Byl jsem číslem 7809 recenze

Hrůzy a zvěrstva v nacistických koncentračních táborech.... + dobové fotografie z koncentračních táborů + portrétové foto těch kteří přežili a podali svědectví... Snad bude ještě čtenáře zajímat, jak kniha vznikala. Když jsem se po návratu z koncentračního tábora trochu zotavil, pustil jsem se v r. 1941 do psaní. Sepsal jsem asi třicet stran, které jsem zničil z důvodné obavy před gestapem. Bylo mi divné, že po návratu z vězení jsem se nemusel chodit hlásit jednou týdně na gestapo, jako se museli hlásit ostatní přátelé, kteří byli propuštěni. Mám za to, že my, u nichž tato povinnost odpadla, měli jsme být jakýmsi druhem volavek. Po propuštění jsem několikrát zpozoroval, že jsem na ulici sledován mužem, v němž jsem instinktem starého soudního referenta vytušil osobu podezřelou, pravděpodobně gestapáka. Proto jsem v roce 1941 zmíněný rukopis zničil. Pustil jsem se do díla opět v roce 1942 v Olomouci, kde jsem měl pocit, že jsem za větrem. Rukopis byl potom uschován v mém brněnském bytě dva roky ve sklepě v uhlí. V roce 1944 jsem jej podrobil revisi. Zjistil jsem, že značně navlhl. Po osušení jsem jej uschoval v koupelně za zatemnění. Když v listopadu 1944 bylo zahájeno bombardování Brna, přestěhoval jsem rukopis opět do sklepa v pevné důvěře, že je to jeho poslední pouť před osvobozením Československa. Prosím čtenáře, aby nezapochybovali o pravdivosti této práce, i když jsou v ní na mnoha místech události přímo absurdní, protismyslné, nelogické a nesmyslné, jako byl vůbec nesmyslný celý prohnilý Hitlerův režim. Ostatně pochybuji, že by mohl vzniknout takový dojem. Kniha zachycuje výlučně autentická jména, která kontrolují zaměření a vylučují nepravdu, případně tendenci. Snad jsou v mé práci také určité mezery. Budou jistě vyplněny jinými díly, jež na toto thema vyjdou. Jednotlivé zážitky, vylíčené vězni, kteří přežili peklo koncentračních táborů, se budou nakonec doplňovat. autor... celý text