Píseň o rovnosti - básně recenze

Kniha je výborem ze Sovových básní dosud netištěných nebo knižně nepublikovaných, které Arne Novák nepojal do posmrtně vydané sbírky Sovovy nazvané "Za člověkem". Básně přibl. z let 1883-1927 jsou rozděleny do pěti oddílů: "Politická píseň" obsahuje básně nejstarší, v nichž se mladý básník staví do řady pracujících prostých lidí českého národa, kteří spolu s národnostním útlakem trpí i sociálním vykořisťováním. 2. odd. knihy má název podle torsa oddílu knihy, kterou A.S. chystal, ale nedopsal: "Ušlapaní". Na několika obrázcích z konce min. a poč. tohoto století nám ukazuje básník hluboký rozvrat a zvrácenost společenských poměrů i tlak prostředí. Samostatně je do knihy vložena sice nikoliv revoluční, ale pokroková "Píseň stavu" z r. 1892 inspirovaná stávkami podkrkonošských tkalců. Nejzávažnější částí svazku je odd. 4., odd. "politických rapsodií", odd. velkých programových básní, nazv. "Píseň o rovnosti". Verše posled. odd. "Co nesním o svobodě" - vznikly v letech 1917-1927; básník snící celý život o svobodě vítá široké lid. hnutí, které vedlo k zrodu ČSR, pozdravuje Říjnovou revoluci 1917 a hlásí se uvědoměle k třídě pracujících.... celý text