Jak umírá demokracie přehled

Inu, kniha je to zajímavá, ale má svoje mouchy, to je fakt. Vlastně docela dost much. Jedná se o čtivou publikaci, která je zajisté zajímavým exkursem do politického vývoje nejen USA (což je ovšem část patrně nejzajímavější), ale i do států jiných, dokonce některých nám blízkých (Polsko a Maďarsko s tím slavným kamarádem našeho bývalého pana premiéra Babiše, Orbánem). Neméně zajímavé jsou ale i obrazy z Jižní Ameriky, hlavně z vládnutí slavného to Cháveze.

Problém – pro mě – je hlavně v tom, že je kniha psaná až primitivním způsobem. Každé tvrzení, v zásadě neproblematické a prosté, je podloženo sérií příkladů, které se navíc téměř neustále opakují, na kterých je dané jednoduché tvrzení dokládáno. Kdyby se příklady (některé lacinější sahající k nacismu) alespoň neustále neopakovaly, ale takhle se četba v druhé polovině knihy stává poněkud otravnou. Stále však platí, že se kniha, ač opakující se, dost jednoduše čte. Otázka je, proč je kniha takto napsaná? Je to proto, že se autoři rozhodli poněkud natáhnout délku knihy, nebo si myslí, že jsou Američané moc tupí na to, aby jim věc stačilo říct jednou?

Byl jsem až překvapen, jak objektivní kniha je. Kritizuje nejen republikány, ale i demokraty (demokraty méně, jenže ono na historickém působení republikánů reálně prostě je víc co kritizovat) a to dokonce tak, že se nebojí sáhnout po jménu Franklina Delano Roosevelta, kterého si snad všichni, nejen Američané, dost fetišizujeme. A nebudu lhát, o jeho pokusech o částečné ovládnutí Nejvyššího soudu jsem nevěděl. Samozřejmě jsou se svou kritikou relativně mírní, ale nemůžeme chtít všechno.

Ač jsem věděl, jak velkou ránou pro systém vláda mistra Trumpa byla, stejně mě fascinovala ta panika, kterou patrně vzbudila v celé politické garnituře. Osobně se mi zdá, že i autoři knihy poněkud podlehli panice, protože Trump, prase a ignorant, nezdál se mi nikdy dostatečně sofistikovaný, aby se o formu autoritářství pokusil. Na straně druhé, v té podivné bublině, kterou kolem sebe Amerika vytvořila, musela bytost Donalda Trumpa opravdu působit dojmem až hrůzostrašným, stejně, jako zjištění, že ten adorovaný dokument z roku 1787 není tak perfektní, jak si mohli myslet. Obávám se však, že v tomto ohledu přijde ještě pár dalších, nepříjemných, překvapení. (Dodávám, že i přes můj skepticismus k fatální nebezpečnosti Trumpa, je stále fakt, že byl pro USA nebezpečným a v lecčem je i poškodil. Jsem si jist, že autoři sledovali s ústy dokořán nejen celé dění kolem posledních voleb, ale hlavně pak nájezd na Kapitol, který, upřímně, má na svědomí mistr Trump a který, upřímně, šokoval celý svět. Tento fakt nelze bagatelizovat, jen bych pochyboval, že Trump jednal se zlým úmyslem. On prostě jednal jako blb, kterým je.)

Abych to tedy uzavřel, kniha je to jistě pěkná a předává čtenáři zajímavé informace, na straně druhé nepřináší nic skutečně nového, konec konců, celou svou snahu o záchranu demokracie uzavírá konstatováním, že v demokracii by se k sobě lidé měli pěkně chovat a nevyhrožovat si fyzickým násilím, neměli by se podplácet, neměli by fňukat a podobně… Mno… aspoň to píše jednoduše, jasně a zajímavě.