní bych ho pro jeho výmluvnost naopak střelil.