Dubnová čarodějka recenze

Neuvěřitelný příběh němé a ochrnuté dívky, román o hloubce ducha a síle imaginace. Desirée, od narození upoutaná na nemocniční lůžko, epileptická, úplně ochrnutá, zkroucená a spastickými záškuby trpící dívka, odsouzená k životu mezi čtyřmi stěnami nemocničního pokoje. Jenže... Kdesi venku, za zdmi nemocnice, jsou Christina, Margareta a Birgitta, její tři sestry - ony však o její existenci nemají tušení. Nejsou pokrevní sestry, jsou sestrami díky tetě Ellen, která je vychovala. Christina je lékařka, Margareta vystudovala fyziku a Birgitta... Birgitta je šlapka, alkoholička a narkomanka. Každou z nich opustila matka, a každá z nich se s tím vyrovnává po svém. Pokud se s tím vůbec lze vyrovnat... Desirée touží po svých sestrách, chce, aby se o ní nakonec dozvěděly, mistrně rozplétá vlákna jejich životních příběhů. Nechce však vědět nic o příčinách vlastního postižení, nechce vidět svou matku. Kniha je nesmírně strhující, sugestivně vyprávěný, podmanivý příběh o lásce, touze a věrnosti, stejně jako o lhostejnosti, aroganci a blahosklonnosti. Děj knihy začíná v padesátých letech ve Švédsku, a končí víceméně v současnosti, v devadesátých letech. Dubnová čarodějka, román z poválečného Švédska, s titulem vypůjčeným od Raye Bradburyho, autorčina literárního vzoru, je příběhem mrtvého těla, v němž tepe živý duch. Spastická, paralyzovaná dívka za cenu nesmírné námahy komunikuje se světem tím, že fouká do trubičky spojené s počítačem, ale jejímu bystrému intelektu dělají za dlouhých nocí společníky Albert Einstein, Carlo Ginsburg nebo Stephen Hawking - i když jen prostřednictvím svých knih...... celý text