Snoubenky smrti přehled

Snoubenky smrti jsou pro mě první knihou tohoto autora a já jsem velmi příjemně překvapená. Při četbě jsem téměř zapomínala, že čtu detektivku a vůbec mi nevadilo, že vytipovaní pachatelé se postupně měnili – koneckonců v mnoha amerických sériích (namátkou Klec nebo Šifra) se běžně děje totéž, a to jsou tamní vyšetřovatelé profesionálové!
Mnohem více než vražedná linka – a než opravdu zvláštní trio vyšetřovatelů! - mě zaujal popis Berlína a Německa obecně. I já mám přečtenou sérii V. Kutschera z předválečného Berlína, ale teprve při čtení téhle knihy jsem pochopila a procítila, proč nacisté vlastně nenarazili na žádný významnější odpor: ta všudypřítomná brutalita, pohrdání lidským životem, absence třebas jen zdání práva. Skrze Franze Beewena tak nějak vidíme pod povrch věcí a jeho prostřednictvím se dozvídáme o tom, co asi nebývalo v novinách.
A ta všudypřítomná propaganda, podchycení všech věkových skupin obyvatelstva – řeklo by se až obdivuhodný výkon, uvážíme-li, že v té době neexistovala televize a ani rádio nepatřilo k běžné výbavě každé domácnosti. Neméně skvělé mi ale připadají i útržkovité zmínky o první válce a o jejích důsledcích pro Německo. Nikdy mě třeba nenapadlo, jak zákopová válka mohla ovlivnit zranění vojáků v ní bojujících, a to nemluvím o té šílené každoroční přehlídce válečných veteránů pod záštitou NSKOV . . .
Nevím, nakolik je autor znalec historie, ale i kdyby se mýlil, sugestivnost jeho popisů, která mi občas doslova brala dech, asi nebude až tak daleko od reality. Jisté nelogičnosti, kterých jsem si vědoma i já jako laik – třeba iluze o odběru krve notorické alkoholičky po (několika)denní abstinenci nebo bezproblémové procestování válečného Polska – mu mileráda odpouštím, protože výsledný dojem je fascinující.

„Už několik let byla demografická situace v Říši drastická. Mělo se rodit co nejvíc dětí, což byla královská cesta k invazi do Evropy a k zajištění moci. Jinak řečeno, potrat byl v Berlíně v roce 1939 stejně dobrý nápad jako konvertovat k judaismu.“