Tajná historie Bornnu přehled

17.03.2024

Po přečtených sériích Krvavé pohraničí a Gordonova země a přečtení Šlechtova bombovního příspěvku do série Agent JFK jsem sáhla i po této sérii. První díl není špatný, už jsem se pustila do druhého, takže čtivé to je. Nicméně zatím to ani na jednu z těch zmiňovaných sérií nemá...

27.03.2023

"Někdo se snaží
lidi stimulovat, aby hru hráli.
Hraním získávají
reálné odměny
ve skutečném světě."

Otevřel jsem přístroj, zadal heslo, zvolil herní postavu (Vyvyen, protože je to kočka) "fakt hezkej zadek" a začal expilovat, levelovat, kydlit bossy a získávat virtuální věci. Takhle nějak bych se zapotil, kdybych měl elektronickou čtečku knih. Jenže já jsem ještě v postapokalyptické době a používám klasické papírové knihy. Tak že jsem hru četl. Přesně tak totiž vypadá tento příběh napsaný na papíře. Ve své podstatě pročítáte počítačovou hru a ta vás vede k cíli. V této hře je cílem zabití bosse se jménem Archanděl Gabriel.

Malá ochutnávka:
Neměl jsem však čas studovat minimapu. Po Vyvyjen vystartovala první krysa, nejspíš jsme se ocitli v její agrozóně. Naklikl jsem krysu a zmáčkl jedničku. Vyvyjen uplácala modrou kouli a plácla s ní krysu přes hlavu. Nestačilo to. Musela uplácat ještě jednu kouli. Mezitím do ní krysa zatínala raťafáky. Z Vyvyjen stříkaly krvavé kapičky a naříkala vysokým hláskem: Au-au-au. . . Do toho hrála dramatická hudba.

Dostával mě ten hráčský fanatismus. Ačkoliv za Vyvyjen hraje muž, náš hlavní hrdina, někdy se ve hře totálně zapomene, a tak si čtenář hry myslí, že Vyvyjen je ve hře samostatnou myslící postavou a také sama jedná. Někdy je jasně napsáno, že pomocí tlačítek jsem Vyvyjen poslal na náměstí a jinde se prostě jen píše, že Vyvyjen se někam vydala sama. Tohle prolínání postav je u počítačových her časté hráč se zapomene, kdo je a převtělí se do své postavy. Tady v knize to působí skoro stejně, akorát si to čtenář uvědomuje, kdežto hráči samozřejmě ne.

Citát: Něco se stalo a šťastný šukací časy skončily. Začaly se zase rodit děti. Klidně i po jediným zasunutí.

Trochu jsem se bál protože tento příběh navazuje na jiné knihy, které Vladimír Šlechta napsal. Tohle se odehrává po Keltské bráně páté knihy ze série Všechno na Mars. Naštěstí je tu spousty věcí vysvětleno a čtenář se tak rychle orientuje. Nemusíte mít načtené předešlé příběhy. Jedná se vlastně o detektivní příběh. Avšak, když je řečeno detektivní, nemyslete si, že se jedná o krimi. Je to spíš pátrání, hlavně ve hře, která pomalu a jistě začíná prolínat do reality Bornu. Je to čtivě napsané, sice tu není moc akčních scén, jak by se na hru slušelo, všechno tak jde plynule vřed, respektive do konce. Prostě jsem to v klidu dohrál odhlásil se a přepíchl kabel do telefonu.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Nedlužíte mi nic. Tohle já prostě dělám. Chodím světem, konám dobrý skutky a zachraňuju každýho, kdo to potřebuje. To je moje posedlost.