Děti divočiny recenze

Čtvrtý svazek díla světoznámého autora, jehož dílo znamenalo v literatuře o zvířatech významný zlom. Na rozdíl od svých předchůdců, kteří přisuzovali zvířatům lidské vlastnosti, Seton o nich psal zcela jinak. Od svých chlapeckých let se toulal kandaskou a americkou přírodou a sbíral poznatky o jejích plachých obyvatelých, liškách, jelenech, veverkách, rysech, zajících, vlcích i jiných "dětech divočiny". A protože byl skvělý pozorovatel - to jistě souvisí s jeho malířským studiem a povoláním - a k tomu navíc vynikající vypravěč, popsal svoje zážitky a poznatky v řadě povídek. I když je tvořil téměř před sto lety, jsou dodnes živé a nepřekonané. Přestože u nás Setonovi Děti divočiny nevyšly v souborném vydání již téměř sedm desetiletí, název této povídkové knihy se dodnes udržuje v povědomí jako klasický typ dobrodružné literatury s přírodní tématikou. Jsou to však dobrodružství reálná, na hony vzdálená vymyšleným románům.... celý text