Zuzanin dech

recenze

Měla vše na co si jen vzpomněla. Krásné dětství plné luxusu a dva nerozlučné kamarády. Zuzana Liebeskindová, dcera cukrovarníka. 
Silný příběh židovské dívky začíná ve dvacátých letech minulého století. Od útlého věku se Zuzana kamarádí s přáteli, Janem a Hanušem. Jsou to nerozluční kamarádi, kteří mezi sebou nedělají rozdíly. Lezou po stromech, běhají po lese, jsou teď a tady. Kamarádství se postupem času mění v lásku. Zuzana se zamiluje do jednoho z nich, ovšem ji milují oba dva. 
S přicházející válkou si stále pluje na pomyslném obláčku zamilovanosti. Její otec, který ji celý život zasvěcuje do chodu cukrovaru a předává jí lásku k cukru nepřestává věřit, že bude lépe. Vždyť přeci on je úspěšný cukrovarník, Liebeskindův cukr zná každý. 
O vše postupně přicházejí, nejdříve o majetek, šperky, ošacení a v neposlední řadě i o důstojnost. Cesta do koncentračního tábora je nevyhnutelná. Zuzanu drží na živu myšlenky na svého milého, myšlenky na krystalky cukru, které jí křupou mezi zuby a ona si díky nim připadá jako v ráji. 
Knihu jsem četla doslova jedním dechem. Je zde skvěle vykreslené dětství a prostředí, kdy člověk cítí vůni lesů, polí a sladkost cukru na jazyku. První zamilovanost, nenávist i beznaděj prožívá člověk s postavami. Období koncentračního tábora není až tak dlouhé, ovšem stačí to na to, aby si čtenář dokázal živě představit hrůzy, které se tam děly. Zuzana vyvázne živá a můžeme se radovat spolu s ní, ale radost vystřídá zklamání a smutek. Jak i přesto všechno dokáží být lidé i nadále krutí? 

Komentáře (0)