Zpověď inkvizitora aneb nejtemnější zákoutí lidské duše

recenze

Zpověď inkvizitora (2014) / Lestat19 (595 views)
Zpověď inkvizitora aneb nejtemnější zákoutí lidské duše
Starý František Ferdinand Gaup žije sám a tak začal psát svůj deník jako takovou zpověď toho, co za svůj život napáchal. Někdo ho opustil, jiní jsou už mrtví. Ještě jako mladík odešel z Vídně, aby dohlížel na knížecího rychtáře Huttera v Šumperku. Měl referovat, jestli je všechno v pořádku. Gaup sice zjistil, že úřední záznamy sedí, ale lidé jsou různí. Takže se najde jeden takový, který na Huttera klidně donáší všelijakou špínu.

Michael Weber většinou píše knihy s historickým námětem. I když jedna výjimka se najde. Jeho první knížka Deník prostitutky - Dvojí život paní Ester je příběh učitelky, která se kvůli dluhům musí stát prostitutkou. Dále následuje Neronův Řím a Nero a smrt. Nejnovější kniha je Zpověď inkvizitora, která je částečně fikce, ale snaží se držet skutečnosti.

Většina postav je opravdu nesympatických. František Ferdinand Gaup touží jen po větším bohatství a jde za ním doslova přes mrtvoly. Mnohokrát se projeví jeho pomstychtivost, když mu není někdo po vůli. Je opakovaně nevěrný svojí manželce. Vedou ho k tomu maličkosti. Třeba, že se před ním předkloní jeho služka. Hamižnost a pomstychtivost se dá přisoudit i Bobligovi, který celé inkviziční peklo rozpoutal. I samotný Gaup se mohl ocitnout na místě souzených, kdyby nebyl ochotný plnit Bobligovi příkazy. Jednou z kladných postav je pláteník Jindřich Peschek, děkan Lautner nebo rodina Sattlerova.

Úvod knížky je psaný z pohledu neznámého badatele a historika, který se dostane k pamětem rychtáře Gaupa. Tahle část působí trochu zbytečně, protože na události z minulosti nemá žádnou návaznost a to samé by se dalo říct o Epilogu. To hlavní, co čtenáře zajímá, je deník hlavní postavy, tedy Gaupa. Deníkové zápisy jsou rozdělené do dvou knih s názvy Ďáblův soudce a Ďáblův smích. První část popisuje Gaupův příjezd z Vídně a jeho kariérní postup i vztah s ostatními občany. To je důležité, protože postupně můžete pozorovat změnu s jakou se na Gaupa ostatní dívají a samozřejmě jak to vidí on sám. František Ferdinand Gaup svůj deník píše už jako starý umírající muž, který žije jen se svou hospodyní. Děsivost čarodějnických procesů je už jen v tom jak nenápadně vše začalo. Nemluvě o tom, jakých rozměrů celá záležitost nabrala. Teď něco málo o popisech mučení obviněných. Při prvním mučení jsou popsané stupně tortury podrobněji, ale tím jak se výslechy opakují už se jim autor tolik nevěnuje. Zarážející je, že po mučení nebo popravě šli inkvizitoři a smetánka na nějaké bohaté hody jako by se jednalo o zábavu. Zvláštní je i to, že si umírající stařec zpětně přesně pamatoval data různých událostí. Nejen rok, ale i den a měsíc.

Knížka je poměrně rozsáhlá a drží se historických faktů. Soustředí se na čarodějnické procesy a jak to ovlivňovalo životy mnoha lidí. Není tu žádná akce nebo napětí, což by v kombinaci s počtem stran mohlo někoho odradit. Knížka je děsivá, ne díky hororovým scénám, ale lidské povaze.

Komentáře (0)

kniha Zpověď inkvizitora recenze